Rekapitulace ročníku 2014 na Jižním svahu

Jako každý rok i letos přináším jakési shrnutí celého ročníku mého blogování, pod názvem Jižní svah už sedmého, na jednom místě. Rok 2014 byl pro mne dost náročný… druhé dítě, hodně práce, všemožné vinné (krom psaní i jedna základní certifikace, na další zatím není čas) i další činnosti. Třeba už nehubnu, ale podařilo se mi zlepšit čas na půlmaraton na hodinu a tři čtvrtě, v něco takového bych loni ani nedoufal. Vzhledem k ostatním koníčkům je pohybu třeba :-) V prosinci jsem seznal, že pokračovat s psaním o víně v podobném rozsahu je ekonomicky neúnosné a místo snahy o napojení nějakých výdělečných aktivit se pokusil zachovat nezávislost a zahájil sociální experiment s dobrovolným financováním blogu ze strany čtenářů. Jak to (ne)funguje ukáží následující dva až tři měsíce, z úvodní sady příspěvků v prosinci zatím těžko soudit. Ale jsem optimista :-) V nezpracovaných poznámkách mi zůstává kvanta degustací a společně s jednotlivými lahvemi i různými sety doma stovky vín, na to prostě už nebyla kapacita, docela mne to mrzí. Ale co naděláte. Čím déle od ochutnávky to je, tím větší pravděpodobnost, že na ně nedojde už vůbec, maximálně se zmíním při další přechutnávce stejného vína či nového ročníku. Pro zájemce o trochu statistiky… za loňský rok se na blog zadařilo sepsat 253 článků + tento souhrn a podobně jako loni je to přes 150 tisíc slov, 965 tisíc znaků s mezerami.

Alsasko, Champagne a Štýrsko aneb 3x bubliny

O svátcích jsem otevřel několik fajn lahví, nesahal jsem po vyložených bombách, spíš po kouscích nadprůměrných ve své kategorii. Ale když na to teď koukám… :-) Dnes odhrnu bubliny, na tichá přijde řeč v příštím zápisku. A začneme v Alsasku. Vinařství René Muré (s dodatkem Clos St Landelin dle jejich nejslavnější vinice) patří mezi špičku Alsaska a i jejich bubliny jsou skvělé, ostatně už tu o nich byla řeč. Tentokrát padl Crémant d'Alsace Cuvée Prestige Brut, směs tradičních odrůd Pinot Blanc, Pinot Auxerrois, Pinot Gris, Pinot Noir a Riesling z výsadeb v okolí obce Rouffach, základní víno školeno ve velkých dřevěných sudech i malých barrique soudcích na kalech. Funguje u nich trochu „solera“, vína nového ročníku se mísí s tím starým. Druhotné kvašení v lahvi a na kalech rok a půl, na crémant dost nadprůměr, ostatně stejně jako vše ostatní výše. Na lahvi uvádějí datum degoržování, v tomto případě 26.6.2014, a po něm nechávají víno ještě nějaký ten měsíc uležet než ho dají do prodeje. Takže jak chutná?

Vzpomínky na ryzlink z nemocnice

Ještě v pátečním zápisku jsem si trochu dělal srandu z našeho domácího lazaretu a že jsem musel změnit vinné plány na svátky, abych nakonec program překopal ještě mnohem razantněji. V sobotu ráno jsem byl nucen vyrazit s dítětem na pohotovost, kde s chuděrou tvrdnul přes hodinu v čekárně, abychom se z ordinace šupem přesunuli do nemocnice. Všechno je v životě jednou poprvé, i přidržování masky s kyslíkem v přivolané sanitce (ale varianta byla i taxík, ovšem žádný nemohl dostatečně rychle; u sanitky se zase řešilo, zda se musí vyplnit nějaká žádanka či ne… někdy mne naše zdravotnictví fakt dokáže překvapit), ale některé zkušenosti bych si s klidem nechal ujít. Teď už jsem třetí den v nemocnici a dítěti je naštěstí mnohem, mnohem lépe, zítra snad dokonce půjdeme domů. Každopádně místo kuchtění svátečních jídel, házení fotek na Instagram a otevírání bezva lahví jsem si dal takový menší detox a okusil krásy nemocniční stravy (stále to nechápu, ostatně jsem letos psal o pakárně v porodnici, tady je alespoň trocha ovoce a zeleniny). Ale to je fakt detail, dítě vedle vypadá spokojeně a konečně i jíst začalo, a to je hlavní. Jsme tu trochu statistická anomálie, navíc, na pokoji je ještě druhé dítě a také s otcem, podle všeho je to neobvyklé nebo co. Každopádně tchýně mi donesla cestovní počítač, degustační poznámky se mi synchronizují se všemi zařízeními, takže i v těchto podmínkách mohu přejít k vinnému tématu :-)

