Dneska mám chuť těkat, prostě jen tak pár drobností, ve zkratce. Savagnin z Jury na balkoně zimu přežil. Je zasazen v příliš malém květináči, vystaven fučení větru v šestém patře, ala byl jsem celou dobu připraven přenést ho do menší zimy v případě, že by to vypadalo na pořádný mráz. Nic takového se ale letos nestalo. Tak uvidíme, jak se mu bude dařit dál. Demižony s muškátem a milerkou vypadají netoxicky, tedy ještě nedávno tomu tak bylo, a už je asi čas je dát konečně do lahví. A pak co nejrychleji vypít, bych si tak myslel. Určitě s nimi budu obtěžovat na nějaké ochutnávce, horší než první pokus s růžovkou, zubní sklovinu rozkládající obludností, to nebude :-)
Letos jsem nemohl jet na Grand Jours de Bourgogne a trochu mne to mrzelo, co mi ovšem spravilo náladu byl dvoudílný report od Pavla Jelena (první část, druhá část). Hromada informací, krásně napsané a navíc celkově natolik poetické, že z toho mám chuť okamžitě do burgund vyrazit a než se zadaří, tak alespoň pootvírat domácí zásoby tamních lahví. Tak se dělá propagace vinařského regionu :o)
Už jsme si zvykli na to, že automobilky občas svolají (sta)tisíce vozů do servisu, auta z nějakého důvodu potenciálně nebezpečná. Doba pokročila natolik, že takto svolal miliony bot jeden velký výrobce sportovního vybavení. No a teď už i víno, do vinařství se má vrátit sto tisíc lahví Pintia 2009, vína slavného producenta Vega Sicilia, kvůli příliš vysokému množství sedimentu. Bohužel víno nečeká filtrace/čiření, ale spíše destilace, vinařství nabízí nahrazení mladším ročníkem.
Víno týdne? Sice zdaleka ještě není neděle, ale mám myslím rozhodnuto. K trochu pozdní oslavě narozenin manželky jsme vypili láhev blanc de blancs vinařství R&L Legras, konkrétně jejich nádherné Champagne Brut Saint Vincent 1996. Je naprosto neuvěřitelné, jak dokáže být víno v osmnácti letech věku stále dokonale svěží, živé a mladistvě působící, minerální, přitom všem vyzrálé, strukturované, komplexní. Velké bílé se vším všudy. Nedávno tu měl dovozce degustaci, za účasti majitele vinařství, kde byla možnost srovnat některá vína v různých ročnících, včetně osmdesátých let, a rozhodně šlo o poučný zážitek (který bych možná měl nějak pořádně zpracovat, ale zatím se k tomu nedokopal). Ale stejně tahle devadesátšestka i tam vyčnívala…
Tak trochu zklamání? Jean-Paul Brun a jeho Domaine Terres Dorées, respektive láhev Beaujolais l´Ancien 2011. O tomto víně v jiném ročníku jsem tu už psal, vinařství patří určitě mezi špičku v oblasti a navíc je mi blízké i přístupem, většina jejich vín mi zatím chutnala hodně. Jedenáctka jeho klasického l’Ancien mi na první dojem z vůně i chuti evokovala trochu starší svatovavřinecké se zbytkovým cukrem. Sladší ovocné, černý rybíz, naleželejší, moruše, kyseliny tam jsou dobré ale celek takový trochu rozplizlý a poněkud tomu chybí zajímavější struktura. Druhý den a s vlivem vzduchu se trochu srovnalo, ale stále tomu chyběl charakter, který od tohoto vína očekávám. Prostě poněkud nuda. A přitom v hodnoceních na cellartrackeru atakuje devadesátibodovou hranici.
