Přemýšlel jsem, kterou fotku ze včerejší neformální, zábavné a energické degustace falckého vinařství Von Winning (web) ve Vinografu mám dát do titulky, nakonec padla volba na tu kterou vidíte. Jeden z vinařů podniku, Andreas Hütwohl, spolužák dovozce Marka Jeliče z enologie v Itálii, na ní vášnivě vysvětluje něco vyloženě zásadního (může se to týkat třeba terroirů v okolí Deidesheimu), s plzní v ruce a obklopen, jako po celý zbytek večera po skončení vlastní degustace, ženami. Dobrovolně přiznávám, že vlastně nemám moc chuť rozepisovat se o tom, jak vína dělají, které sudy používají, kde mají výsadby hodně nahusto, proč nechtějí biodynamickou certifikaci a zároveň tak pracují, proč nestříkají mědí, kolik procent vína jde na export, co roste na čediči, vápenci a kde je naopak jen červený pískovec, o chladnějších nocích výše na svahu, vínech bez malolaktiky a tak podobně. Na degustaci jsme se sice všechno tohle a mnohem více dozvěděli, ale v tak pohodové a uvolněné formě, že házet to na papír mi přijde skoro nepatřičné. Na webu vinařství jde většinu stejně najít, včetně bezva informací o vinících (i s panoramatickými virtuálními prohlídkami) i jednotlivých vínech, přesto asi sem tam něco vypustím u jednotlivých vín. Ochutnali jsme jich celkem deset a o stylu vinařství si mohli udělat obrázek velmi slušný, i přes mladost všech vzorků.
Dr. Deinhard Riesling Sekt Extra Brut (o rozdílu mezi řadou Dr. Deinhard a Von Winning už jsem tu psal) je víno čerstvě, florální, lehce zaprděné, meruňky a jablko, dost kyselin, slušná délka, suché, šťavnaté, fajn. Klasickou metodou čistě udělané bubliny. O Dr. Deinhard Riesling Trocken 2012 jsem psal v článku viz odkaz výše, přišel mi tenkrát o chloupek živější a lehčí než na degustaci, každopádně víno je to mladičké, opět florální a ovocitost do meruňky, suché, šťavnaté, decentní dotyk cukru ale fajn kyselina, ovocnost, snadná pitelnost, pohoda.
Základní Win Win Riesling 2012 (ale již ve dřevě, spontánně a tak) se za dva měsíce od doby, co jsem ho pil naposledy, trochu srovnal. Čerstvá, jemnější vůně, meruňka, dotyk limetky a citronové trávy, chce trochu času na rozdýchání. Čistý, suchý, trochu kulatější a uhlazenější ale s fajn kyselinou, čisté, ovocné, dobrá délka. Deidesheimer Paradiesgarten Riesling 2012 je víno mladistvé, čerstvé ale již docela srovnané byť nějaký čas mu ještě prospěje, meruňka, mírně zaprděné. Suché, pěkná kyselina a slušná stavba, živost, relativně jemný a lehčí styl, elegantní a s finesou, vyžaduje trochu pozornosti. Deidesheimer Grainhübel Riesling 2012 je mladistvý, ještě mírně zaprděný, něco citrusů, květinové tóny, mineralita až decentní slanost. Suché, čisté, svěží, pěkná kyselina a stavba, elegantní, o kus složitější a důraznější, dobře strukturovaný, seriózní.
Forster Ungeheuer Riesling 2012 už je skok k top vinicím, v tomto případě krom polohy a expozice navíc s komplexní půdou namixovanou z vápence, červeného pískovce a vulkanického bazaltu, připraveno s trochu znatelnějším vlivem dřeva. Lehce tmavší citronová barva. Čerstvá, kamenitá, složitější vůně, limetka, zralé žluté ovoce, kouř, elegantní, vrstevnaté. Suché, s nádhernou kyselinou a strukturou, krémovost a dotyk sudu, sladkost ovoce, harmonická dlouhá dochuť, potenciál. Nádherný velký ryzlink!
Weisser Burgunder I 2011 byl skok někam úplně jinam, školeno ve výrazněji nových pětistovkách a malých burgundských sudech. Kouřové, krémově žlutě ovocné, sladké drahé dřevo, mineralita. Ještě to není dřevem úplně zpraseno, ale trochu evokuje některé novosvětské šardonky :-) Suché, kulatější ale s překvapivě dobrou kyselinou, strukturované, delší, efektní. Ale toho dřeva na mne snad až moc, až jsem se začal obávat dalších bílých vín. Ovšem Sauvignon Blanc I 2011 už ho měl méně a prezentoval bezvadný mix teplejší zralosti a typické herbálnosti odrůdy, trochu divočejší a mírně zaprděné, vrstevnaté, svěží a přitom vyzrálé, zralý angrešt a k tomu zelenější listnatost. Suché, efektní, fajn kyseliny, živost, opět angrešt a sladší ovoce, bohatší, dlouhé, minerální tóny. Hodně sympatický představitel odrůdy.
Sauvignon Blanc „500“ 2011 připravený v pětistovkách sudech, ze spíše mladších hustých výsadeb v tratích Deidesheimer Paradiesgarten a Bachhübel. Projevem trochu evokuje bílé Bordeaux, výraznou mineralitou, ovocností, střelný prach a křísnutí křemenem, exoticky ovocné, efektní, komplexní. Suché, sladkost ovoce ale parádní kyselina, délka, plnější a strukturované, výtečně udělané. Hodně dobré seriózní bílé s velkým potenciálem. Cení si dokonce více než toho top ryzlinku výše a dovolil bych si tvrdit, že pro mnohé skutečně bude lepším vínem.
Violette Pinot Noir 2012 byl jediný odskok k červenému, víno fermentováno klasicky v kádích, spontánně, ponořování matolinového klobouku, školeno v sudech částečně nových, bez filtrace a čiření. Částečně starší keře, něco mladé z hustých výsadeb, réva původem z Francie a šířena pomocí sélection massale, tedy žádné geisenheimské klony jak by člověk v Německu čekal :-) Teplejší ovocná vůně, bohatší, trochu káva, suché, šťavnaté, peckovinové, delší, dobrá kyseliny, višňové čokobonbóny, slušná délka i stavba. Vůbec ne špatný pinot, ale proč za něj chtějí skoro dvakrát tolik než třeba za Forster Ungeheuer Riesling nechápu a za požadované peníze asi nestojí (u dalších vín, byť jsou třeba taky dost drahá, to je myslím o hodně výrazněji o osobním vkusu a ochotě investovat). Ale pravda, je to víno extrémně mladé a navíc čerstvě lahvované.
Ryzlinky Von Winning mají charakter a rozhodně stojí za pozornost, moc rád bych ochutnal jejich další špičkové polohy jako Kirchenstück, ale hlavně vína s nějakým tím rokem zrání. Překvapivý byl Sauvignon blanc, opravdu hodně přesvědčivé výsledky. Pro někoho budou mít jejich vína možná dřeva až zbytečně moc (hlavně v mladé podobě), mně ale trochu vadilo vlastně jen u Pinotu Blanc. A beru to tak, že něčím sudy vypláchnout musí, na ryzlinky potřebují už zaběhlé a ne nové :o) Takže asi tak.
Na závěr ještě jeden citát: „Říká se, že Pfalz je Toskánsko Německa. Což je samozřejmě naprostá kravina, protože Toskánsko je Pfalz Itálie.“
