Jak jsem psal už v zápisku o jídle a pití v RailJetu, tak několik uplynulých dní jsem trávil na cestách. Po Brně to bylo Uherské Hradiště a následně ještě Uherský Brod. Dobrovolně přiznávám, že jsem zase na chvilku vystřízlivěl, alespoň ve smyslu některých iluzí o vzestupující úrovni gastronomie a práce s vínem mimo velká města (rozuměj Prahu, že jo). Hradiště v některých ohledech příjemně překvapilo, možná ho kultivuje letní filmová škola, v Brodě jsem ale propadal depresi. A nebylo to zrovna jen ubytováním na dohled od smutně proslulé restaurace Družba.
V jednom uherskohradišťském podniku, kde jinak slušně vaří, mají bezproblémové kafe a parádní dětský koutek, jsem narazil na legendární a předpokládal jsem již vymýcenou odpověď na dotaz ohledně nabídky vín po sklence. Přikládám celý rozhovor:
Co máte po sklence?
- Bílé a červené!
A bílé je suché?
- No takové sušší...
Aha, tak raději červené.
Dostal jsem „Modrý portugal“, dost možná tentýž, co za rohem ve vinotéce stáčí za 39 Kč litr. Neutrální kyselejší červené, po pravdě pocitově mi to nepřišlo jako nějaká „aroma-líh-barvivo-trochu vína“ směska, ale spíš normální lehčí čisté červené. Dalo se přežít. O dost pozitivnější byl zážitek z podniku Ryby & Bistro, prodejny čerstvých ryb co zároveň nabízí fish & chips, umíchá vám tatarák z lososa, narychlo z něj osmahne filet nebo připraví steak z tuňáka či upraví cokoliv jiného z nabídky. Větší porce ryb s bramborami za stovku potěšila. A světe div se, v nabídce vín mají i fino sherry! Bohužel vína jen po lahvi, nejde si dát k jídlu sklenku.
Zaskočil jsem do místní Galerie slováckých vín, rozsáhlého prostoru ve sklepích jezuitského areálu, který provozuje vinařství Zlomek & Vávra a také zde mají své sudy či v lahvi kvašené sekty. První den jsem se do sklepů nedostal, konala se zde akce pro snad sto padesát starostů z různých historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Druhý den jsem byl úspěšnější, pravda k hlavnímu vchodu se teď nejde dostat a když vejdete tím vedlejší, tak je uvnitř tma a spustí se alarm… slabší povahy by to myslím odradilo, ale já se nedal a nakonec se mne někdo ujal :o) Galerie prodává vína za ceny „jako u vinařů“ (= běžná cena v jejich vlastním obchodě s dokladem, ne oblíbená domácí cena bez papíru) a hromadu jich má i otevřených. Mají speciální řízené programy s občerstvením a tak, ale nejde zaplatit nějaký paušál a pak si sám chodit ochutnávat jako v Salonu vín. Ovšem půldecové vzorky stojí 10-15 Kč, takže není problém objednávat. Nějak jsem neměl chuť projíždět věci snadno dostupné i jinde a navíc neměl moc času, nakonec ochutnal pár spíše méně známých kousků a domů si odnesl červené cuvée od Luďka Botura, něco sepíšu později. Jako „obecní vinotéka“ s možností posezení a degustace je to dobré a podobné záležitosti by chtělo na více místech.
Pokud jde o jídlo, tak mohu jen doporučit novou restauraci Beef & Beer. Moderní prostor, nekuřácká, dětský koutek a hlavně dobrá nepřeplácaná nabídka jídla postavené hlavně na mase a hodně nadprůměrné poctivé výsledky. Porce veliké, na fotografii „degustační“ menší burgery a burger dětský :-) Když jsme na závěr ještě risknuli dezert, dorazila vanilková zmrzlina s horkou čokoládou ne jako kopeček čokoládou politý, ale coby obří koule v polévkovém talíři čokoládové omáčky, náročné! Navíc jde slušně vybrat z vinného lístku, i díky maržím které jsou pod sto procenty. Když jsem cenovou politiku ocenil, bylo mi řečeno, že je to tak trochu „zaváděcí akce“ a ceny budou muset jít trošku nahoru. Ale snad zůstanou rozumné. Každopádně zde spokojenost! Pokud jde o víno, tak Finca La Emperatriz Crianza 2010 je velmi solidní Rioja, ovocná, s kořenitými tóny a kamenitě minerální linkou, trochu výraznějším dřevem, čistá, šťavnatá, velmi dobře postavená, delší, velmi slušná. Svědčí ji trochu delší prodýchání třeba v karafě.
