EP bez RP, Stará trta & resveratrol

Konec jedné éry a možná významnější krok pro celý systém En Primeur degustací Bordeaux, než by se mohlo na první pohled zdát. Robert Parker, „pan stobodovka“ (pro zájemce skvělý profil v angličtině), určitě nejvlivnější vinný kritik a člověk, kterému je přisuzován až neskutečný vliv na samotný projev vín po celé planetě (jejich „parkerizaci“, posun do opulentnějšího výrazně ovocného a, jak s oblibou říká, hedonistického projevu), se definitivně rozhodl, že v letošní kampani sudové vzorky hodnotit nebude. Magazín Wine Advocate (který ovšem před nějakou dobou prodal, novým majoritním vlastníkem je firma z Hong Kongu) samozřejmě reportáž o ročníku 2014 přinese, úkolu se místo Roberta Parkera ujme Neal Martin. Ale RP je prostě RP. V posledních letech byl obchod s novými ročníky Bordeaux… řekněme pomalejší. Letos žádné čekání na RP body před určením cen, k tomu ostatně nedošlo ani loni, ale ve sklepích podle všeho docela solidní vína. Která ovšem budou muset být naceněna velmi rozumně, aby jakkoliv rozdmýchala větší zájem. Uvidíme. Robert Parker se zatím na Twitteru čím dál méně chlubí velkými Bordeaux a velkou část příspěvků začíná okupovat pivo!

Dvanáctkrát 2012 z Burgundska

Minulý týden představil dovozce Domaine R&W na volné degustaci v restauraci Le Terroir sadu bílých i červených burgundských z ročníku 2012, novinky i stálice v sortimentu, a následně na večeři tamtéž i několik starších vín párovaných s jídlem. Účastnil jsem se bohužel jen první části, ale i ta byla fajn. Pokud vás zajímá profil ročníku, tak třeba na BBR vše pěkně shrnul Jasper Morris MW. V zásadě jde říct, že šle o ročník s počasím komplikovaným, obzvláště v první polovině roku, a sklizeň byla výrazně menší než obvykle. Hlavně červená a především ta z Côte de Nuits jsou nakonec ovšem skvělá, dost koncentrovaná, u bílých je kvalita celkově o něco nižší ale stále více než dobrá. Z ochutnávek dříve mi přišlo, že červené dvanáctky jsou hodně efektní, výrazně ovocně voňavé, a relativně rychleji přístupné. Prostě mne baví, jako dobré Burgundsko vždycky :-)

Anglické bublání s Ridgeview Cavendish

Připravoval jsem takhle seznam vzorků na Champagne seminář v Brně (již beznadějně obsazen, ale pokud se povede ke spokojenosti všech zúčastněných, tak rád zopakuji) a pro inspiraci si otevřel něco bublavého, pravda ne úplně z Francie. Šlo ročníkové bubliny, toto vinařství používá termín Merret (v sedmnáctém století jistý anglický doktor Christopher Merret popsal techniku přidávání cukru pro druhotnou fermentaci a zabýval se pevnějšími lahvemi schopnými snadno ustát tlak, předstihl tak podobné aktivity v Champagne), konkrétně Cavendish 2006 vinařství Ridgeview (web) z anglického Sussexu. Zde v roce 1994 vysadili třináct různých klonů klasických šampaňských odrůd Chardonnay, Pinot Noir a Pinot Meunier, na třech různých podnožích, vše zakoupeno v Épernay. První vyrobený ročník byl 1996, kvalita letěla nahoru, dnes je lze považovat za jednoho z nejlepších producentů bublin v UK. Navíc stále drží ceny relativně rozumně, pro základy někde do 25 liber (ještě pár let zpátky se ale dalo ulovit třeba za šestnáct). Relativně, dneska je to na naše přes devět stovek, v místě za podobný peníz koupíte řadu dost slušných Champagne :-)

