V tomto článku odbočím od svých oblíbených biodynamiků, malých šarží speciálních vín a těžko dostupných podpultovek. Přišel mi totiž včera dotaz ohledně (ne)kvality Château Bois de Favereau 2012 „Cuvée Jean-Jules“ a jelikož dovozce používá odkazy na mé články o starších ročnících jako referenci v e-shopu a v reklamních materiálech při propagačních akcích („Dlouhodobě pozitivně hodnoceno je i na…“), cítím se trošku povinen k dvanáctce vyjádřit, byť už je vlastně vyprodaná :-) Sám jsem ji kupoval naslepo, ostatně jako vždy od ročníku 2005. Je to pro mne docela „zásadní“ víno v tom, že je stabilně dobré, láhev vypadá slušně, je na tom slavný nápis Bordeaux v kombinaci s dobře znějícím Supérieur a jde tak o ideální „jen tak pití“ s vínu úplně nepropadlou návštěvou, kterou typicky nadchne, a víno které mi zároveň chutná. Navíc když ode mne nějaký příbuzný či kamarád chce narychlo nějaké „lepší“ víno, doprovázeno dodatkem „ale do dvou stovek“, tak vím kam sáhnout. A nemusím řešit, jestli toho mám víc lahví a nedávám něco, co jsem chtěl sám ochutnat :o) Pravidelně v akci na začátku roku kupuji pár kartonů a během roku zmizí, ale ze zkušenosti s archivními vzorky vím, že 5+ let vlastně v pohodě vydrží a u dobrých ročníků se pozitivně vyvíjí. Všechna tahle radost u vína, které běžně stojí při kartonových počtech dvě stovky a v té akci se dostanete až někam k 125-150 Kč.
Ročník 2012 přichází po špičkových ročnících 2009 (ten jsem pil naposledy loni v zimě a to víno kopalo úplně jinou ligu než by člověk z ceny čekal) a 2010, kde i takhle docela základní vína byla mnohdy hodně výrazná, efektní, plná a vůbec. Jedenáctka je ročník komplikovanější, podobně jako dvanáctka, dost záleží na konkrétní části Bordeaux a vinaři který z nich je lepší/horší. Favereau dopadlo v jedenáctce velmi slušně a dvanáctka, inu… První láhev jsem otevíral na začátku února, další pak včera, poznámky se moc neliší. Tmavší barva tónem do fialové. Mladá čerstvá vůně, ovocnost do švestky, ovoněné dřevem do vanilkova, od vůně kyselejší tvrdší projev. Svědčí tomu vzduch a pořádné rozdýchání, klidně karafa na několik hodin nebo v odpité lahvi do druhého dne. V chuti suché, mladistvé, tmavé ovoce, solidní třísloviny a poměrně výrazná ostřejší kyselina, v závěru sladkost dřeva, slušně dlouhé. I přes 13 % alkoholu ale takové poněkud tenčí, řidší, rozhodně ve srovnání s předchozími třemi ročníky. O něco se zlepší s časem, jak karafa dokazuje, ale kvality předchozích let nedosahuje. Víno holt není Coca Cola a s ročníky se liší. Za ty prachy je to furt dobré pití, jen je to trochu složitější s vazbou cena/kvalita. Za mne 2005 či 2009 nebo 2010 klidně mohlo stát i více a namlsali jsme se, teď víno ceně odpovídá spíš. Takže asi tak. K tématu: 2011 | 2008 | 2006 (zde s nějakými detaily o producentovi).
A když jsme u těch vín, které mám často doma a nakupuji nejen pro sebe coby skvělý poměr cena / kvalita… Jaume Serra Cava Rosado Brut. Veliká španělská produkce, odrůdy něco nad polovinu Pinot Noir a k tomu Trepat, druhotná fermentace v lahvi a zde ležení na kalech nejméně rok. Jednotlivé šarže se trochu liší, někdy je to přísnější a jindy pocitově o něco ovocněji sladší (roli dost hraje i jak moc víno nachladíte), ale rozdíly nejsou zásadní. Výraznější jedovatější tmavší malinově růžová, velmi dobré perlení menších až středních bublin. Čerstvá čistá vůně, ovocná do jahod, třešní a malin, kouřová a minerální linka, nepůsobí ani v nejmenším nějak falešně. Suché, ovocnost pěkně kopíruje vůni, poměrně výrazné, skvěle pitelné, dobrá délka a stavba, byť nic složitého a seriózního, tohle se prostě chlastá. Výtečně udělané bubliny, které levou zadní strčí do kapsy valnou část běžných věcí dělaných v tanku (charmat), ať už domácích nebo zahraničních, a přitom stojí u dovozce maloobchodně jen 119 Kč (resp. teď vidím, že nějak podražilo na 128 Kč, hrůza!). Za tyhle prachy v supermarketu mnohdy neseženete ani srovnatelně kvalitní tichá vína. Psal jsem už dříve v 3x levná Cava Cristalino (Supermarket Tour #2), něco k tématu bylo i zde. Pokud hledáte vína s příběhem, pečlivě vybíráte každou láhev co otevřete a máte to jako malý svátek… není Jaume Serra pro vás. Prostým senzorickým hodnocením, ideálně naslepo, ovšem strčí do kapsy i mnohé „vypiplané“ maloprodukční bubliny, obzvláště ty domácí. A stojí zlomek jejich ceny :-)
