Rozkvašený ryzlink a bezva italská směska

Před pár dny probíhal v Londýně festival RAW, asi největší přehlídka naturálních vín z celého světa (jejíž web navíc slouží jako bezva katalog zajímavých vinařů, včetně technických informací o jednotlivých vínech, vinaři povinně dodávají i rozbory). Z časových důvodů jsem účast bohužel nedával a dost mne to mrzí, možná stihnu vídeňskou inkarnaci stejné akce, uvidíme. A na sto procent přehlídku Praha pije víno, kam mimochodem dorazí a v pátek odpoledne bude mít přednášku i „šílená Francouzska“ Isabelle Legeron, Master of Wine, velká propagátorka přírodních vín z celého světa a právě zakladatelka RAW festivalu. Abych úplně netrpěl, že na RAW nejsem, otevřel jsem si doma taky pár pěkný věcí.

Třeba speciální Ryzlink rýnský 2012 od Oty Ševčíka šel do lahví nedokvašený, normálně pod korkem, kde dojel, prostě taková ancestrale metoda. Když mi při otevírání vyrazil korek se zasyčením z ruky, trochu jsem se lekl, že mám v ruce rozjeté vadné víno. Jo kdyby takhle vada běžně vypadala! Netušil jsem (šlo o láhev z vyklízení skladu Veltlínu), že mám v ruce zvláštní šarži, těšil se prostě na normální poctivé bílé. Tmavší žlutá barva, poměrně výrazná pěna, jemnější ale celkem vytrvalé perlení. Čerstvá, ovocná, minerální lehce jablíčková vůně, žluté ovoce, čerstvost. Suché, s moc fajn kyselinou a krémově perlivým projevem, vyvážené, krásně šťavnaté, poměrně dlouhé. Pilo se to úplně samo! U vín nechtěně rozkvašených v lahvi je výsledek někdy opravdu strašlivý, ale holt když tam jde poctivé nezaříznuté víno, tak to může zafungovat krásně. Škoda, že nemám víc lahví, do současných veder bych je užil.

Nedávno jsem se tu zmiňoval o trochu divočejších oranžádách z vinařství La Stoppa (web) z italského regionu Emilia-Romagna. A tentokrát vyzkoušel, co bývalá knihovnice Elena Pantaleoni připravuje v červené. Macchiona 2006 je směs odrůd Bonarda a Barbera, z vinic ošetřovaných jen sírou a mědí, spontánně fermentované, měsíční kontakt se slupkami, rok v dubových sudech objemu 10 a 20 hl, lahvováno bez filtrace a podle všeho s naprosto minimálním zasířením, nejméně dva roky před prodejem ležení v lahvi. Tmavá rubínová barva, kalnější, tuna depotu v lahvi. Vyzrále červeně peckovinově ovocné, čerstvé, divočejší, trochu živočišné, efektní, s dotykem dřeva, energické. Suché, šťavnaté, hodně tříslovin, výborná kyselina, ovocně plné, depot znát i v chuti a trochu škrábe (asi by to chtělo opatrnou manipulaci a dekantaci, ale kdo to má předem vědět… vy už teď jo!), teplá vyzrálost a vyšší alkohol a zároveň pitelnost, vyvážené, bohatší, efektní a dlouhé. Je to trošku funky, ale ne přehnaně, syrové ale přístupné, bavilo mne velmi. Proč je sem ještě nikdo nedováží?