Barolo versus Barbaresco

Nebbiolo. Trvalo mi to, jako pinotofila mne štvalo neustále srovnávání velkých vín této odrůdy s klasickými pinoty Burgundska. Vína mi přišla, hlavně tedy Barolo a Barbaresco, oproti burgundám v mladé podobě nepochopitelně nepřístupná a starší prohibičně drahá. Prostě žádná láska na první přivonění. Vylepšila to trochu apelace Gattinara a především Valtellina, tamní chladnější styl Nebbiola mi vyhovoval o hodně víc. Pak přišlo pár vyzrálých klasických velkých vín z Barola a začal jsem trochu víc chápat, co na tom vlastně všichni vidí. Barbaresco a Barolo. Jedno menší než druhé (Barolo po nárůstu v posledních 20 letech vyprodukuje zhruba 10 milionu lahví ročně a Barbaresco čtvrtinu až třetinu tohoto, což je oproti 190+ milionům z Burgundska nebo 900+ milionům z Bordeaux opravdu málo), jedno až do příchodu vinaře jménem Angelo Gaja tak trochu ve stínu, obě oblasti schopné poskytnout jedna z největších vín světa, oblasti které mají více společného než rozdílného. Oblasti, kde se pere „moderní“ s „tradičním“ (oba výrazy čím dál častěji pozbývající jasně definovatelného obsahu) a vinaři do krve hádají, zda nové barrique sudy jsou herezí vůči odrůdě, nebo konečně cestou, která dovolí vínům odhalit plný potenciál.

Celonárodní sudovkové pozdvižení

Slibuju, že články v následujících dnech budou zase o pořádných vínech, opravdu výborných, ale dneska se ještě musím věnovat aktuálnímu dění ohledně sudovky. Prostě proto, že je to po dlouhé době, kdy víno tak trochu hýbe domácí scénou, situace se zákazem sudovky si vysloužila už i články v Blesku nebo titulní stranu MF Dnes. Na úvod doporučuji zápisky O dobré pověsti a možném konci sudovky a 76 % vody, vyložené jedy zatím chybí z uplynulých dní jako jakýsi úvod do problematiky, pro zábavu klidně také starší Sudovková „pálava“ aneb víte co pijete? Nejde totiž jen o sudovku, ale svým způsobem o pověst domácího vinařství a obchodu s vínem jako takovou. Válku o nové pozice na trhu a kontrolu minimálně segmentu nejlevnějších vín. Místo sudovek bag-in-boxy a PETky v supermarketech, kterým dnes utíkají kvůli sudovce obrovské peníze? Velké stáčírny, pro které by to znamenalo obrovské problémy, a jiná vinařství a dovozci, kteří jsou schopni díky svým distribučním kanálům rychle prázdné místo zaplnit? Na úvod jedna citace právě z Blesku: „Podle Tomáše Krista (38) z Vinařství Krist v Miloticích by problém vyřešily přísnější kontroly. "Nám, vinařům, se už doslova příčí, že se víno, nebo co to je za tekutinu, prodává pomalu v každém květinářství a trafikách. Chceme jednoznačně registrovaný a licencovaný prodej sudového vína. Pomohla by také laboratoř na jeho rozbory.“ Kozel zahradníkem, napadá mne. Schválně si projděte pár květinářství a pište si, na čí vína tam narazíte ;-) A té sudové Pálavy ze Slovenska…

Anketa: Chardonnay versus Riesling

Anketa je u konce, na prostý dotaz „Jsem spíše na...“ s možnostmi Chardonnay a Riesling s přehledem zvítězil ryzlink, který zvolilo více než 79 % z pravda nevelkého počtu 140 hlasujících. Jistě, anketa na jiném místě, ne blogu ryzlinkofila kde logicky končí dost lidí s podobnými zájmy, by asi dopadla o dost jinak. Za odměnu vám příští týden přinesu report z pěkné degustace Mosely :-) Každý rok se mluví o tom, že Riesling do pěti let „bude ta nová zásadní odrůda“ co prorazí ve velkém, ale furt nic. Ale je to srdcová záležitost, kdo jednou ryzlinku propadne, nemůže jinak. Chardonnay je v globálním měřítku pátou nejčastější odrůdou s téměř 200 tisíci hektary výsadeb a stoupá, Riesling je na zhruba čtvrtinové ploše a klesá, zatím se ovšem drží alespoň v top 20 na osmnáctém místě :-)

