Předzvěst věcí příštích s akvizicemi v Juře

Jste-li burgundským vinařem z Côte d'Or a máte choutky trochu rozšířit svou produkci, hezky z vlastních vinic, máte problém. I ty úplně základní polohy, pokud vůbec najdete něco na prodej, jsou pekelně drahé. O velkých terroirech nemluvě. Výsledná vína z nich by musela stát tolik, že investice úplně nedává smysl. A ani s dědictvím či sňatkem to není nejsnazší. Pokud vám nejde jen o kvantitu, kterou si zajistíte investicí do dostupných vinic v Gaskoňsku nebo Languedocu (ovšem i odtamtud někteří burgundští vinaři produkují fantastické věci, ovšem ti od začátku vybírali top polohy), a chcete zůstat vyloženě v Burgundsku, tak se můžete poohlédnout v jeho „okrajových“ částech. V Côte Chalonnaise i Mâconnais jde najít skvělé terroiry za (čím dál méně) dostupnější ceny, zde probíhá a proběhne spousta investic i od velkých jmen. Dalším oblíbeným cílem je a bude Beaujolais. A pak je tu samozřejmě místo, které je Burgundsku blízké odrůdami, není daleko, umí dělat velká charakterní vína, vinice i se starými keři stojí zlomek toho co ty burgundské…

Tím místem je Jura. Zde proběhne v letech následujících kvanta akvizic, už to začalo před lety a bude jen pokračovat. Asi nejslavnějším jménem, které svůj zrak k Juře obrátilo, je Domaine Marquis d'Angerville. Ten zde začal pečlivě vybírat výtečné vinice, buď rovnou v biodynamice a dobré kondici nebo alespoň skvělé polohy, které lze znovu osadit či postupně zkonvertovat, a budovat Domaine du Pélican. Díky svému ekonomickému zázemí to nemá tak těžké, vzhledem ke jménu v Burgundsku může rovnou nasadit i vyšší ceny. Tohle všechno vlastně píšu kvůli zprávě, z mého pohledu trochu smutné, že Domaine du Pélican právě převzala přes čtyři hektary výtečných vinic. Smutné proto, že jim je uvolnil Jacques Puffeney, jedna z největších jurských legend a naprostých špiček z Arbois, resp. Montigny-les-Arsures. Příští rok sedmdesátiletý Puffeney, jehož dvě dcery nemají zájem pokračovat v rodinné tradici, nedokázal najít a vyškolit žádného místního vinaře a potenciálního následníka, letošní ročník tak bude jeho více méně poslední. Do důchodu neodchází úplně, nechává si jednu malou viničku se starými keři co zdědil po otci, a také bude radit synovci, kterému věnoval necelý hektar vinic. Ale v komerčním rozsahu už vinařit nebude. Jeho poslední víno ovšem přijde na trh až v roce 2021, dříve se to s dlouhým zráním u Vin Jaune nestihne.

Věřím, že d'Angerville bude z nových vinic, které navíc začne příští rok převádět na biodynamiku, dělat skvělá vína. Přesto zmizí jeden unikátní jurský hlas, navíc hloupým způsobem a v době, kdy se Jura stává trochu trendy a k vinaření se vrací i mladší generace. Tak trochu doufám, že to není předzvěstí věcí příštích. Jura si držela a stále drží specifickou až „nekomerční“ pomalou klidnou atmosféru, je hodně diverzifikovaná, vinařství jsou spíše rodinného typu (samozřejmě je tu i dost velkých závodů) a vůbec. Místní vína se mohou řadit mezi ta nejlepší na světě, ale na rozdíl od Bordeaux či Burgundska nepřitahují specifickou investorskou klientelu, ale spíše ty, co hledají charakterní víno a chtějí víno pít. Do Burgundska nyní svůj zrak obrací velká zvířata hlavně ze segmentu luxusního zboží, jedině ti mají dost peněz zkupovat vinice. Kdo ví, třeba za 30 let bude mít François Pinault nebo Bernard Arnault v portofoliu nějaké velké Château-Chalon a na přehlídkách Yves Saint Laurent či Louis Vuitton se bude pít Crémant du Jura a oxidativní Savagnin :-)