Bílý kůň bez Martina a svátky klidu

Vánoce, svátky klidu a rodinné pohody. Před štědrým dnem bylo snazší koupit v obchodech foie gras a lanýže než mražený hrášek, v den D i směsek s hráškem bylo pomálu, ještě že jsme salát nedělali a nepotřebovali ho urgentně. Na svátky nemá viset prádlo, ale balkon je plný plenek. Zapomněl jsem koupit zelí na lepenici k vinné klobáse. Hlavně starší dítě bylo/je naprosto děsné, možná je jenom nevybouřené, čas volna zahájilo čtyřicítkami horečkami a tak ho udržujeme na jednom místě. Což nejde zrovna snadno, Auta 2 už mi začínají lézt krkem, nechápu proč zrovna tenhle film ho tak strašně baví (lepší jedničku nechce vůbec). Chorobu syn hezky zkultivoval a předal dceři a manželce, takže jsem musel překopat vinné plány, protože minimálně na štědrý den žena prakticky nic necítila a otevírat dříve vybraná velká vína fakt nemělo cenu. Jeden z dárků, magická krabička na pouštění filmů (rozuměj Aut 2…), přestala fungovat půl hodiny po instalaci, kdy si sama aktualizovala firmware, a nic nepomáhá. Ale jinak dobrý, kupa jídla (postupně zamrazujeme na horší časy, protože ty litry rybí polévky už teď nikdo nesní), pití, ze všech koutů bytu se ozývá chrchlání…

Španělsko-portugalský hybrid z Krymu

Někdy je dobré vybočit ze zaběhlých vinných kolejí. Měl jsem doporučit pití k článku o ukrajinské gastronomii a upřímně musím říct, že mé zkušenosti s tamními víny jsou velmi chabé a setkání s nimi vyloženě náhodná. Jako jediná trochu více znám vína od slavného producenta Massandra (web), po kterém jsem také nakonec sáhl. Ač pochází z Krymu a ten je dnes považován za součást Ruska. Massandra je známa svým gigantickým sklepním archivem, ale má co nabídnout i v současné produkci. Od začátku se specializuje na sladší vína, hlavně fortifikovaná. Slavný je jejich muškát, ale celkem úspěšně také replikuje styl těch nejslavnějších fortifikátů světa, ať je to portské, sherry či Madeira. Já sáhl po vzorku jménem Oreanda, ze sklizně roku 2003 a lahvován 2008, což je zrovna docela zajímavý stylový hybrid.

PF 2015 z Jižního svahu

Šťastné a veselé Vánoce, ať už bílé, růžové, oranžové či červené, a úspěšné vykročení do nového roku vám ze srdce přeje Jižní svah. Za sebe doufám, že další ročník bude třebas stejně náročný, ale přeci jen o něco klidnější. Závěr roku hodlám oslavit pár lahvemi ponechávanými pro výjimečnější příležitosti. Ani ne tak kvůli vánocům jako takovým, ale díky volnu a možnosti jim věnovat odpovídající množství času a pozornosti. Co plánujete ve sklenkách vy? :-)

Martin na bílém koni nepřijel, ale takový Cheval Blanc ho úspěšně nahradí :-)