76 % vody, vyložené jedy zatím chybí

Někdy si připadám, že žiju v nějakém zvláštním světě. Už mnoho let se tu opakuju, furt doufám v nějakou změnu a… nic se neděje. Teda děje, dneska už víno „jen“ s vodou, dodaným glycerolem nebo barvivy Na pranýři nikoho nepřekvapí, musí to být nějaká efektní kombinace. Každým dnem čekám na vzorky s metanolem, úvodní stránku v Blesku a dvě minuty v hlavní zpravodajské relaci na Nově. A následné vlnu odporu k vínům z Moravy, resp. od producentů z ČR. Přijde mi, že nějaká skupina lidí se prostě aktivně snaží důvěru v domácí vinařství (říkejme tomu tak, byť většinou jsou to spíše stáčeči suroviny ze zahraničí) potopit. Vezměte si takové Rulandské šedé, původem prý na Slovensku, které „bylo falšováno přídavkem 76 % vody a nadlimitním množstvím ethanolu z přidaného cukru. V chuti a vůni byla patrná silná oxidáza, v chuti navíc myšina.“ Je samozřejmě možné, že víno (společně s podobně odporným veltlínem a zweigeltem) má na svědomí prodejce Thi Lan Bach z Vilémova, ostatně „kontrolovaná osoba nepředložila žádné nabývací doklady k výrobku - nedoložila původ výrobku“, ale upřímně o tom dost pochybuji.

Ryzlinky Maximin Grünhaus 2012 až 1986

Už je to nějaký pátek, co jsem ve vinotéce Flavours prochutnával sadu vín ze Schlosskellerei Carl von Schubert aka vinařství Maximin Grünhaus (web), jedné z ryzlinkových špiček Německa. Vinařství leží na řece Ruwer, asi dva kilometry od místa kde se vlévá do Mosely, na úpatí jižního svahu se třemi monopolními, navzájem na sebe navazujícími a přesto charakterem odlišnými, vinicemi – Abtsberg, Herrenberg a Bruderberg. Jsou v nich vyloučeny pesticidy a herbicidy, jsou zatravněny a s kupou bylinek, ruční sběr v několika fázích a nižší výnosy (okolo 50 hl/ha) než je v oblasti běžné, obecně je tu snaha o organické zemědělství byť certifikováni nejsou. Mají louky, sady, lesy, divočáci požírají hrozny a pan Schubert střílí divočáky a dělají z nich paštiku a další masné výrobky, taková skoro biodynamická farma :o) Ve sklepě spontánní fermentace ve velkých dřevěných sudech (1000l fuder) případně nerezu, zrání typicky ve starém velkém dřevě (ale mají i novější sudy připravované z jejich vlastního dřeva lokálním bednářem). Ani mošt ani víno není čiřeno. Viněta vypadá, že se už nějaký pátek nezměnila a hned tak nezmění (a může být trochou matoucí, pokud jde o rozlišení mezi jednotlivými víny), ale k určité modernizaci přeci jen došlo, dnes musí uvádět množství alkoholu a na zadní vinětě informují o úrovni sladkosti. U základních vín, světe div se, mají šroubový uzávěr.

