Pár pinotů z ČR i Burgundska a zákeřná Čína

Minulý týden jsme se sešli u P.J. nad pár lahvemi milované odrůdy Pinot Noir. Primárně šlo o setkání nad jednou unikátní lahví, či spíše miniaturní lahvičkou, o které možná bude řeč později, část obsahu nyní prochází analýzou. Ale tohle víno zmizelo téměř jen po přivonění ke sklence a tak, abychom nebyli na suchu, padlo i pár klasických sedmiček různých míst původu, hezky naslepo bez ovlivnění vinětami. Což je vždycky velká zábava s notným podílem nečekaných překvapení i zklamání. Takže letem světem mé poznámky k ochutnaným pinotům.

Nejprve tři vzorky z Burgundska, velmi odlišných původů. Chutnali jsme jednu z nejsevernějších burgundských apelací, Irancy „Côte du Moutier“ 2010 vinařství Colinot, víno kde je krom Pinot Noir i necelá desetina tradiční odrůdy César, to vše z keřů starých okolo 70 let. Překvapivě hutnější, vyzrálejší aroma, tmavší peckoviny, trochu živočišnost. V chuti slušně plné a dobře postavené, třísloviny, plnější, výraznější kyselina, celkem zajímavé, solidní vesnické červené. Pamatoval jsem si to víno jako výrazně tvrdší, z loňska. Hlavní hvězdou se měla stát láhev Domaine Robert Arnoux Romanée-Saint-Vivant Grand Cru 2004 a alespoň do Burgundska jsem ji naslepo zařadil. Složitější projev, víno již vyzrálejší, tmavší ovoce, kořenitost, koncentrovanější styl s poměrně výraznou složkou nového dřeva, zároveň i takové trochu herbálnější, zeleně listnaté nedozrálé tóny. V chuti poměrně plné, strukturované, s pěknou kyselinou, stále poměrně mladistvě působící, výrazný projev dřeva, dobrá délka. Pro mne nadprůměrná burgunda a určitě jedno z top vín večera, ale takto legendární terroir bych v tom (ani v komplikovaném ročníku 2004) asi nehledal. A mám obavy, jak to bude zrát, přijde mi to jako dubový make-up nad vínem, která na něj vnitřně nemá. Po pravdě se mi více líbila láhev Gevrey-Chambertin Clos des Chezeaux 2006, vína vesnické apelace z polohy pod Mazoyères-Chambertin a na hranici s vinicemi již spadajícími pod Morey-Saint-Denis, od Domaine Vincent et Denis Berthaut (psal jsem o nich více nedávno). Na úvod pěkná peckovinová ovocnost do višní, trochu hutnější aroma, postupně se otevírá a nabízí poměrně bohatý projev. V chuti výraznější tříslo a lehká svíravost, páteř kyseliny, pěkně strukturované, takové zrnitější, mladistvé, docela dlouhé, energické, pěkně udělané burgundské. Chutnalo dost.

U jednoho z vzorků jsem tipoval nějaký „podvod“, bylo to hodně vyzrálé, tmavé, hutné, teplejší, až likérově přezrálé ovocné, černý rybíz, mentol, zároveň i paprika, docela nabušené i v chuti ale dost tomu chyběla struktura, bylo to taková trochu hmota. Šlo zákeřně o nejspíše Cabernet (Sauvignon, Franc, možná něco Carmenére… kdo ví) od Changyu, nejstarší a také největší vinařské firmy v Číně. Nějakou dobu jsem si ale hlavu trápil, dokud byla láhev skryta, že kdyby to jako měl být Pinot Noir, tak odkud… ale nic mne nenapadlo :-)

No a pak tu byla sada vín z Čech a Moravy. Zde zazářil Stapleton-Springer 2006 (ovšem čert ví, které přesně víno, šlo o vzorek s lahví popsanou jen velmi úsporně). Již jasně nazrálé ve vůni, trochu divočejší a mírně živočišné, ale stále ještě s dobrou ovocností, složitější, bohatší, suché s bezva kyselinou, dobrá délka, velmi slušně postavené, bohatší, delší, vyvážené, opravdu velmi pěkné. Určitě v TOP 3 večera. Spielberg byl zastoupen dvěma vzorky ročníku 2009 a v obou případech se jednalo spíše o zklamání. Mikulovský pozdní sběr z trati Pod sv. Kopečkem byl lepší z těch dvou, trochu přezrálejší teplejší sladší ovocnost a již projev lámající se do bramborového sklepa, ale v chuti suché a stále v poměrně dobré kondici a pitelné. Slovácký výběr z hroznů (Archlebov, trať Dubová, vinice Hrbiny) hodně teplý přezrálý projev, těkavější, alkohol, opět trochu sklep, v chuti plné, výrazný alkohol, mimo harmonii. Škoda. Tohle víno jsem měl před více než rokem a působilo o něco lépe, ale stále ne úplně vyváženě. Mám teď doma od Spielbergu výběr z hroznů ročníku 2011 a jak mi v poslední době mnohá jejich vína docela seděla a zaujala mne, tak tady se trochu bojím, nejen kvůli deklarovaným 15 % alkoholu. No uvidíme.

Dobré srovnání poskytlo Moravíno Valtice díky výběru z hroznů ročníku 2009 taktéž z trati Pod sv. Kopečkem. Sladce ovocné ve vůni, likérové, hutnější, evokuje až fortifikované víno. V chuti suché, hutné, kyselinu má ale spíše zakulacené nabušenec, postrádá to pinotovou eleganci, ale jako efektní červené proč ne. A ze stejné trati byl i Tanzberg, pozdní sběr ovšem v ročníku 2007. Trochu nevýrazná vůně, ve velké sklence se poněkud ztrácela a menší sklo pomohlo, jednodušší ovocnost, trochu štiplavější bylinkovost, navrtaná červená cihla. V chuti suché, slušné tříslo, svíravost, celkem solidní struktura, lehce staré dřevo „vlakový vagon“ v dozvuku. S tímhle vínem jsem měl opakovaně problém, pil ho za poslední tři roky několikrát a mezi jednotlivými lahvemi byl rozdíl od kategorie „zajímavé charakterní pití“ po „rozbředlý zeleninový vývar“ :-) Mělnický Pinot Noir 2009 od Krause nazrálejší barva a na úvod poněkud sevřenější ovocná vůně, postupně poměrně slušně peckoviny, kořenité tóny, evokuje více kyselin a tvrdší projev. V chuti suché, kyselina celkem výrazná a dobře zakomponovaná, spíše středně plný projev, přímočaré ale docela sympatické pití. Proč ne.

Až na výtečného Springera domácí produkce tentokrát zrovna neoslnila, ale vzhledem k legendární apelaci a ceně se po pravdě stal poněkud zklamáním i vzorek od Arnouxe. Kdybych vybíral jediné víno, asi sáhnu po vesnickém Gevrey :-)