Lehká melancholie s prvorepublikovým pinotem

Je tomu pár dní, co jsem se zde zmiňoval o ochutnávce několika pinotů, a zároveň v úvodu naznačoval, že ani jedna z popisovaných lahví nebyla důvodem našeho setkání. Tím se stala miniaturní sběratelská lahvička prvorepublikového mělnického pravokořenného pinotu od vinaře a obchodníka Mořice Uhra. Ideální téma na článek den před oslavou vzniku samostatného československého státu. Ochutnat takové víno bylo snem našeho hostitele, Pavla Jelena, a jeho popis celé slavností události si můžete přečíst na O Víně, se všemi potřebnými detaily (a upřímně se opravdu hodně těším, až Pavel dokončí dlouho připravovanou knihu o vinařství a vinicích v Čechách). Můj zápisek k tématu bude více přízemní a technicistní.

Ostatně samotné otevírání malé lahvičky, snaha nerozdrolit korek a dostat víno do skleničky bez rozvíření depotu z vysráženého barviva, připomínala spíše laboratorní operaci na vzácném exempláři téměř vyhynulého živočicha. To napětí! První přivonění bylo… úlevné. Žádný ocet! Druhé… nadšení! Nevím jakým zázrakem, ale i přes miniaturní objem lahvičky, titěrný korek a skladování nejspíše hodně daleko ideálu, si obsah sklenky zachoval nejen charakter starého vína, ale možná i pinot by v tom šel poznat. Hlavně na úvod, když se víno po desítkách let poprvé pořádně znovu nadechlo vzduchu, nedaleko místa svého vzniku ale v úplně jiné době a jinak pojmenovaném státu. Zavonělo ušlechtilou vyzrálosti stále s náznakem ovoce, především jahod. Postupně začala dominovat spíše sbírka madeirizovaných tónů, ale víno nebylo rozpadlé, nebylo vadné, nebylo rozložené. V chuti suché, stále příjemné, možná trocha podzimní melancholie a spadaného listí, upřímně vlastně v lepší kondici než leckteré současné domácí výběry z hroznů po pěti až sedmi letech v normální velké lahvi, vlastně nemělo zas tak daleko desítky let starým burgundským pinotům. Byl to zážitek! Snad i díky „homeopatickému“ množství asi i silnější, než kdybychom měli k dispozici celou láhev či několik různých, mnohem více toho stále zůstalo utajeno a stále spíše v říši představ a snů.

Malá ampulka vína šla na analýzu na plynovém chromatografu a hmotnostním spektrometru, takže možná časem zjistíme ještě nějaké další zajímavosti. I bez nich si můžeme být jisti jednou věcí… část zásadní vinařské historie a slávy Čech je už nenávratně ztracena a rozsáhlé výsadby klasických pravokořenných pinotů jsou dílkem skládačky, který nás může mrzet asi nejvíce, společně s dobře fungující výrobou výtečných sektů na Mělníce i v Žernosekách. Pavel měl jako sen onen pravokořenný pinot, já bych zase dal nevím co, abych si mohl ochutnat tehdejší žernosecké brut ryzlinkové bubliny a srovnat je se sladší „goût américain“ verzí z burgundských odrůd od Lobkowiczů! Jenže… to už se snáze dostanu k lahvi Château Pétrus nebo Domaine de la Romanée-Conti, u takových snů je to totiž jen o ochotě vysolit dostatečný obnos peněz.

Nabídka jídel a nápojů ve vlaku Praha – Vídeň, rok 1925

Odkazy: Historická vinná ročenka od Lobkowiczů | Staré ceníky vína a nabídky restaurací