Konec v INu & prémiový vlašák

Právě dokončuji poslední článek pro IN Magazín Hospodářských novin. Po třech a půl letech, zhruba sedmdesáti dvoustranách, několika výrazně delších speciálech / tématech čísla (8+ stran) a k tomu asi padesátce vín, piv a destilátů doporučených ke gastro textům jiných autorů. Byla to fajn spolupráce, snad pro obě strany, ale doufejme především pro čtenáře. Měl jsem připraveno ještě několik témat, snad je zúročím jinde. Nekončím ale jen já, nýbrž celý magazín. Zda bude v Economii zájem, abych občas něco napsal pro magazín nový, který nahradí jak IN tak Víkend, zatím vůbec netuším. Ale nebránil bych se tomu. Nebo kdyby třeba chtěl pravidelný vinný sloupek zařadit Respekt, určitě bych na něco zajímavého přišel… :-) Ale neupínám se jen ke stáji Economia, pokud má o mé služby zájem někdo odjinud, tak od příštího týdne jsem vlastně volný ;-)

Staré Savennières, crémant a pinot z Makra

Tak trochu pokračuji ve vzpomínkových lahvích, tentokrát padl los na Château de Chamboureau Savennières Roche aux Moines „Cuvée d’Avant” 2002, tedy vyzrálý klasický Chenin Blanc z oblasti pro něj zaslíbené. Poprvé jsem o něm psal obšírně v červnu 2008, od té doby ho měl ještě několikrát a i další vína producenta (Stará Savennières s legendární Clos de La Coulée de Serrant, Parádní Chenin Blanc a prokletí ochutnávek, Dvakrát z nejhlubších částí sklepa, Savennières 1989). Tenkrát jsem ho vnímal jako výborné byť na mne trochu dražší pití, dnes ho má dovozce Domaine R&W za stejné peníze (nebo snad dokonce levněji, s daní za zhruba 430 Kč) a jako moc mi to už nepřijde :-) Kam tedy víno dospělo? Tmavá zlatá barva. Výrazná a efektní vůně, květový med, kořenitost, bylinkový čaj s medem a kořením, jemně minerální linka, pečené jablko, bohatší, neutahané. Plnější a silné v chuti, docela znát alkohol a dojem sladkosti, kyseliny dostatek, dlouhé doznívání pečeného jablka a lehká hořčina. Hutnější, zajímavé, koncentrované. Stále oslovuje.

O dobré pověsti a možném konci sudovky

Možná sledujete aktuální dění ohledně boje proti pančovaným vínům. V návrhu novely zákona o vinohradnictví a vinařství č. 321/2004 Sb. se mimo jiné praví: „Je zakázáno prodávat víno v jiném obalu než v obalu určeném pro konečného spotřebitele (dále jen "sudové víno") a to s výjimkou výrobce vína evidovaného v registru. Výrobce sudového vína může prodávat pouze sudové víno vyrobené ve vlastní provozovně, která je evidována v registru a také provozovna, ve které toto sudové víno prodává, musí být evidována v registru.“ Nechápejte mne špatně, jsem ten poslední kdo by měl radost z toho, že stáčené víno se prodává i v trafikách a řeznictvích, pančované, naoxidované, nabízené jako moravské i když je kdo ví odkud, o fenoménu Pálava nemluvě. Sudovku nekupuju, krom experimentu před pár lety, na její téma jsem psal články jako Důvěra v přeprodejce stáčených vín a osobně mne její zákaz nijak nepoškodí. Přesto plošný zákaz, respektive možnost prodeje jen ve vinařství, nepovažuji za rozumné rozhodnutí. Obzvláště v době, kdy jsou všemožných příšerností plné i běžné lahve a jejich podíl by takto jen zbytečně stoupl.

