Jak získat lidi k příspěvku na dobrou věc? Vínem! Na včerejší večer nás sezval Marko Jelič alias Winegeek na vinně-humanitární piknik, který se vzhledem k počasí nakonec uskutečnil v prostorách Bio Oko a ne na dece v Letenských sadech. Cílem bylo popít něco vín, co kdo přinese, a přispět do kasičky Červenému kříži v Srbsku. Pokud alespoň trochu sledujete zpravodajství, tak asi víte proč, rozsah povodní na Balkáně byl obrovský a i když voda už opadla, tak situace stále zdaleka není růžová. Krom lahví ze zásob účastníků Marko donesl i něco z jejich rodinného podniku, takže i srbská vína jsme popili.
Z produkce Milijan Jelić mne nejvíce asi zaujalo víno, které by na našem trhu mohlo mít trochu problém se jménem a největším nápisem na lahvi. Morava ročníku 2012 pochází ze stejnojmenné odrůdy a je to víno poměrně aromatické, květiny, meruňky, trochu tramínové a trochu sauvignonové, s decentním dotykem jakoby „liščiny“ z hybridních odrůd. V chuti suché, šťavnaté, bezva kyselina, ovocnost, líbivější ale svěží a dobře pitelné. Je to teprve podruhé, co jsem Moravu chutnal a o odrůdě psal, poprvé to byl taktéž Jelič a mladičká varianta déle na slupkách. Z dalších vín mne celkem bavila jejich tak trochu obludná Frankovka Tamuz 2008 barrique, o té jsem psal už dříve. Školeno dva roky v nových sudech ze srbského dřeva. Temné, hutné, tmavě ovocné, čokoláda, vypálené dřevo, hutnost, teplo alkoholu ale i dobrá kyselina, dost třísla, již naleželejší ale stále ovocné, dlouhé. Někdy takové věci můžu, právě když nepostrádají kyseliny a není to jen alkoholická marmeláda :-) Slovenski san Kameničanka 2007 (odrůda nazývaná ve většině Srbska spíše Prokupac) školena dva a půl roku v použitých sudech ze srbského dubu překvapila. Víno tmavé a již naleželé, sladší ovocný čaj, červené ovoce, pryskyřice a už z vůně očekávání tříslovin. A že jich tam, přes nazrání vína, je stále kupa. Jinak je to ale víno suché, šťavnaté, vyvážené a zajímavé. Klidně bych mu někdy věnoval více času.
Příliš mne nezaujal, ač zrovna ten mám na fotce, jejich Belle Epoque Sauvignon 2011. Alkoholická, hutnější, sladce ovocná a nasládlá varianta odrůdy, očividně a podle všeho trochu nechtěně z hodně přezrálých hroznů. A vlastně úplně neoslovilo ani Chardonnay barrique 2011, víno které se teprve připravuje k prodeji. Určitě se bude na srbském trhu líbit, ale stylově šlo mimo mne. Až lehce krémově máslové, ovocné, tučnější, vanilka, suché v chuti s trochu vyšším alkoholem, mladistvé, kulatější s mírným zbytkem cukru, uhlazené. Postrádalo to trochu živosti, slušela by tomu vyšší kyselina, prostě.
A co se pilo dál? Kupa toho byla. Já dones Siller 2012 od Ráspiho (na fotce pod podivným osvětlením v jedné části Bio Oko), světle červenou směs frankovky a zweigeltu, víno když je nachlazené sloužící dobře jako plnější rosé a když ho necháte ve vyšší teplotě tak projevem blíže červenému. V chladné podobě ovocné, směs červených peckovin a jahod, lehce bylinky a divokost, dotyk dřeva, suché, šťavnaté, s fajn kyselinou a dobrou délkou, pěkně pitelné. Taky jsem vzal jednu zajímavou poctivou Barberu, ale o té později. Parádní bylo Neuburské 2011 od Vykoukala, pikantní šťavnatá lehce decentně oxidativní záležitost. Objevila se láhev naturální Kalifornie, konkrétně Donkey and Goat Grenache Noir 2012 El Dorado. Víno se hodně měnilo a první dojem byl, obzvláště kdybych to dostal naslepo a neviděl ani barvu, jako nesířená oranžáda. Sevřenější, divočejší, ve vůni včetně typické pomerančové slupky a lehce těkavky, v chuti hromada hodně zvláštních tříslovin a teplejší ovocitost. Postupně se uhlazovalo, ale stále dost funky věc, včetně tónu jako kopr a podobně. Prostě zajímavost.
A bylo toho ještě víc, třeba jedna fajn oranžová klasika od Radikona, Slatnik 2011, nebo aktuální Cabernet Moravia 2012 z dubového sudu od Tomáše Čačíka. A taky muller ze Saska a postarší Fitou a taky… uf! Jen doufám, že se do kasičky vybrala nějaká zajímavá částka, protože já si večer tedy opravdu užil a tímhle způsobem asi zvládal někam přispět častěji :o)
