O hnusném korku

Nějak nestíhám odhrnovat reporty z degustací, a to ani z těch opravdu hodně zajímavých, kde bych je sám rád hodil na papír a utřídil si myšlenky (můžete si zahlasovat, zda mám nejdříve zpracovat profil vinařství Maximin Grünhäus s ryzlinky z let 1986 až 2012, report z ochutnávky supertoskánců, srovnávačku Barolo x Barbaresco na velkých vínech, degustaci libanonských vín, report z návštěvy Bohemia Sektu, vína od M. Chapoutiera, něco na téma „Jacques Selosse a jeho učedníci“, tunu Beaujolais a Loiry nebo něco úplně jiného), potřeboval bych dovolenou. First World Problems, já vím :-) Dnes při pátku to ale bude jen taková drobnost, která možná trápí sommeliéry v restauracích, a mne samotného vždycky na chvilku vyděsí. Týká se korku.

Pecorino samostatně i ve směsi

Posledních několik dní mne bavilo Pecorino. Toto jméno nese, krom oblíbeného tvrdého ovčího sýra, také stará odrůda původem a stále nejvýrazněji zastoupená v regionu Marche, kde byla nejspíše domestikována z místní divoké révy. Ovšem jejím snoubením se sýrem stejného jména chybu neuděláte, funguje velmi dobře. Každopádně jde o jeden z italských úspěchů posledního desetiletí, kdy odrůda téměř na vymření najednou, díky aktivitám několika málo vinařů, vylétla na výsluní. K úspěchu přispěla, či se mu spíše přizpůsobila, i legislativa a italské apelační předpisy. Jedna z nejlepších odrůdových vín Pecorino (s možností příměsi až 15 procent další odrůdy, v oblasti jde často o Passerinu) nyní najdete v DOC Offida (provincie Ascoli Piceno, region Marche), které vzniklo v roce 2001 a v roce 2011 dokonce povýšilo na DOCG.

Degustace, templářský soud, pesticidy, nudné články o víně

Dneska to bude pár novinek a zajímavostí. Třeba že jsem doplnil přehled degustací především v Praze o akce v nejbližší době, u pár dovozců/prodejců i několik měsíců napřed, a operativně přidávám všechna nová upozornění. Vypadá to docela lákavě, tenhle týden je dost nabitý (pro příznivce trochy té divočiny určitě není bez zajímavosti, že v pátek dorazí Eugenio Rosi; vůbec nechápu, že jsem o jeho fantastických vínech ještě nic nepsal) a i další vypadají lákavě. Určitě mi tam nějaké vinné akce chybí, o mnohých se dozvím až když proběhnou nebo vůbec. Takže v klidu upozorňujte mailem, co se na nás chystá. Platí pro návštěvníky i pořadatele :-)

Sauvignon, Pinot a Vavřinec

Víkend jsem trávil s rodinou u rodičů a prarodičů a podíval se na zoubek několika lahvím, co si tam poslal už na svátky, které ale nakonec trávil s nemocným dítětem doma. Errazuriz Estate Series Sauvignon 2013 má světlou žlutou barvu. Aromatika pikantně čerstvá, živá, slinosbíhavá, travnatá, trochu štiplavější, zelený angrešt a rajčatový list. V chuti suché, středně plně, živé, hodně kyseliny a říznější, solidní délka, výborně pitelné, osvěžující a dost fajn. Fakt povedený Sauvignon. Už jsem o něm psal dříve, před skoro rokem, teď mi přijde ještě lepší. Nakupoval jsem ve velké slevové akci u Kupmeto ve výsledku snad za sto pade, i cena při větším množství odpovídá. Rozhodně strčí do kapsy kupu populárních novozélandských kousků za více peněz.

