O úplně základním pinotu vinaře a něco málo z jeho příběhu tohoto českého rodáku jsem tu už měl. ZDAR Pinot Noir kvasil v otevřených kádích, školen byl dvanáct měsíců ve francouzských dubových sudech a uložen je v burgundské lahvi se šroubovým uzávěrem a tmavou vinětou s výrazným prvkem naší zásadní heraldické figury, českého dvouocasého lva ve skoku s korunkou na hlavě. Vyvedeno ve zlaté místo klasické stříbrné, ale co už. Symbol je i na uzávěru a člověka to tak nějak naplňuje národní hrdostí :o) Samotné víno má trochu tmavší rubínovou barvu. Ve vůni výrazně ovocně sladce peckovinové, se skvěle zakomponovaným drahým dřevem, efektní, stále dost čerstvé, s dotyky jemné kořenitosti. V chuti plnější ale s výtečnou kyselinou a šťavnatostí, čerstvě sladce ovocné, zralé peckoviny, dotyk koření, dřevo, velmi solidní délka. Výborně se pije, vzhledem k alkoholu 14.5 % snad až příliš snadno, ale má to i nějakou váhu. Po pravdě ale není nějak zvlášť komplexní, ta ovocnost a vyváženost je výborná, víno je výtečně udělané, prozrazuje potenciál chladnějších vinice v Tasmánii, ale… Pro mne tak nějak nabízí „výtečný vesnický kousek ze skvělého ročníku“ dojem (když to vezmu v burgundských termínech), abych ho bral jako opravdu top víno tak mi tam něco chybí. Něco, co bych u vína s běžnou cenou mladého ročníku dvanáct stovek už čekal. Naštěstí jsem kupoval ve výrazné slevě když končil Meinl, takže jsem o kousek spokojenější :-)