Poctivá šardonka, veltlín a kalné prosecco

Dnes na úvod mírné opáčko, protože o tomhle víně, i v jiných ročnících, jsem tu už psal. Ale nemůžu si pomoct. Důvody jsou vlastně dva. První je kvalita jako taková, je prostě výtečné a přijde mi lepší, než mnohá i násobně dražší vína. A druhý důvod je důležitější. Jde o Chardonnay, asi nejprofláklejší odrůdu na světě, ale první přivonění jasně prozradí místo původu. Vína, která tohle umí, je v dnešní době prostě nutné si považovat. Řeč je o Arbois Chardonnay „Empreinte“ 2012 z Domaine André et Mireille Tissot (Bénédicte a Stéphane Tissot, web), základce tohoto skvělého biodynamika, vína z hroznů několika různých vinic, školeného v burgundských dubových sudech za běžného dolévání, tedy ne pod kvasinkovým závojem. Výraznější citronová žlutá barva. Klasická vůně, čerstvá, pikantní typická jurská mineralita a specifický místní šmak se okamžitě přihlásí o slovo, k tomu decentní citrusy a dotyky žlutého ovoce, od prvního přivonění šťavnaté a slinosbíhavé. Větší sklenky a vyšší teplota odhalují i další tóny a hutnější vrstvy, menší sklo a teplota nižší víno ponechávají v čerstvější, svěžejší podobě. V chuti suché, středně plné ale poměrně koncentrované, ovocně šťavnaté s bezvadnou páteří kyseliny, příjemná délka s decentní zemitostí v závěru, mineralita. Charakterní, zábavné, skvěle pitelné a bude zrát. Mňam. Deset éček u vinaře, občas doveze Matějka za zhruba 360 Kč, já jsem spokojen. Ale nebývá skladem, je třeba vyčkávat na mail o závozu a urvat co se dá :-)

Vazalové a občansky sdružení autentisté

Přehraboval jsem se takhle včera ve vinné chladničce a dělal v ní trochu pořádek. Při té příležitosti narazil také na několik lahví od A^®utentistů, dokonce i stará vína, o jejichž existenci v něčích zásobách už sami vinaři možná ani nemají tušení. Lahve jsou to z dob dávno minulých, z období bez vazalů i občansky sdružených. Vykoukal leží spokojeně na Nestarcovi, hnedka vedle se válí Osička, pod ním Ota Ševčík, vzadu se schovává poslední láhev postaršího pinotu od Petra Kočaříka, lehce utlačovaná kalným vlašákem od Korába. Do všech strká hrdlem oranžáda od Richarda Stávka, za kterou se krčí neoznačená láhev od Bogdana Trojaka, všichni masivně obklíčeni víny Petra Nejedlíka, lahvemi již od ročníku 2004 (Pinot-Chardonnay a Cuvée Dobroslav!!!). Zmateně všemu přihlíží postarší vavřinec Zsolta Sütő ze Strekova a mladičký veltlín áčkového adepta z Rakouska, Hanse Czerného. Všechny lahve mají více méně standartní tvar a drží pevně, nijak zvláštní problémy zatím nedělají.

Pár burgundských od Sylvaina Langoureau a Domaine de Suremain

Minulou středu otevřel v Sýrárně na Jiřáku dovozce Jiří Hron dvanáct lahví z Burgundska. Z celého setu mne nejvíce oslovila dvě vinařství. Tím prvním je Domaine de Suremain sídlící v zámečku (Château du Bourgneuf) v Mercurey a jejich červená vína právě od této obce. Ostatně odjinud ani hrozny nemají, hospodaří na zhruba 20 hektarech v různých částech Mercurey, vesnických i 1er Cru polohách, systémem lutte raisonnée. Fermentace v otevřených dřevěných kádích, macerace okolo osmi dní pro základní Mercurey a 15 dní pro premiérová vína, ovšem dle ročníku a tak se může významně lišit. Zrání v klasických dřevěných sudech, z nichž jen tak 10-15 % je nových. Chytré knihy se zmiňují o poměrně „starosvětském“ přístupu k vínům a že kvalita trochu lítá, ale aktuální viněty vypadají docela moderně :-)

Červená šedá od Simon di Brazzàn

Už je to pár týdnů, co v Praze na Korunní otevřel Barbatella Espresso & wine bar, ale teprve nyní jsem se cestou z práce dokopal ke krátké návštěvě. Malý podnik je zajímavý tím, že na počátku měl a vlastně i nyní drtivou většinu nabídky vína tvoří jediné vinařství, které si sami vozí. Je jím Azienda Agricola Simon di Brazzàn di Enrico Veliscek e Daniele Drius (web), tedy vína z italské oblasti Friuli, od Cormòns, na hranici se Slovinskem. Vinice, deset hektarů ze kterých vzniká zhruba 45 tisíc lahví, by měly být vedeny v (necertifikovaném) bio režimu, sklep moderní s kvašením s řízenou teplotou v nerezu i velkých kónických dřevěných tancích a zráním buď v nerezu nebo dubových sudech. Zatím jsem si projel ve zrychleném režimu pár bílých (s jistou rezervou) vín a na červená se mrknu časem.