Zajímavosti z Itálie

Minulý týden jsem si absolvoval hned tři degustace italských vín a další mne teď čekají, letošek očividně půjde tímhle směrem ještě více než rok loňský (nejen ochutnávkami), kdy převaha Francie a dalších mých nejoblíbenějších zemí původu zdaleka nebyla tak výrazná. Doma tak zkoumám, co můžeme být v apelacích jako Offida či Falerio (a u odrůd Pecorino a Passerina se včera docela bavil a vína vypil více, než měl původně v úmyslu), na degustaci se zase nechal překvapit odrůdami Biancolella, Forastera, Gaglioppo či Garganegou připravenou ve stylu Amarone a mohl si pořádně protáhnout mozkové závity při přemýšlení, zda San Colombano je jen název místa, název apelace s jasnými pravidly, jméno konkrétní odrůdy populární v těchto místech či dokonce odrůda pěstovaná překvapivě někde úplně jinde… V tomhle směru je Itálie strašně zábavná a zároveň lehce depresivní, pokud z ní máte dělat zkoušky :-) Právě různé zajímavosti, ať už způsobem přípravy či odrůdami nebo něčím úplně jiným, a vína ne úplně profláklá, představila hodně zajímavá degustace od Popp víno, na tu se dneska mrkneme blíže.

Výsledky ankety o šumivých vínech

Po dlouhé době jsem na blogu položil anketní otázku, týkala se bublin, trochu v kontextu článku o levných kouscích. Konkrétně toho, které bubliny nejčastěji konzumujete. Každý hlasující měl možnost vybrat více než jednu položku a mnoho z vás příležitosti také využilo. Celkem odpovědělo 176 bublinomilců a z výsledků je patrné, že úspěchy slaví domácí sekty, zvoleny celkem šestašedesátkrát. U titulní fotky jsem tak prostě neodolal a vrazil tam naše nejpopulárnější šumivé víno, pravda vyrobené z italské i jiné suroviny :-) Druhá až čtvrtá příčka jsou velmi vyrovnané – Champagne, Crémant i Prosecco mají něco přes čtyřicítku hlasů. Cava se pohybuje v těsném závěru s pětatřiceti. Pak už je to velký sešup dolů, ostatně viz graf níže. Dost by mne zajímalo, co znamená „jiné bubliny“, které zvolilo jedenáct z vás :-) Nějaké exotické místo původu? Nebo různé sem tam i kalné „méthode ancestrale“ kousky dokvášené v lahvi? Podělte se! A ostatně by mne i zajímalo, jaké šumivé víno vás v poslední době opravdu oslovilo. Dobrých tipů není nikdy dost.

Vincent Fleith a 14x biodynamika z Alsaska

Tento týden ještě jednou Sýrárna Jiřák a degustace Jiřího Hrona ještě jednou, včera tam totiž otevřel čtrnáct lahví alsaského biodynamického vinařství Vincent Fleith (web) z Ingersheimu. Šlo o průřez základní řadou Tradition, vzorky z řady Terroir a pár Cuvées Spéciales. Vinař má ještě jeden Grand Cru ryzlink, bubliny a sladké výběry, ale výše uvedený set jeho kvality myslím demonstroval více než dostatečně. Vincent pochází z dlouhého rodu vinohradníků a vinařů, doložených už od roku 1661. Sám chvilku pracoval v Beaujolais, Kalifornii a Austrálii, ale jinak je pevně ukotven v Alsasku. Kde převzal otěže rodinného vinařství a něco přes devět hektarů vinic postupně převedl na bio a následně biodynamiku. Začal na přelomu tisíciletí, teď už je certifikován, včetně štemplu Demeter. Vína jsou v klasických protáhlých zelených lahvích, s kovovou záklopkou a pod celokorkem. Dost mne baví hravé viněty, na kterých ale vzadu uvádí zajímavé údaje, včetně stupnice sladkosti.

Pinot místo Vavřince

Vyrazil jsem včera do nově otevřené vinotéky dovozce AustriaWein mrknout se, zda náhodou nemají nějaké bezva svatovavřinecké (píšu o odrůdě, kdyby měl někdo cokoliv zásadního, co by mělo zaznít, tak komentujte), ideálně Thermenregion nebo tak něco. Neměli, ale narazil jsem na produkci biodynamické Weingut Gerhard und Brigitte Pittnauer z Golsu (mimo jiné vinař roku 2014 podle magazínu Falstaff a členové sdružení bezva vinařů Pannobile, mají taky dobře ulítlý web), což je sice Burgenland, ale rozhodně se řadí mezi těch několik málo uznávaných rakouských vavřincových specialistů. Ani od nich takhle odrůda nebyla, ovšem k dispozici měli Pinot Noir Dorflagen 2009 a tak jsem vzal zavděk alespoň tím. Když není dobré Svatovavřinecké, tak Pinot Noir také poslouží. Nebo je to naopak? ;-)

