Kalichy s vlaječkou, dovozy, kontroly, pančeři…

Od příštího roku budeme kališníky. Vinařský fond / Svaz vinařů přichází s opatřením, které má zajistit, že spotřebitel na první pohled pozná, zda kupuje domácí víno či ne. Ostatně přečtěte si celý článek. Jak pravil Tibor Nyitray: „Za nejdůležitější považuji označování lahví v obchodech vlaječkou se symbolem kalichu bez stopky. Dostanou ho jen vína českého či moravského původu.“ Vlaječka s kalichem tedy vyřeší, že vedle sebe v regálu stojí několik lahví s prakticky totožnou vinětou s velkým názvem moravské vinařské obce, až na vinětě zadní se pak dozvíme, zda jde o víno ze Slovenska, Itálie či Moldávie. Mám trochu obavu, že vlaječka už úplně neřeší běžně zatříděná vína, prý z Moravy, ve kterých je nejspíše nemalá složka „tajemna“. Neřeší všechny ty šarže, které (leckdy jen fingovaně) putují mezi vinaři, a ve výsledku vlastně netušíte, co a od koho kupujete. Neřeší fiktivní vysoké hektarové výnosy, kde ve skutečnosti hezkých hektolitrů pochází z dovozu. Na tohle třeba taky dojde řada. Nebo je fakt vlaječka úplně geniálně koncipovaná, přesná pravidla jejího udílení jsem ještě neviděl. Kalich/vlaječka ale určitě bude na flaškách vypadat moc hezky a nějak zásadně ani těm obřím hráčům neublíží. A určitě usnadní práci personálu supermarketů, který bude vědět, že do polic s vlajkou a nápisem „Česká kvalita“ patří jedině lahve, které taky mají vlaječku, to pochopí každý!

Pokud si chcete pročíst případovou studii na téma „alibismus“, pak doporučuji článek Vycházíme vstříc zaměstnancům i svému okolí, říká Robek z Vinařství Mutěnice, zajímavý reklamní text jednoho z největších obchodníků dovozovým vínem u nás. I zde jsou tématem, mimo jiné, podvody. Nevěděl jsem, zda se u slov pana jednatele smát nebo brečet. Obzvláště když vychází od firmy, která si ještě nedávno dovolila v cenících sudových vín bezskrupulózně uvádět položku „Tamjanika (Pálava), Srbsko“…

Na téma podvodů s vínem, respektive o nových přísných kontrolách, už reportáž odvysílala i ČT. Opravdu mne zajímá, jak se to celé bude vyvíjet. Za poctivé vinaře v reportáži kope pan Baloun (který by také mohl něco vysvětlit a má tu smůlu, že jeho vína se poměrně často objevují jako zdrojová v lahvích označených jménem úplně jiného vinařství). Taky by mne zajímal poměr popisované možnosti „Navíc ani poctivý vinař nikdy nemá jistotu, že ten, kdo od něj víno koupí, nemá někde schované levné víno, kterým třeba Moravskou Pálavu naředí. Když pak inspekce odebere právě takový vzorek, původní výrobce má problém.“ versus stav, kdy již samotný „vinař“ prodává kdo ví co.

Mimochodem na pranýři se objevilo Rulandské šedé se syntetickým glycerolem od Zlatého hroznu z Dubňan. Vlastně nevím, kolik let to už píšu, spojení obce Dubňany a příjmení Chytil, pod různými jmény firem, se u „problematické“ produkce skloňuje už pěkně dlouho. A… tak nějak… furt nic.