Ryzlink, nabušené Chile a domácí Chardonnay

Součástí firemního vánočního večírku (tj. omluvte horší fotky) byl i oběd v jedné oblíbené restauraci. Požadavek kolegů na víno zněl „bílé ale ne úplně suché“, což lze samozřejmě řešit mnoha způsoby, já zvolil víno papírově suché, ovšem se znalostí vinaře a jeho stylu bylo předem jasné, že trocha cukru tam bude. A ničemu rozhodně neublíží. Markus Molitor 2012 Riesling Wehlener Klosterberg Kabinett trocken pochází z vinice přímo u vinařství, připraveno by mělo být stejně jako jejich top vína – spontánní fermentace, zrání ve starých velkých dřevěných sudech a tak. Projev je čerstvá mladá klasická Mosela, sladší jablko, broskev, dotyk medu, příjemná mineralita. V chuti spíše suché a šťavnaté s dobrou kyselinou, ale i s decentním dotyk dotykem cukru a sladkostí ovoce, lehčí, minerální, fantasticky pitelné. Nic složitého, ale ještě bude zajímavě zrát. A v současné podobě víno, kterého dáte s chutí více lahví :-)

Předzvěst věcí příštích s akvizicemi v Juře

Jste-li burgundským vinařem z Côte d'Or a máte choutky trochu rozšířit svou produkci, hezky z vlastních vinic, máte problém. I ty úplně základní polohy, pokud vůbec najdete něco na prodej, jsou pekelně drahé. O velkých terroirech nemluvě. Výsledná vína z nich by musela stát tolik, že investice úplně nedává smysl. A ani s dědictvím či sňatkem to není nejsnazší. Pokud vám nejde jen o kvantitu, kterou si zajistíte investicí do dostupných vinic v Gaskoňsku nebo Languedocu (ovšem i odtamtud někteří burgundští vinaři produkují fantastické věci, ovšem ti od začátku vybírali top polohy), a chcete zůstat vyloženě v Burgundsku, tak se můžete poohlédnout v jeho „okrajových“ částech. V Côte Chalonnaise i Mâconnais jde najít skvělé terroiry za (čím dál méně) dostupnější ceny, zde probíhá a proběhne spousta investic i od velkých jmen. Dalším oblíbeným cílem je a bude Beaujolais. A pak je tu samozřejmě místo, které je Burgundsku blízké odrůdami, není daleko, umí dělat velká charakterní vína, vinice i se starými keři stojí zlomek toho co ty burgundské…

Dva německé ryzlinkové jazykolamy

Minulý týden jsem se účastnil průřezové degustace jednoho skvělého německého vinaře, o které tu ještě bude řeč v detailním článku, a provozovatel vinotéky Flavours na závěr přihodil další dvě vína, z toho jedno spontánně soutěžně naslepo. Cenou bylo libovolné víno ze sortimentu. Asi mu nestačilo, že nedlouho předtím prohrál v tipovací soutěži (v dalším kole, na kterém jsem bohužel nebyl) láhev Petrusu :-) Zde ovšem bylo nutné přesně určit odrůdu, místo původu a ročník, takže hodně složité. Nakonec jsem nebyl zas tak daleko, tipoval jsem Riesling z nějaké klasické moselské polohy a z přelomu osmdesátých a devadesátých let, upřesnil na rok 1989. Jednalo se o Piesporter Goldtröpfchen Riesling Spätlese 1992 z vinařství Reichsgraf von Kesselstatt.

Ryby, vejce a další alergeny ve víně

Býval jsem neduživé obtloustlé dítě, věčně doma s nějakou chorobou. A do mého portfolia patřila i sbírka několika alergií. Očkování úplně nepomohlo, v závěru vlny vakcinace jsem dostal záchvat a pak už jsme to nezkoušeli. Nakonec to přešlo až po osmnáctém roce života, když jsem se přestěhoval do Prahy. Asi místní ovzduší. Ale vsadil bych si spíš na naprosto neuklizený byt, kdy si tělo muselo zvolit, zda prachu a roztočům definitivně podlehne či ne. A učinilo správné rozhodnutí :-) Sympatizuji ovšem s každým, kdo alergiemi trpí. Obzvláště pak těmi na některé složky jídel, záchvat po troše oříšků není nic zábavného. Proč tenhle úvod? Asi vás neminulo, že tuto sobotu přichází v účinnost novinka v označování potravin a vztahuje se i na restaurace.