Jedno bílé a několik degustačních poznámek

Občas se mi stane, že píšu degustační poznámky či hodnotím víno v několika různých „formátech“. Jako soukromý report pro vinaře či dovozce, na blog, do magazínu prodejce, doporučení s jasně limitovanou délkou do časopisu či jen coby pár slov a body do hodnotícího přehledu. Pokaždé to vypadá trochu, nebo taky hodně výrazně, jinak. Vlastně je to všechno taková hra, podobně jako falešná přesnost stobodové stupnice (v kombinaci se současnou masivní inflací bodů hlavně na jižní hemisféře), kdo vlastně ty struktury, ovocnosti a kyseliny čte? :-) Tak jen pro zábavu dneska vezmu jedno víno a zkusím o něm reportovat v několika verzích. Schválně, která vám bude vyhovovat nejvíc. O jaké víno jde se dozvíte až v úplném závěru…

Salon vín, Trpělka & Oulehla

Už nějakou dobu jsou známy výsledky letošního Salonu vín (přehled vín bude třeba v dnešním IN Magazínu Hospodářských novin, již teď i na webu), nejvyšší soutěže v ČR, ve které ze série nominačních klání vzejde stovka top vín v zemi. S rétorikou o stovce nejlepších jsem měl trochu problém, ale ne s mnoha dalšími věcmi, které se salonu týkají. A s mnoha stále mám. Jestli ale projektu nejde něco upřít, tak myslím docela dobře mapuje vývoj domácího mainstreamového vinařství v průběhu let, jak stylem úspěšných vín, pokroky v technologiích, odrůdami a vůbec. Třeba takový ročník 2012 byl hodně zajímavý, kdy v salonu bylo 8x víno s Cabernetem Sauvignon jako hlavní odrůdou a jen dva Ryzlinky vlašské, jaký obrázek to asi dávalo? Letošek vypadá odrůdově trochu lépe, vlašák je tu sedmkrát a cabernet jen třikrát (stejně je frankovky a o chlup více Rulandské modré) a z toho jednou jako rosé :-) Sedm veltlínů, třikrát müllerka a po čtvrté ve směsce s rýňákem, k tomu devětkrát rýňák samostatně jako tiché víno a po desáté coby bubliny, takže vyrovnaný boj s Chardonnay. Neuburské alespoň dvakrát. Tohle už vypadá smysluplněji. Stále je to hra alespoň středně velkých vinařství, ale letos je podíl menších hráčů docela vysoký a dominance vyložených velkoproducentů typu Znovín, Vinné sklepy Valtice, Zámecké vinařství Bzenec a dalších se nekoná (jedinou výjimku tvoří Michlovský, jehož vína tvoří v salonu skoro pětinu, osmnáct kousků), i velké značky mají maximálně okolo pěti vín a celkem je v salonu 47 různých vinařských subjektů (pravda, třeba Mikrosvín a Zámecké vinařství Bzenec počítám coby dvě vinařství, ale takovýchto případů tam zase není tolik).

Dva opravdu povedené německé ryzlinky

V poslední době mám nějak chuť na ryzlinky, asi je to tím, že zima je letos zase taková marná. Teda až na nedělní vánici, kdy pár minut i v Praze fučelo a sněžilo tak, že dítě nebylo schopné vůbec jít, rozbrečelo se a musel jsem ho vzít do náruče a skrýt, domů došel zavátý a mokrý. Být někde v přírodě a ne sto metrů od domu, tak bych asi stresoval :-) Ale zpět k ryzlinkům. Ve sklence jsem měl kupříkladu Dr. Randolf Kauer 2010 Oberweseler Oelsberg Riesling Spätlese trocken (zatím stále ještě je za 399 Kč u vinonaut.cz), víno které mne nadchlo už na první degustaci kde jsem ho potkal. Vinař, pracující v biorežimu a ekologické zemědělství učící na škole v Geisenheimu, mne opakovaně dokázal zaujmout, prakticky vším ze své produkce. Tohle víno, uzavřené v lahvi šroubovým uzávěrem, má citronovou žlutou barvu a bezvadnou výraznou vůni. Krásná mineralita, medovost, zralejší žluté ovoce, intenzívní, nazrávající ale stále plné mladistvé energie, klasické. V chuti poměrně slušně plné, suché, s páteří hodně výrazné kyseliny, ovoce do sladkého jablka, bylinky, strukturované, delší, s decentně medovou linkou, minerální, efektní. Parádní seriózní ryzlink z tvrdého ročníku, který skvěle zraje.

