Už je to nějaký pátek, co jsem ve vinotéce Flavours prochutnával sadu vín ze Schlosskellerei Carl von Schubert aka vinařství Maximin Grünhaus (web), jedné z ryzlinkových špiček Německa. Vinařství leží na řece Ruwer, asi dva kilometry od místa kde se vlévá do Mosely, na úpatí jižního svahu se třemi monopolními, navzájem na sebe navazujícími a přesto charakterem odlišnými, vinicemi – Abtsberg, Herrenberg a Bruderberg. Jsou v nich vyloučeny pesticidy a herbicidy, jsou zatravněny a s kupou bylinek, ruční sběr v několika fázích a nižší výnosy (okolo 50 hl/ha) než je v oblasti běžné, obecně je tu snaha o organické zemědělství byť certifikováni nejsou. Mají louky, sady, lesy, divočáci požírají hrozny a pan Schubert střílí divočáky a dělají z nich paštiku a další masné výrobky, taková skoro biodynamická farma :o) Ve sklepě spontánní fermentace ve velkých dřevěných sudech (1000l fuder) případně nerezu, zrání typicky ve starém velkém dřevě (ale mají i novější sudy připravované z jejich vlastního dřeva lokálním bednářem). Ani mošt ani víno není čiřeno. Viněta vypadá, že se už nějaký pátek nezměnila a hned tak nezmění (a může být trochou matoucí, pokud jde o rozlišení mezi jednotlivými víny), ale k určité modernizaci přeci jen došlo, dnes musí uvádět množství alkoholu a na zadní vinětě informují o úrovni sladkosti. U základních vín, světe div se, mají šroubový uzávěr.
Na vinicích je z naprosté většiny, kdo by to byl čekal, Riesling. Několik málo procent tvoří, ale až v posledních deseti letech, Pinot Blanc a Auxerrois, něco málo by tam mělo být i odrůdy Müller-Thurgau. Vysázen byl také hektar Pinot Noir, který zde dříve (150 let zpět) též pěstoval. Vína z vinice Abtsberg byla původně určena pro stůl opata z benediktinského kláštera sv. Maximina v Trevíru, výsadby jsou zde již přes tisíc let (první zmínka je z roku 966, kdy císař Otto I potvrdil, že vinařství tehdy zvané Villa ad Valles patří klášteru, ale dům i sklepy jsou mnohem starší, možná dokonce ze čtvrtého století). Rozloha 13.9 ha, podloží je modrá devonská břidlice, orientace jde od jihovýchodu na jihozápad a svažitost sympatických (pokud tam nemusíte makat) 40 až 70 %. Vína odsud mají pikantní kyseliny, pěknou ovocnost, mineralitu a obrovský potenciál zrání. Jde určitě o výjimečnou viniční polohu. Herrenberg už neprodukoval vína pro opata, ale na stůl sbormistra ve stejném klášteře. Rozloha 19 ha (jiný zdroj uvádí 18 ha), jihovýchodní expozice, v oblasti jedna poměrně výjimečná záležitost, kterou je červená břidlice jen s kusy modré a jílovitými nánosy, svažitost 20 až 60 %. Velmi kvalitní poloha, v suchých letech i na úrovni Abstbergu. Výraznější ovocnost a přístupnější projev i v mladší podobě, výborné kyseliny a potenciál zrání, velmi vhodná pro vína s trochou zbytkového cukru, mělo by být uhlazenější než trochu tvrdší Abtsberg. Bruderberg už má jen 1.1 ha a expozici jižní až jihovýchodní, podloží je modrá břidlice s písečnými nánosy, svažitost 50 až 70 %, prochází skrze ni římský akvadukt. Produkuje tělnatější, o něco méně elegantní vína, pikantní s výraznou kyselinou a mineralitou, bezvadná s trochou zbytkové cukru. Vína odsud byla určena řadovým bratrům. V rozloze vinic a jejich původního určení vidím jistý nepoměr… :-)
Maximin Grünhauser Riesling trocken 2012 QbA je pod šroubem a k dispozici i v litrové lahvi. Jde o „zbytky“ ze všech tří vinic (separátně nalahvují ty nejpovedenější sudy z jednotlivých vinic, staré keře a podobně, ostatní jde jako směs do základky, pravidelně ji tvoří z velké části vinice Herrenberg). Mladičká vůně, trochu zaprděně reduktivně a uleželý kozí sýr, chce vymíchat. Dotyk medovosti, minerální linka, podběl. Such, šťavnaté, pěkná kyselina a bezva pitelnost, zajímavá stavba, snadno pitelné, přímé ale zajímavé. Ročník 2011 mne bavil asi o chlup víc.