Dvanáct červených z Burgundska

Minulý týden proběhla v Sýrárně Jiřák první letošní degustace dovozce Jiřího Hrona, tentokrát byla tématem červená z Burgundska. Na dvanácti vzorcích jsme to vzali od jihu k severu, od Beaune po Gevrey-Chambertin. Mám trochu „nefér“ výhodu, ta vína si tam ochutnávám v klidu před večerním návalem, ale zase vlastně čerstvě otevřená a některá očividně vzduch potřebovala. Každopádně tentokrát to vypadalo na větší účast nadšenců do Burgundska, takových těch co si rádi přinesou vlastní speciální sklenku, tak mne docela budou zajímat dojmy. Já byl poměrně spokojen. Nešlo o žádné vinařské superstars, ale kvalita tam rozhodně byla. A ostatně za možnost ochutnat jakékoliv Burgundsko, vzhledem k současné dostupnosti a cenové politice, je třeba být vděčný.

Degustační všehochuť – Morava, Čechy, Itálie, Nový Zéland a Austrálie

Degustační poznámky se hromadí, dnes zase zkusím zrychleně pár odhrnout. Do spárů se mi dostalo i pár vín, které se v mé vinotéce normálně nevyskytují. Třeba něco od Vinice Hnanice, už v minulosti jsem je přechutnával a nějak neviděl větší důvod proč zrovna o nich psát. Což po pravdě platí i teď, krom jednoho vzorku. U mne trochu nečekaně jde o polosladkou záležitost. Kerka 2013 pozdní sběr pochází ze znojemské podoblasti, obce Hnanice a viniční trati Knížecí, a je to směs odrůd Ryzlink rýnský a Kerner. Docela výrazná a efektní vůně, hutnější, pěkná směs květinových tónů a ovocnosti, zeleného jablka, jasmínový čaj. Nasládlé v chuti ale s velmi dobrou kyselinou a vyvážené, šťavnatě ovocné, dobře postavené a poměrně dlouhé, dobře pitelné sympatické víno.

Slaďák, zajímavý Tramín a důležitost příběhů

O svátcích jsem otevíral láhev Ruster Ausbruch Am Fuße des Berges 2006 vinařství Wenzel, tedy klasického botrytického slaďáku od Neziderského jezera, z okolí Rustu. Konkrétně tohle je výběr z několika různých vinic „na úpatí kopců“. Odrůdově Sauvignon blanc, Pinot gris, Welschriesling a Gelber Muskateller, školeno v  nerezu a částečně v dubových barrique sudech. Krásná zlatá tmavší barva. Intenzívní, bohatá, medová vůně, botrytické tóny, broskvový a meruňkový konfit a přezrálé čerstvé ovoce, hutnější, lehce těkavky a „plastová kachnička“. Sladké, intenzívní, koncentrované v chuti, ale má to i fajn ovocné a až překvapivě výrazné kyseliny a nepůsobí utahaně, dlouhý lehce karamelový dozvuk. Tohle ještě bude skvěle zrát do komplexity, báječný efektní slaďák.

Pustý ostrov

Oblíbený dotaz… kdybyste si měli vybrat jedno jediné víno sebou na pustý ostrov, prostě se nadosmrti zaseknout na jediném typu / stylu / místu původu vína, co by to bylo? A proč? A ponechme stranou logistické a finanční nároky :-) Pokaždé, když jsem na degustaci nebo i doma popíjím červená z Burgundska, tak si říkám, že to je přesně ono! Jak bych si vystačil právě a jen s nimi. Pak se trochu zamyslím a… no… prostě uznám, že bych zvolil spíše Champagne. Pro tu svěžest, schopnost zrát i desítky let, obrovskou diverzitu projevů. Pro to, jak je komplexní a zároveň se dá tak snadno i jen chlastat a nabíjí energií. Jo, jen na Champagne bych asi dokázal žít. Někdy by se mi po červeném Burgundsku hodně zastesklo, ale to bych si dal vyzrálý Blanc de Noirs a hned by byl klid. Taky fino sherry by mi sem tam chybělo, ale to by zase nahradil některý ze současných experimentů vinařů-úleťáků. Takže tak. Co by to bylo u vás? :-)

