Jedna má oblíbená restaurace mírně upravila vinný lístek, na kterém jsou nově lahve od négocianta Davinus (web). Négociant definují jako „termín pro obchodníka s vínem, který s enologem vinařství dohlíží zodpovědně na celý technologický proces, podílí se na finalizaci produktu a prodává výsledek pod svým vlastním jménem“ a dodávají: „My jsme se rozhodli jít přesně touhle cestou a jako první na českém trhu vytvořit výběr vín pro gastronomii, vinotéky a privátní klientelu, který bude mít náš rukopis a potěší vás při každé příležitosti. Ochutnáte takto v originální kolekci vína od vybraných špičkových moravských vinařství.“ Vzhledem k tomu, jak dnes vína v ČR navzájem putují mezi vinařstvími, viz pěkné objevy Radka na O Víně (zde zajímavě Naturvini nebo stejné víno u několika vinařství), tak se v oboru nečiní jako jediní, jen oni to přiznávají a ukazují pozitiva celého procesu :-) Každopádně se jim rychle povedlo upoutat pozornost, prodává je Makro, Interspar, větší prodejci pro gastro, jsou v restauracích i s vlastními sklenkami… vědí, co dělají, a jak byznys funguje. V Průvodci nejlepšími víny České republiky od Wine & Degustation, což je poměrně zajímavý a ambiciózní počin o kterém se ještě zmíním, má Davinus jednu hvězdičku a je tedy označen jako vinařství, které stabilně vyrábí dobrá vína. Což je jedno z hodnocení, které mi nesedí, producent má naprosto minimální historii aby šlo mluvit o jakékoliv stabilitě (podobný problém je třeba s vinařstvím Třebívlice, taky jedna hvězda a přitom de-facto jediný hodnotitelný ročník). Ale budiž.
Pár jejich produktů jsem chutnal při různých příležitostech a vždy šlo o korektní čistě udělaná vína. Matně si vzpomínám (nemám detailní foto viněty), že Cabernet Moravia ve skutečnosti pocházel od Glose, Pinot Noir připravil zase Georgios Ilias… takhle mi přijde négociant fajn. Ovšem třeba Veltlínské zelené už pochází od Lahoferu a dnešní Rulandské bílé 2012 pozdní sběr (Dunajovice, Zimní vrch), podobně jako další vína, dokonce od giganta Zámecké vinařství Bzenec, podniku který rozhodně umí připravit efektní technicky precizní vína navíc z výborných poloh, ale zároveň pod svým jménem chrlí miliony lahví základních věcí a také lahvuje víno z dovozu. Upřímně zde pochybuji, že Davinus zde nějak výrazně „s enologem vinařství dohlíží zodpovědně na celý technologický proces“, spíš bych si tipnul, že v rámci zkompletování své produktové řady prostě vyberou šarži, které jim vyhovuje, a nechají si ji nalahvovat i pro sebe. Ale pokud to bereme prostě jako výstupní kontrolu a že garantují určitý senzorický profil a styl, pak opět proč ne. Négocianta vnímám ale přeci jen ne jako někoho, kdo si v podstatě jen nechává v různých vinařstvích, včetně velkoproducentů, nalahvovat to či ono víno, ale více jako producenta, který skupuje mošt či víno v různých fázích od menších vinařů, spojuje ve větší celky, dále jej sám školí a také lahvuje pod svým jménem. Historicky bylo důvodem, že kupa malých vinohradníků a vinařů ani neměla dostatečné vybavení, případně třeba v Burgundsku vinař vlastnil nějaké prestižní polohy tak málo, že mu to nevydalo ani na jeden sud, a négociant mohl spojit produkci více pěstitelů do jednoho lahvování. Ovšem pravidla nejsou nějak zakotvena ani ve Francii, natož u nás, a celý obor je docela komplikovaný a má mnoho projevů.
Ale zpět k vínu. Tohle Rulandské bílé má výraznější ovocný projev, žluté ovoce, tropické tóny, lehce chlebovina. Suché, čisté, dobrá kyselina a poměrně šťavnaté, ale zakulacené a snadno přístupné, fajn délka, dotyk minerality, ovocné, vyvážené. Technicky výtečně zpracované, bezproblémové moderní nízkoteplotní bílé. Není to můj styl, ale bude se líbit.