Po přejezdu do Uherského Brodu se vše trochu zkomplikovalo. Procházeli jsme městem a hledali, ale nebyli to snadné. Čistě vypadající pizzerie dokonce s nekuřáckou částí s univerzálním vývěsním štítem jednoho z našich pivovarů a nesoucí jméno města, které si s pizzou přeci musí spojit každý, Dublinu, mne nelákala. Kuřácká kavárna nově nabízející pizzu a plynule prostorem navazující na hernu také ne. Stejně jako jsem měl obavu z podniku s názvem Panoptikum Internet (vůbec mne fascinovalo to nabalování funkcí, specializace se tu nenosí… hotel a automyčka, med a dětské oblečení…).
V hotelové restauraci, která by pro nás s dětmi byla dost praktická, jsem na otázku „U vás se asi kouří, že?“ dostal odpověď „No ano, ale to by se dalo zařídit, až tu budete tak můžeme požádat hosty ať nekouří…“. Vstřícná nabídka, ale… že jo. Bohužel jsme logisticky nezvládli Ulité Kafé, na které dostali docela dobré reference. Sympatický vypadající nekuřácký restaurant U dvou oveček, na který jsem měl zálusk už z loňska, je od ledna zavřený. A webové stránky přesměrovávají na affiliate dovolenkové weby, e-shopy a porno stránky. Divoký kraj! Nakonec jsme skončili v pizzerii Leonardo, přijde mi že jde o restart podniku co zde byl už dříve. Nekuřácké, sympatická obsluha, čistý nepřeplácaný lístek a solidní nezprzněná jídla. Pravda, jako vína nabídnuta anonymní a nejspíše stáčená červená a bílá Itálie (a neříkejte mi, že jde o slivovicový kraj!), ale už tam byl stojan Zlomka & Vávry a třeba časem přibudou i vína z nedalekých pěstitelských oblastí :-)
Druhý večer v Brodě jsem snahu o víno v restauraci vzdal a jelikož stejně potřeboval něco nakoupit, tak zaskočil do Lidlu. Bubliny jsem nachladil během nakupování skrytím do mražáku mezi pytle s jahodami :-) A upřímně musím říct, že ač mne jejich běžná vinná nabídka neláká a nikdy nelákala, tak v sekci „vinotéka“ (a výprodeje z ní) jsem narazil hned na několik lahví, které měl chuť vyzkoušet (o dost více, než při okukování místních obchodů s vínem). Volba nakonec padla na La Demoiselle de Sociando-Mallet 2011 za 199 Kč, druhého vína špičkového ale nijak neklasifikovaného (Cru Classée z roku 1855 to není a majitel odmítl účastnil se jakékoliv méně hodnotné klasifikace, konkrétně Cru Bourgeois) vinařství z Haut-Médocu.
Je to trochu risk, v komplikovaném ročníku jako 2011 se může stát, že vinařství bude mít dost práce udělat pořádné první víno a to druhé… inu poněkud ostrouhá. Ale co už. Výsledkem bylo solidní tmavě ovocné červené, černý rybíz, s dobrým dřevem, trochu řidší a trpčí a mírně herbální, ale dobře pitelné. Na dopíjení v rychlíku cestou zpět do Prahy v klidu, ovšem žádný zásadní zážitek :-) Bubliny jsem odlovil z Alsaska, konkrétně Weiber Blanc de Blancs Crémant d’Alsace z družstva Cellier de La Fecht. Lehká, čistá, svěží květinová snadno pitelná záležitost s pěkným perlením, čerstvá, vyvážená. Aperitivní pohodové pití, kterého zmizne láhev ani nevíte jak. Cena 199 Kč je trochu moc, ale jejich bubliny Lidl vyprodával i pod stovku a to už se vyplatí.