Biodynamický Riesling a Veltlín

Minulý týden jsem tu psal o návratu k jedné frankovce a teď v „taking a stroll down memory lane“ pokračoval s Riesling Orschwihr 2008 z vinařství Valentin Zusslin, o kterém tu psal už několikrát. Pil jsem tohle víno i ve starších ročnících, ale teprve u osmičky mu úplně propadl, kupoval ho ve větším a myslím pro něj nadchl i kupu dalších vínomilců. Bylo to pro mne navíc ideální cenově dostupné víno pro demonstrování, že biodynamika ≠ divná naoxidovaná kalná vína. Tenhle Riesling, skrytý v klasické štíhlé lahvi a s korkem zalitým voskem, má dnes tmavší nazlátlou barvu prozrazující věk. I vůně je již dost zralá, do medových tónů a s linkou koření a bylinek, ale stále ještě i s ovocnou čerstvostí a příjemnou minerální linkou. V chuti středně plné, suché s pěknou kyselinou, zralé, poměrně výrazné, ovoce do jablka čerstvého a sušeného, dobrá délka, vyvážené a skvěle pitelné. Stále bavilo a tehdejší nákup u Matějky za zhruba okolo 220 Kč byl fakt dobrý :-) Naposledy jsem nakupoval ročník 2010 a ten mi stále pěkně zraje, v nabídce na konci loňského roku byl dost povedený ročník 2011 v ceně 270 Kč a za nákup rozhodně stál.

Čtrnáct supertoskánských vín

Ve včerejším zápisku jsem se pokusil shrnout informace ohledně termínu supertoskánské víno, snad to i přes výsledek „může to být leccos“ dávalo smysl. Dnes se na několik konkrétních vzorků, které parametry podobného označení splňují, podíváme. Základem pro článek se stala nedávná výborná tematická ochutnávku ve vinotéce Flavours, nakonec nečekaně velmi komorní (mám obavu, že vzhledem k tomu, kolik lidí nepřišlo, to muselo být ztrátové) a která umožnila k vínům se vracet po čase i opakovaně a v podstatě je normálně pít. K té přidávám pár poznámek odjinud, co se zrovna hodí. U vzorků píšu ceny u prodejce Winelink / Flavours či jiného dovozce, u supertoskánců vždy s pýchou uváděné body od různých slavných kritiků neuvádím a klidně si je dohledejte, povětšinou jde o 90+ záležitosti, klidně i 95 a více u pár vzorků. Což neznamená, že vám budou chutnat, že jo :-)

Co je to vlastně supertoskánec?

Než se vrhnu na poznámky ke zhruba desítce vín, mrkněme se na vysvětlení pojmu „supertoskánec“ (Supertuscan). Říká se, že tento termín, v italské legislativě oficiálně neukotvený a který tak logicky lze vykládat všemožně a obsah lahví tomu odpovídá, zavedl zásadní vinný kritik Robert Parker. A nebo to byl možná Luigi Veronelli. Ať tak či onak většina si pod ním představí typicky moderní, opulentnější červená vína z Toskánska, velmi často připravená s podílem či plně z internacionálních odrůd jako Cabernet Sauvignon či Merlot a výrazně vyzrávaná v barrique sudech. Efektní, bohatá, koncentrovaná. Vína, která ale nespadají či alespoň v době svého vzniku nespadala do žádné z oficiálních apelací, porušovala ji právě odrůdami i netypickým způsobem školení, byla tak odsouzena k označení jen coby základní stolní vína (vino da tavola), přestože kvalitativně výrazně převyšovala miliony litrů řídkých, zprzněných a přesto apelaci nesoucích Chianti a další toskánských vín. V době jejich největší slávy šlo kvalitativně o jedny ze špiček Itálie, s cenami úplně někde jinde než tradiční konkurence. Dnes… je situace o něco složitější. Ale zůstaňme ještě chvilku v minulosti.

