O víkendu jsem konečně stočil obsah dvou demižonů. Tucet lahví „hlavně muškátu“ a stejný počet „hlavně milerky“, k tomu ještě něco málo už s výrazným zbytkem kalů ze dna demižonu, vesele to sedimentuje v chladničce a opatrně z toho nalévám. Část více méně bez kalů je na fotce v titulce, kalný zbytek pak na záběru lahve níže, ten jsem o víkendu popíjel a byl vlastně celkem překvapen projevem. Skoro mne mrzí, že toho na léto nemám víc. Oproti divoké mikrošarži cideru nebo loňské kyselině z Lužin to působí jako celkem normální bílé bez známek punku, vzhledem ke způsobu vzniku a školení vlastně překvapivě :-) Konečně mám tak možnost dokončit výměnný obchod s Winepunkem, který mi nedávno nechal dvě lahve své produkce. Těm jsem se pod korek podíval o víkendu a i u nich si tak trochu říkal, že čím víc Ondra Kopička ví co a proč dělá (viz i report z degustace loni v únoru), tím míň punkově to vlastně působí. Ale možná mám jen zkreslené vnímání punku :o)
Ničibocu má tmavší, matnější nazlátlou barvu. Je to víno poměrně aromatické, na první ovonění jasný tramín, sladší květinové, dotyk pomerančové kůry. Suché, překvapivě slušná výraznější kyseliny, poctivé, květinovo-ovocné, pěkně postavené, delší seriózní bílé s dotykem tříslovin. Moc pěkná věc, která se krásně pije (i pro odpůrce tramínu) a má potenciál ještě vyvíjet v lahvi. Pokud mne údaje neklamou, tak jde o směs rulandského bílého, šedého a tramínu z Přední hory ve Velkých Bílovicích, hrozny ročníku 2012.
Pynot pyčo! je Rulandské modré z Ovčár ve Slaném. Světlejší kalná rudá, čerstvá červeně peckovinová, třešňová, vůně. Hlavně ze začátku a při přivonění ke korku až lehce třešňový likér a čokoláda. K téhle fresh ovocné voňavosti se přidává poměrně výrazná listnatější, třapinovější zelená linka, s teplotou a vzduchem se podíl těchto dvou hlavních složek všemožně mění a je to poměrně zábava. Suché, živé až s mírnou perličkou v chuti, relativně lehké, svěží, čisté, jednoduše příjemně postavené, s dobrou kyselinou, pil jsem s chutí.
Ničibocu mi přišlo jako naprosto dospělé víno se vším všudy, přirozené a bezva, takhle mohou vypadat „naturální“ vína která nejen že normálního konzumenta neděsí, ale naopak mohou přesvědčit, že nejde o žádný ujetý směr. Pynot pyčo! je pro mne spíš záležitost na normální zábavný pití pro nás nadšence, už to taky úplně punk není, ale třeba v restauraci by se myslím sommelier u „běžných konzumentů“ ještě drobátko zapotil :-)
