Jura, Marche a Franciacorta

Než dodělám některý z větších degustačních reportů tak zase odhrnu pár jednotlivých lahví. Po včerejší sérii vín na hodnocení, která mne tak nějak neoslovila, jsem si pro radost otevřel Crémant du Jura 2004 od Domaine Pierre Richard (web, s hercem nemá nic společného) z Vernois, klasické v lahvi kvašené bubliny, odrůdově čisté Chardonnay a na kalech dost nadprůměrné (pro crémant rozhodně) čtyři roky. Nazlátlá barva, vytrvalé perlení menších bublinek, velmi pěkné. Stále krásně energická, výrazná zralejší vůně, pečené jablko a toastovost, mineralita, dotyk medu, dost příjemné. Suché, bezvadné kyseliny, pocitově plnější a důraznější než by odpovídalo 12 % alkoholu, hodně dlouhé a šťavnaté, ovocnost kopíruje vůni, strukturované seriózní bubliny. Zakoupeno loni na podzim od Matějky za 360 Kč, což je o pade dráž než základní a taktéž slušné crémanty stejného vinaře, a považuji to za velmi dobrou investici :-)

O víkendu jsem v restauraci pil Velenosi Il Brecciarolo Rosso Piceno Superiore 2011, směs 70 % odrůdy Montepulciano se 30 % Sangiovese školená v použitých dubových sudech, víno oceňované v Gambero Rosso a coby víno se skvělým poměrem cena / kvalita. Temnější granátová barva. Poměrně výrazná tmavě ovocná aromatika, lesní ovoce, borůvky, k tomu trochu kořenitosti, lékořice, a vanilka. V chuti suché, středně plné až plné, tmavě ovocné s ostřejším tříslem, výrazná ale od celku jakoby trochu odtržená kyselina, dobrá délka. Se vzduchem se lepšilo a trochu harmonizovalo, ale furt „jen“ výraznější plnější tmavě ovocné přímé červené prostě. Ale měl jsem z toho takový poněkud „masová produkce / průmysl“ dojem, nedokázalo mne to oslovit, srdce se rychleji nerozbušilo :-) A při restaurační ceně někde k sedmi stovkám ani ten poměr cena/kvalita není zářný, kdybych za flašku dal šest nebo sedm euro tak mne asi osloví o chlup více :-)

A když jsme u lahví v restauracích… babička hlídala starší dítě a tak jsem si šli se ženou trochu povyrazit a na večeři do Aromi, minule mne tam naprosto nadchla vína od Camillo Donati. Těšil jsem se, že nebudu experimentovat a dám si je znovu, velmi totiž bavila i manželku. Ale v nabídce už nejsou, prý byla „problematická“. Pod čímž si lze představit leccos, třeba současnému sommeliérovi Aromi nevyhovuje, že jsou poněkud nevyzpytatelná a lahve se mezi sebou mohou docela lišit, někdy perlí více a někdy méně, někdy jsou ta vína výrazně zemitější a vůbec. Ale uznávám, že jsou to vína trochu složitější na prodávání, respektive vyžadují zákazníky z otevřenou myslí. Chtěli jsme ale bubliny a po dlouhé době jsem zkusil Berlucchi '61 Franciacorta brut. Je to primárně Chardonnay s trochou Pinot Noir, druhotné kvašení a na kalech v lahvi alespoň rok a půl. Poměrně dost světlá barva a pěkné perlení menších až středních bublin. Čerstvá přímočará vůně, linka citrusů a bílých květin. Suché, živé, poměrně hodně kyseliny a velmi dobře pitelné, citrusová svěžest, mírná mandlovina v závěru. Nejspíš dost čerstvé degoržování. Po pravdě… pamatuji si tohle víno, opakovaně pár let zpátky, jako výrazně lepší. Jako jen tak aperitiv proč ne, nic proti projevu vína jako takovému nemám, ale u nás požadovanou cenu (typicky znatelně přes pět či šest stovek, samozřejmě myšleno v maloobchodě a ne restauraci) bych za něj momentálně nedal, za ni nabízí příliš málo. Jídlo bylo ale bezva, jako vždycky. Přeci jen jsem ale odcházel znatelně méně spokojeně. Za víno jsem vysolil více než minule a bavilo mne o dvě třídy méně. Vraťte mi Donatiho! :-)