Von Winning podruhé a zase skvěle

Loni v dubnu jsem tu poměrně dost nadšeně psal o degustaci falckého vinařství Von Winning. Po odkladech, způsobených nemocí v rodině, dorazil minulý týden Andreas Hütwohl do Prahy znovu a na degustaci, kterou pořádal dovozce Winegeek v salonku pražského domu pánů z Kunštátu a Poděbrad, představil produkci znovu, tentokrát již i s aktuálním ročníkem 2013 a pár staršími kousky. Opět to bylo bezva setkání s výbornou atmosférou, neformální a pohodové. O vinařství jsem psal minule, není nutno vysvětlovat věci jako že řada Dr. Deinhard je „klasika“ (nerez a selektované sic neutrální kvasinky) a Von Winning „tradice“ (dřevo, spontánně) a podobně, oboje bez kravin na vinicI. Sudy, typicky pětistovky, jen jemně toastované, nejdříve použité na Sauvignon, Pinot Noir a Chardonnay a teprve potom na Riesling, bez čiření, žádné přídavky jen síra (a díky ní i bez malolaktiky). Cílem suchá vína s 12 až 12.5 % alkoholu při fyziologické zralosti hroznů, vína vybalancovaná a s finesou. Takže tentokrát jen odhrnu své poznámky k vínům.

Velké Chile a božská Austrálie

Lidská dobrota ještě nevymizela. Tímto děkuji Zdeňkovi, který si utrhl od úst, otevřenou láhev nevypil a druhý den mi zanesl na ochutnání víno Seña 2006, protože měl dojem, že ji ocením. Čím je Seña? Jde o jedno z prvních „ikonických“ vín Chile a vín zaměřených na demonstrování plného vinného potenciálu země, společný projekt Roberta Mondaviho a Eduardo Chadwicka (z Viña Errázuriz, o jejich „Icons“ jsem tu už psal, zmiňoval se tam o tématice podobných vín obecně), po zásadních změnách v Mondaviho impériu dnes již plně v rukou právě Errázuriz / Eduardo Chadwicka. Dlouhodobě jedno z nejlépe hodnocených vín Chile. Pečlivě vybraná poloha ve Valle de Aconcagua, chladnější než je pro červená vína v Chile zvykem a s hrozny dozrávajícími typicky o dva týdny později než ve zbytku údolí, dobře odvodněný svah s různým podílem štěrku, jílu a tak. Na 42 ha obhospodařovaných biodynamicky pěstovány odrůdy Cabernet Sauvignon, Carménère, Merlot, Cabernet Franc, Petit Verdot, Malbec a Syrah. Ruční sběr do malých bedýnek v ranních hodinách, pečlivé třídění hroznů, fermentace v nerezu a malá část v nových sudech. Macerace 20-33 dní pro Cabernet Sauvignon, Merlot a Carmenére, jen okolo týdne pro Cabernet Franc a Petit Verdot. Zrání v nových francouzských dubových sudech 22 měsíců.

Čtyři švýcarské chrupky

Před svátky jsem doma s návštěvou otevřel čtyři vína odrůdy Fendant, jak jí říkají v místě s největším množstvím výsadeb a dost možná také jejím rodišti, ve Švýcarsku. Mezinárodně je ovšem nejznámější coby Chasselas a u nás jako Chrupka. Odrůda je to více než zajímavá, velmi stará, název nesoucí díky „chrupnutí“ hroznů při jejich rozkousnutí (ostatně i švýcarský fendant vychází z puknutí hroznů) a s hrozny velmi vhodnými i pro přímou konzumaci, ale vína z ní rozhodně nejsou bez zajímavosti. Dříve byla zásadní pro vinice na Moravě a častá i v Čechách, dnes u nás jde o naprosto okrajovou záležitost. Ve světě, hlavně tedy v již zmíněném Švýcarsku a výrazněji také ve Francii (Loira, Savojsko, trochu Alsasko) a v Německu (hlavně Bádensko), existuje mnoho různých variant a klonů chrupky, s výrazně odlišnými vlastnostmi. Ale to by bylo na obsáhlejší téma a myslím, že další chrupková ochutnávka s víny z různých zemí mne ještě čeká a bude rozhodně příležitost sepsat více. Dnes to budou čtyři, respektive bohužel jen tři, vína ze Švýcarska. Záležitosti povětšinou dostupné v běžné, pravda švýcarské, obchodní síti.