Frankovka a solidní Bordeaux

Včera jsem měl možnost se na chvilku vidět s pár americkými prodejci a importéry především naturálních vín a zároveň si nad Úněticemi a následně i nějakým tím vínem popovídat s francouzským winebloggerem. Pro nás je dost snadné zjistit, co se ve Francii děje a jak tamní trh s vínem vyvíjí, pro ně nejde „googlit“ tak snadno. Bylo fajn sledovat, jak může být takové Neuburské objevnou záležitostí. Samozřejmě, jako skoro každý vínopsavec a velký vínomilec, také trpím postižením „ochutnat toho co nejvíc“, různé styly, různé země původu. Zajistit si ten velký obraz o vinném světě a přijít na zásadní závěry a vinné pravdy, které ve výsledku vždy vyvrátí výjimka z nějaké zastrčené apelace či i dost slavné víno, které z nějakého důvodu vůbec nespadá do očekávané škatulky. Je to zábava, navíc užitečná pokud o víně píšete, protože dává kupu podnětů a umožňuje psát o nových věcech a vidět ty stávající v dalším světle. Blogovat někde v zahraničí, asi by bylo lepší specializovat se na jednu oblast/styl vín, ale tady se větší rozmach hodí, přeci jen zdrojů je mnohem méně. Byť tedy má tendence sledovat různé bio(dynamiky) a autentické vinaře je myslím hodně zřetelná. Vlastně jsem tohle začal psát z jiného důvodu. Novinky a dosud nepoznaná vína jsou skvělá věc, ale návraty ke starým známým možná ještě lepší.

Návrat kalamáře & vinné plány Ruska

Nevím, zda tohle sledujete nebo ne (ale věřím, že místní nadšenci do vín z Čech určitě ano), ale díky aktivitám Tomáš Trejbala se na trh vrátil Mělnický kalamář. Momentálně v ručně foukaných lahvích objemu 0,875 l a zalitých voskem, limitované edici tisíci kusů, najdete pozdněsběrový Ryzlink rýnský z Liběchovské a Svatovavřinecké 2009 z Čarodějnice od Školního statku Mělník. Oboje moc dobrá vína, v tomto „sběratelském“ balení za prémiovou cenu zhruba tisícovku, kdy by ovšem část výtěžku měla jít na kroky vedoucí k sériové výrobě kalamáře. Vypadá to nádherně. Jen… prostě… když si vezmu, jaký bordel mi v chladničce a sklepě dělají atypické lahve třeba Tanzbergu, o záležitostech typu Bocksbeutel z Frank ani nemluvě, tak tohle mne mírně děsí :-D A zároveň moc chci!

Eugenio Rosi a nadšení nejen z Marzemina

Minulý týden dorazil do Prahy úžasný vinař Eugenio Rosi, společně s neoddělitelnou součástí rodinného týmu, manželkou Tamarou. Eugenio je vinohradník i sklepmistr z jižní části Trentina, ne marketér, nejezdí po světě propagovat svá vína a najdete ho spíše ve vinici nebo ve sklepě, vycestovat na pár dní je pro něj spíše výjimkou a v Praze byl poprvé. Eugenio, člen sdružení „autentických“ místních vinařů I Dolomitici (web), sem byl zván opakovaně už několik let, i loni na festival Praha pije víno, ale nikdy nemohl (nedorazí ani na letošní druhý ročník, ale přijede jeho kolegyně ze sdružení, báječná Elisabetta Foradori). Možná i proto dovozce Flemming Teilgaard Laugesen aka ViaDelVino využil výjimečné příležitosti a s vinařem bylo možno setkat se na nejméně čtyřech různých akcích od čtvrtečního večera do soboty.