Bedýnky ne aneb o sponzoringu Jižního svahu

Drazí čtenáři Jižního svahu, možná si pamatujete průzkum na téma „bedýnek“, výběru z vín, která mne opravdu bavila v poslední době. Dotazník celkem jasně ukázal, že zájem je natolik velký, aby to celé mohlo fungovat a bylo ekonomicky zajímavé (i kdybych uvažoval, že podstatná část si objedná jen některá vína a ne vše). Přinesl také kvanta zajímavých komentářů a tipů, za které a čas investovaný do nich děkuji, a také nabídek od zavedených distributorů a vinoték. Ale nakonec jsem se rozhodl, že se do ničeho takového zatím nepustím. Nebudu se snažit víno dovážet ani skrze spolupráci se stávajícími dovozci prodávat. Některé tím asi zklamu, ale po zralé úvaze mi vyšlo, že by to napáchalo více škody než užitku. Už teď si mnozí myslí, že mám na dovozce či vinaře ekonomické vazby a ty ovlivňují o čem a jak píšu. Což je samozřejmě nesmysl. S bedýnkováním by bylo mnohem těžší se podobným obviněním bránit. Takže holt si budete muset vína nějak zaopatřit sami. Myslím, že o víně a dění okolo něj umím celkem kvalitně psát, to vám musí stačit. Každopádně bedýnky nejsou hlavním sdělením dnešního zápisku.

Osmnáct obvykle výtečných Beaujolais

V poslední době je pro mne přeci jen trochu komplikovanější sezvat domácí ochutnávku, natož na něco jako Beaujolais. Takže se není čemu divit, že když už se konečně zadařilo, byla to docela jízda :-) Z původního nápadu srovnat si pár vzorků vinařství Terres Dorées (Jean-Paul Brun) se stalo osmnáct vín od různých producentů, výběr osvědčených klasik, zajímavostí i vzorků, které jsem si užil v minulých týdnech na jiných degustacích. Nakoupil jsem hlavně top Cru Beaujolais a navíc to byla ochutnávka mírně vertikální (různé ročníky téhož) i horizontální (stejný terroir a ročník v různých podobách či různá vína jednoho producenta a ročníku z odlišných poloh). Všechna vína jsem otevíral několik hodin před degustací a také je stále ještě dopíjím, už skoro týden vyloženě jedu na Gamay, i v jen zašpuntovaných lahvích ta vína drží skvěle a v některých případech se dále rozvinula do krásy. Prostě dobré Beaujolais stojí za pozornost, ostatně obecné informace o regionu jsem tu měl už před lety a tvrdím to pravidelně. Takže hurá na popisky, snad vás to úplně neunaví a zbude vám energie něco z regionu, který si zoufale poškodil jméno mladým listopadovým vínem, naskladnit na svátky :-)

Kalichy s vlaječkou, dovozy, kontroly, pančeři…

Od příštího roku budeme kališníky. Vinařský fond / Svaz vinařů přichází s opatřením, které má zajistit, že spotřebitel na první pohled pozná, zda kupuje domácí víno či ne. Ostatně přečtěte si celý článek. Jak pravil Tibor Nyitray: „Za nejdůležitější považuji označování lahví v obchodech vlaječkou se symbolem kalichu bez stopky. Dostanou ho jen vína českého či moravského původu.“ Vlaječka s kalichem tedy vyřeší, že vedle sebe v regálu stojí několik lahví s prakticky totožnou vinětou s velkým názvem moravské vinařské obce, až na vinětě zadní se pak dozvíme, zda jde o víno ze Slovenska, Itálie či Moldávie. Mám trochu obavu, že vlaječka už úplně neřeší běžně zatříděná vína, prý z Moravy, ve kterých je nejspíše nemalá složka „tajemna“. Neřeší všechny ty šarže, které (leckdy jen fingovaně) putují mezi vinaři, a ve výsledku vlastně netušíte, co a od koho kupujete. Neřeší fiktivní vysoké hektarové výnosy, kde ve skutečnosti hezkých hektolitrů pochází z dovozu. Na tohle třeba taky dojde řada. Nebo je fakt vlaječka úplně geniálně koncipovaná, přesná pravidla jejího udílení jsem ještě neviděl. Kalich/vlaječka ale určitě bude na flaškách vypadat moc hezky a nějak zásadně ani těm obřím hráčům neublíží. A určitě usnadní práci personálu supermarketů, který bude vědět, že do polic s vlajkou a nápisem „Česká kvalita“ patří jedině lahve, které taky mají vlaječku, to pochopí každý!