Abtsberg Riesling Alte Reben trocken 2012 je už pod korkem, má citronovou barvu, ve vůni minerální, relativně jemné, sympatické, fajn kyseliny a úplně suché, mladé, šťavnaté, poměrně puristicky přímé „bez keců okolo“, jemně byliny, opět zvláštní trochu netypická svérázná struktura. Není to hranaté ani kulaté, ale takové zaobleně zvláštní. Minerální voda, jemnost a elegance, vlastně jednoduché a přitom zajímavé. Vyžaduje pozornost.
Herrenberg Riesling Alte Reben trocken 2012 je pod šroubem, vůně trochu reduktivní zaprděná na úvod, přímá, minerální. Suché, šťavnaté v chuti, čisté, fajn kyseliny, trochu kratší, opět ta zvláštní struktura, je to takové zvláštně vlhce kamenitě potoční. Rozhodně má charakter.
Herrenberg Riesling Kabinett 2003 je pod korkem a už se dostáváme od vín s 12 % alkoholu do sféry okolo 7.5 % a zbytkových cukrů. Ve vůni bylinkové, plástev medu (poznámce v závorce „z medvěda“ nerozumím, ale vyvozuji z ní, že mne víno zaujalo :o), decentní petrolej, ovocná linka grepu. Sladké ale s výtečnou kyselinou a dobrou délkou, hebké, mírně karamelové v závěru. Medové, delší, poměrně jemné, uhlazené.
Herrenberg Riesling Kabinett 1998 intenzivní, nazrálejší klasika, ale stále s pořádnou dávkou čerstvosti. Medovost, mineralita, citrusy směrem do limety, grepu a citronové trávy, lehce barvy & laky, trochu divočejších tónů. V chuti působí až skoro suše, šťavnatě, výrazná báječná kyselina a struktura a zároveň zakulacenost, solidní délka, citrusové, stále čerstvé, zajímavé.
Abtsberg Riesling Auslese 1996 má divočejší, výrazně nazrálou a teplejší vůni, hutnější, medovější a zemitější, až připečený med, karamel, bylinky, staré vysychající dřevo. V chuti jasný výraznější cukr ale i slušná kyselina, koncentrace, uhlazenější, minerální podtón, zajímavé. Celkově ale takové unavenější.
Abtsberg Riesling Spatlese 1993 divočejší vůně, jemně zaprděná a kozina, mineralita, komplexní vrstevnatější projev, stále relativně mladistvý. Ovocnost do sladké hrušky a až lehce tropického ovoce, citrusy, limeta a grep, živost a energie, moc příjemné. Nad vším linka minerální vody. V chuti pocitově sušší, parádní struktura a kyseliny, dobrá délka, bohatší, vyvážené, skvělé. K lahvi jsem se vracel moc rád.
Herrenberg Riesling Kabinett 1990 spíše světlejší barva, čerstvá, přímá, minerální vůně, působí mladistvě včetně reduktivní zaprděnosti, očekávání docela suchého vína. A v chuti relativně suše působí, energicky, s výbornou kyselinou. Jemné, přímě elegantní, šťavnaté. Věk a množství kyselin naprosto nejde odhadnout, působí strašně mladě, a zároveň i komplexitu vyzrálého vína zatím postrádá.
Brudeerberg Riesling 1986 je v lahvi 700ml, zde ještě není uveden ani alkohol, chybí i přívlastek. Citronová nijak tmavá barva, vůně mladistvě působící, minerálka, zaprděnost a kozina, grepová ovocnost, zajímavé. V chuti kvanta kyseliny, opět působí spíše suše, citrusová kyselina, nijak zvlášť dlouhé, přímě útle jemně elegantní (oproti papírovým předpokladům vinice). Dost zajímavé.
Prostě hodně zajímavé to bylo, obzvláště díky skokům mezi chladnými a teplými ročníky, které s projevem dělají psí kusy. Docela by mne zajímalo, jak hodně vinařství v osmdesátých a devadesátých letech sířilo, nejspíš šlo o koňské dávky a teď je to o něco méně. Maximin Grünhaus rozhodně patřil mezi to nejzajímavější, co jsem z ryzlinků v poslední době pil. Což tedy úplně neznamená, že se trefil přesně do mého vkusu. Má ale natolik silný charakter, že bude nejspíš konzumenty dost polarizovat. Dovedu si snadno představit, jak jim někdo úplně propadně, ale jiný hlavně u mladší vín nebude důvod obdivu moc chápat.