Novinky ze světa vína a čtení na víkend

Dneska pár novinek ze světa vína a čtení na víkend, tedy hlavně pokud vládnete angličtinou :-) Je „dobrá huba“, schopnost rozeznávat různé nuance ve vínu a díky tomu ho umět zařadit, něčím od boha, čistě otázka tréninku a něco, co se prostě naučíte? Na tohle téma se zamýšlí článek ve Wall Street Journal. Logicky zařadit víno při slepé degustaci správně do odrůdy, oblasti původu a určit jeho stáří vyžaduje znalosti, zkušenosti a tisíce nachutnaných vín, o tom není pochyb. Stejně tak jako schopnost víno popsat vyžaduje určitý trénink. Platí můj oblíbený citát „Nemusíte být geniální, abyste něco dokázali. Stačí pracovat 24 hodin denně a pít hodně kafe.“ a naučit se to může skoro každý, nebo je třeba mít obzvláště citlivý jazyk a nos?

Šumíme levně a kvalitně

Máme doma velkou spotřebu bublin. Poměr, v jakém o nich píšu zde na blogu, úplně neodpovídá zkonzumovanému množství. A jestli bych si fakt něco přál do nového roku, tak je to více domácích producentů, kteří se bublinám budou věnovat. Kde věnovat ≠ dodat nějaké víno firmě do Rakouska (jasně, jde to i u nás) a nechat si z něj udělat bubliny, abych jimi doplnil sortiment. Na trhu se v poslední době objevilo vícero domácích bublin, ale po pravdě málo z nich má nějaký zajímavější charakter a stojí za pozornost, obzvláště pokud do toho ještě započítáte poměr ceny a kvality. Jinak řečeno tyhle lahve, za nemalé peníze z vinoték, nenabízí o moc více než leckteré supermarketovky, snad jen podporu menšího producenta. Na „velká“ šumivá vína si budeme muset počkat. Na bubliny za rozumnou cenu na běžné pití, s trochu vyššími nároky, snad o něco kratší dobu. Co vybrat z relativně levných kousků?

Vinařské Monopoly a další hrátky

Pokud z titulku očekáváte zásadní téma vinařských obchodů a nenávratných investic, tak nic takového. Máte rádi deskové hry? Já docela jo, byť v poslední době na ně nějak nebyl čas. Každopádně mne potěšilo, když jsem narazil na další edici legendární hry „v průběhu se všichni pohádají a pak spolu zbytek večera nemluví“ Monopoly zvané La France Viticole. Základ hry je naprosto stejný, jak je u těchto edic běžné, jen místo železnic máte velké vinařské výstavy a místo hotelů do ulic pořizujete vinice ve slavných vinařských oblastech. Vínomilec jako já samozřejmě hned začne zkoumat, kterým vinařským oblastem se dostalo cti být mezi dvěma tmavě modrými, nejdražšími. Celkem dle očekávání je to Champagne a pak, mírně překvapivě, burgundské Grand Cru Corton Charlemagne. Burgundsko bych čekal, ale spíše Romanée-Conti, Montrachet nebo tak. Ale je fakt, že Corton Charlemagne zní dobře. I některá další jména na hrací ploše a jejich cenové pořadí jsou trochu překvapivá. „Nejtrapnější“ hnědá pole obsahují Côtes de Gascogne a Muscadet, skoro je mi Muscadetu líto. Co mne naopak potěšilo je vyšší cena vinic v Juře než v Bordeaux :o)

