Letos jsem z pochopitelných důvodů neprováděl živou reportáž z finálového hodnocení Vinaře roku a nebyl ani na slavnostním vyhlášení, tak alespoň výsledky. Vinařem roku 2014 se stalo Vinařství Volařík, na druhém místě je pak další Pálava, Vinařství Mikrosvín. Doplňuje je trojka v podobě Vinných sklepů Valtice. Šampiona bílých vín (nejvíce bodů) si odnášejí Vinné sklepy Skalák ze Skalky u Kyjova za slámové víno Sauvignon 2012, červený šampion je pak Milan Sůkal z Nového Poddvorova s lahví Pinot Noir 2011 výběr z hroznů. Cenu Vinařské asociace ČR za celoživotní přínos českému a moravskému vinařství si odnesl František Kupsa z Vinařství Velké Žernoseky, ocenění za tradiční a ekologické postupy ve vinařství tentokrát získal Jaroslav Osička z Velkých Bílovic. Jako u každého hodnocení s ním lze nesouhlasit, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat :-)
Rusko uvažuje o zavedení státního monopolu na výrobu vína. Ušlechtilý mok by mohl vznikat jen ve firmách vlastněných státem nebo takových, kde má stát kontrolní podíl. Opatření prý zvýší kvalitu vín i tržby a navíc umožní zemi obrnit se proti případným sankcím na dovoz vína. Teda nevím, školy nemám, ale… ruským vinným nadšencům bych podobné rozhodnutí nezáviděl. V kontextu celé současné situace na ruských hranicích je tohle ovšem jen drobná hloupost.
Michael Broadbent, který systematicky ochutnal dost neuvěřitelné množství starých vín během své práce pro Christie’s a oceňování sklepů pod britskými šlechtickými sídly, připravil seznam deseti nejlepších Bordeaux i se zajímavým komentářem. Pokud se už těšíte, že zaskočíte do sklepa či vinotéky pro láhev a srovnáte si své poznámky s jeho, pak vás asi trochu zklamu. Povětšinou se jedná o vína již poněkud komplikovaně dostupná nebo ne zrovna levná. Château Lafite-Rothschild 1870, Château Mouton-Rothschild 1945 (u něj píše, že ho opakovaně poznal už jen podle barvy), Château d’Yquem 1921, Château Kirwan 1865 a tak. Ale čte se to pěkně…