Jurská bílá od Domaine Courbet

Na tradičních ochutnávkách sortimentu Jiřího Hrona v Sýrárně na Jiřáku (teď bude Burgundsko a biodynamické Alsasko, vypadá to lákavě) přišla konečně řada na vína z Jury. Zatím bez klasických žlutých vín, ta se objeví v lednu, začali jsme bezva průřezem základem produkce od Domaine Courbet z Nevy-sur-Seille, tedy hned pod Château-Chalon. O jurských vínech jsem tu psal opakovaně, mám pro ně slabost. Pokud netušíte, jaká jsou jejich specifika, tak obecný úvodní článek tu mám taky :-) Od Courbeta jsem v minulosti vypil docela dost crémantu, nic složitého ale bavil mne hodně, a sliboval jsem sepsat více informací. Ale nějak k tomu nedošlo. Včerejší srovnání čtyř vín v různých ročnících, aktuálně prodávaného 2011 a trochy archivních zásob, ovšem bylo vyloženě bezva a článek si zaslouží.

Nepravděpodobné staré mladé víno

„Pro zachování veškerého šarmu mládí bylo víno lahvováno velmi brzy. Při ochutnávání můžete narazit na jemné perlení, jeden z půvabů nových čerstvých vín.“ Tak praví zadní viněta na Beaujolais-Villages Primeur, tedy mladém v listopadu prodávaném víně (dnes je častější označení Beaujolais Nouveau, byť někteří z těch nejlepších producentů stále používají na vinětě spíše Primeur). A během měsíce, kdy mělo být vypito, dost možná skutečně zářilo mladistvou energií. Dnes je všemu jinak, láhev totiž pochází z ročníku 1976. Jaká je pravděpodobnost, že mladé víno určené k okamžitému vypití vydrží v konzumovatelné podobě osmatřicet let? Těžko soudit po jedné lahvi, u které se nejspíše spojilo hned několik důležitých pozitivních faktorů, z nichž zásadním asi bude jméno vinařství, které se pod láhev podepsalo – Leroy.

Burgundská biodynamika Bruno Claveliera

Minulé úterý jsem se těžce rozhodoval, zda vyrazit na vinaře ze Strekova nebo jednu ze stoupajících hvězd vinařství v Burgundsku (to jsou problémy, že jo, třeba tuhle středu a čtvrtek člověk taky neví kam skočit dřív). Nakonec zvítězila Domaine Bruno Clavelier z Vosne-Romanée, hlavně proto, že strekovské mám přeci jen trochu napité a dostat se k podobné burgundské degustaci je znatelně složitější, navíc vinař mne v minulosti některými jednotlivými víny dost zaujal. Degustaci pořádal Royal Wine Club a připravil si pro nás celkem deset vzorků, často srovnání ročníků 2012 a 2009 a různých terroir. Bylo to dost fajn.

Frankovka, Garganega a pinotová směska

V posledních dnech jsem si doma vinně užíval. Sice neotevíral žádná vyloženě velká vína, určitě ne cenami, ale stejně se dobře bavil. Třeba u Kékfrankos Balf 2012, základní maďarské biodynamické frankovky vinařství Weninger (psal jsem o něm několikrát, třeba tady, a nedávno znovu navštívil). Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Poměrně temná barva. Vůně do tmavších peckovin, zralé višně, hutnější, teplejší ale jasně naznačuje i kyseliny, trochu tér, dotyk lékořice. Ze začátku sevřenější a potřebuje čas. Suché, středně plné, šťavnatě ovocné, pěkně postavené a solidně dlouhé, seriózní červené. Jedenáctka mi přišla o něco hutnější, tohle má lepší strukturu, takovou zajímavou kombinaci teplejšího a trochu oxidativního projevu ve vůni a zároveň tvrdší mladé šťavnatosti v chuti. Chci další lahve :-)