Chianti, Fetească Neagră, Chablis a Riesling

Dnes pár lahví z posledních (tý)dnů. Už je to přes půl roku co jsem si sedl na zadek ze sklenky Barone Ricasoli (web, dovozce) Castello di Brolio Chianti Classico 2001, top vína jedno z vůbec nejstarších italských vinařství a také největšího v Chianti. To se, po dvaceti letech (1972 – 1993) ve vlastnictví nápojového giganta Seagram, vrátilo do rukou rodiny a s tím přišlo i výrazné omezení produkce (z obludných 12 milionů lahví na méně než pětinu) a návrat ke kvalitě. Doma jsem ovšem neotevíral jejich prestižní víno, ale jen tak k pizze naopak naprostý základ, Barone Ricasoli Chianti 2013. Odrůdově samozřejmě převážně Sangiovese, připraveno z 90 % v nerezu a zbytek v barrique i velkých sudech. Světlejší rudá, pěkná jiskřivá barva. Čestvá, mladičká vůně, voňavé peckoviny, chladnější, od vůně tvrdší, lehce vápenitá vlhká zeď. Suché, šťavnaté, svěže ovocité, tvrdší, svíravé v chuti, solidní délka, vlastně spíše lehčí. Stylově potěší milovníky tvrdších frankovek :o) Na zapíjení pizzy mizelo rychle, ale nic zásadního. A upřímně požadovaná cena 265 Kč je za podobné víno z takhle velké produkce zbytečně vysoká.

Nádherná velká Frankovka

Na loňském prvním ročníku festivalu Praha pije víno (letos se mimochodem uskuteční opět a vyšlo to na přesně stejný termín) mne opravdu hodně zaujala vína malého uskupení Tőkések z maďarské oblasti Mátra. Bálint Losonci, Karner Gábor i Szecskő Tamás přivezli moc zajímavá charakterní vína, u každého bych si něco vybral. Bálint měl navíc unikátní víno s křížencem Magyarfrankos, tak trochu aromatická frankovka na steroidech to je, a bezva historku, že na testovacích vinicích byla opuštěna pro nevhodnost, příliš velkou náchylnost k chorobám a malý výnos, ale ve skutečnosti za to mohlo spíše rozkrádání postřiků (tj. byla ponechána napospas živlům) a je docela fajn :-) A on je teď prakticky jediný, kdo ji má pořádně k dispozici. Ze všech tří vinařů mne ovšem nejvíce oslovil Karner Gábor a u něj pak s velkým předstihem Boróka Vitézföldi Kékfrankos 2009. Loňskou výpravu do Mátry jsem logisticky nezvládl, snad to vyjde letos, ale tohle víno jsem si nedávno otevřel doma a nic ze své krásy od června neztratilo.

Datum na vinětě s lahví Ruinartu

V prvním letošním zápisku si budu stěžovat. Ale ne na víno, to totiž bylo výborné! Na Silvestra jsme otevřeli láhev Champagne Ruinart Blanc de Blancs Brut, víno od možná nejstaršího šampaňského domu (alespoň se dost rokem založení 1729 chlubí a nikdo starší údaj neuvádí, krom domu Gosset a tam je to složitější pokud jde o produkci bublin) a specialisty právě na Chardonnay. Možná se časem rozepíšu víc, přeci jen je to šampaňská legenda, jeden z plakátů jim mimochodem dělal Alfons Mucha. Vína zbylo i na půlnoční přípitek, ale primárně jsme ho popíjeli už k chlebíčkům v průběhu večera. Nebyl jsem si úplně jist, zda do půlnoci vůbec vydržím, nakonec se (s krátkým selháním a půlhodinou spánku u speciálu Top Gearu z Patagonie) zadařilo. Víno je vždy spojením aktuálního ročníku se zhruba čtvrtinou rezervních vín předchozích dvou let, fermentováno v nerezu, plná malolaktika, zrání na kalech okolo tří let a dozáž někde k 9 g/l. Původ hroznů uvádí především Premiers Crus z Côte des Blancs a Montagne de Reims, k tomu něco z Coteaux du Sézannais a něco málo z údolí Vesle.