Nevím, jestli to ještě někoho zajímá, ale Templářské sklepy nakonec přeci jen prohrály spor z roku 2010 se Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí, vinařství neuspělo s kasační stížností u Nejvyššího správního soudu. Teď je ještě hodně zajímavé, jak nakonec dopadne jejich spor s dodavatelem hroznů Janem Bartoněm, viz dřívější článek. Od něj templáři vymáhají odškodné za víno stažené z trhu, protože prý o zahraničním původu hroznů nevěděli (vzhledem k tomu, o co a kdy šlo, je to vysoce nepravděpodobné… ale uvidíme). Stejně úplně nechápu, jak firma s podobnými praktikami může být držitelem osvědčení o akreditaci k provádění analytických rozborů za účelem hodnocení a zatřiďování vín a provozovat laboratoř pro vinaře, kupříkladu právě kvůli zatřídění vín na SZPI. Což je možná ještě výraznější u Vinium Velké Pavlovice, že jo. Čímž neříkám, že by laborka nedávala přesné a precizní výsledky, jen… nevím, zda by ji měl provozovat někdo, kdo má na portálu SZPI vína s přidanou vodou, glycerolem či nadlimitním etanolem z přidaného cukru.
Něco k oblíbenému tématu „bio vinaři stříkají v noci“, ani byste nevěřili, od koho všeho jsem tohle, typicky podáno takovým tím stylem „je to takový vtip, ale…“ (volná variace na „nejsem rasista, ale…“) už slyšel. Analýza čtyřiceti vzorků vína koupených v EU na rezidua pesticidů. Nejde o žádný dalekosáhlý průzkum, a financován byl ze strany různých zelených sdružení, přesto působí docela výmluvně. Naměřená rezidua u konvence jsou obvykle sice v tak nízkých koncentracích, že (pravděpodobně, při běžné konzumaci) pro lidské zdraví nebezpečí nepředstavují, ale rozdíl oproti bio je naprosto zřetelný, asi to „stříkání v noci“ rozbory neodhalí :-)
Vinař Peter Sisseck odmítl bizarní spekulace, že prodal řízky révy (nebo snad dokonce celé keře, jak pravil nesmyslně původní zdroj) ze své legendární Dominio de Pingus ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi, aby si je mohl naroubovat ve svém španělském sídle. Každopádně u Putinova sídla vinice bude. Pravděpodobnost, že vám někdy povím, jak chutnají vína z ní, je ovšem naprosto mizivá :-)
Devět vín, která Vám budou chutnat stejně… aneb proč si nepřiznat, že je to všechno jedna velká hra ;-)
Jamie Goode sepsal výborný článek s titulkem „Jak uspět jako vinný žurnalista psaním nudných článku o víně“, tématem je v podstatě typická šablona, podle kterého vzniká většina komerčních profilů oblastí či vinařství v běžných magazínech. Samozřejmě spíše v podmínkách Velké Británie či USA, u nás je to jinak… Všechno to, co píše, vměstnáno na menší počet slov a platí se řádově méně :o) „Promluvte o vinohradnictví a sklepních pracích. Jak některé vinice jsou staré výsadby a jiné zase nové. Vysvětlete, že nejlepší vína jsou ze starých výsadeb v nejlepších terroir. Zdůrazněte, že některé terroiry jsou lepší než jiné a jak se v rámci regionu mění půdní podmínky. Zde budete potřebovat citát od jednoho z vinařů, kterého jste navštívili, jak popisuje jejich půdy, protože naprosto netušíte, co používané geologické výrazy znamenají. [Je to v pohodě, nerozumí tomu nikdo.]“ Každopádně fajn text, ať už o víně sami píšete nebo jen čtete. Některé články už nebudete schopni vidět stejnou perspektivou. Což mi připomíná, že dneska mám v hospodářkách dvoustranu o Svatovavřineckém, s chytlavým titulkem „Pinot noir na steroidech“. Což je furt řádově lepší, než když se text o alergenech nakonec nekontrolovaně dostal na web pod názvem „Víno s příchutí vajíčka, ryb a mořských řas? Nic neobvyklého.“ a ještě šílenějším perexem, naštěstí už je upraven :-)
