SP68 aneb někdy i červený nerez potěší

Včerejší den byl vinně poměrně náročný a načerpal jsem materiál nejméně na tři články, můžete se těšit na růžovky, družstevní Alto Adige i naturální Španělsko. Možná trochu paradoxně se mi dneska chce nejvíc napsat o víně, kterého jsem si dal sklenku k večeři při čekání na začátek poslední degustace. Arianna Occhipinti (web, bezva profil na stránkách dovozce), tedy více než sympatická bio(dynamická) vinařka ze Sicílie, a její základní červené, SP68 ročníku 2013. Směska odrůd Frappato a známějšího Nero d’Avola, spontánní fermentace a delší macerace na slupkách, školení půl roku čistě v nerezu a lahvováno bez filtrace. Psal jsem o bílém ze stejné řady a také naprosto geniálním Il Frappato, dnes tedy další díl skládačky.

Burgundská šardonka a moravský pinot

Před včerejší náročnou degustací Chardonnay, o které tu určitě bude řeč časem, jsem se stylově zavínil sklenkou bílého Burgundska. Konkrétně to bylo vesnické Pernand Vergelesses 2012 z Domaine Pavelot (web; momentálně Luc a jeho sestra Lise Pavelot, jméno je v obci dost obvyklé a má zde tradici), menšího bioproducenta (už skoro deset let, certifikováni od roku 2009) sídlícího právě v malebném Pernand Vergelesses a připravujícího vína z devíti hektarů vinic jen v blízkém okolí. O doméně napíšu asi něco víc po dalších lahvích, protože první víno mne zkusit vyšší apelace nalákalo. Bílá kvasí spontánně obvykle už ve dřevě, i pro vesnické víno malá část sudů nových. Citronová barva. Čerstvá, svěží, energická vůně. Citrusové, minerální, decentní máslová krémovost a toastový tón, čisté, příjemné, seriózní. Projev se opakuje v suché čisté šťavnaté velmi pěkně postavené chuti, citrusově ovocné, trochu krémovosti, svěžest, energie, dotyk minerální slanosti v delším závěru. Baví dost. Maloobchodně u Winelink osm stovek.

Trocha vinné statistiky

Médii, včetně mainstreamových, proběhla zpráva, že Čína se dostala na druhé místo v ploše osázené vinicemi. Momentálně pěstuje hrozny na 799 tisících hektarech a neustále letí nahoru, do prvního Španělska s 1.02 milionu hektarů jim ještě něco zbývá. Pokud jde ale o roční produkci hroznů jako takových, tak ta je v Číně nejvyšší na světě už hezkých pár let a stále stoupá, žádné druhé místo! Každopádně osázená plocha neříká nic o počtu keřů (ve Francii bývá počet na hektar vyšší), výnosu z jednoho keře (zde vede Čína) a navíc zdaleka nemluví jen o produkci vína. Ve Francii drtivě převažuje zpracování hroznů na víno (a další produkty z něj), zatímco v Číně je velmi významná produkce stolních hroznů i zpracování na další produkty. Podobně jedny z největších výsadeb na světě má Turecko a Írán, ale jen jednotky procent vypěstovaných hroznů zpracují na víno, zbytek se prodá v čerstvé podobně nebo jako sušené rozinky.

Mas de Daumas Gassac

O vinařství Mas de Daumas Gassac (web) jsem se tu zmiňoval v minulosti již několikrát, jejich víno považováno za jeden z vrcholů produkce Languedocu a na domácím trhu jej bylo možno ochutnat v sortimentu hned několika dovozců. Nyní se ustálilo u firmy Kupmeto, která minulý týden, za účasti zástupkyně vinařství Victorine Babé, uspořádala průřezovou degustaci včetně malé vertikály prvního vína. Udělat si obrázek o kvalitách a přístupu vinařství šlo tak docela dobře. Ve zkratce o podniku, detailněji vše mají na webu, než se vrhneme na vína. Založili ho v oblasti Hérault v roce 1970 Véronique and Aimé Guibert při hledání nového domova, název je spojením jména původního majitele usedlosti, Daumas, a řeky Gassac protékající místním údolím. Původní záměr byl na pozemcích pěstovat všechno možné, díky nadšení geologa Enjalberta nakonec vše primárně směřovalo k révě a vínu.

S čím oslavit třetí narozeniny?

Dneska jsou to tři roky, co se nám převrátil život naruby, narodilo první dítě. Tenkrát jsem měl různá neblahá tušení, co to udělá s blogováním o víně, ale naštěstí se nic hrozného nestalo :-) A teď přemýšlím, jaké víno otevřít na oslavu. Dítě samozřejmě nedostane nic, i když bývalo tradicí v některých civilizovaných zemích (rozuměj Francie či Itálie) i takhle malým dětem podávat víno hodně zředěné vodou. Alespoň si s námi přiťukne, jak nás se sklenkami vidí (což je třeba ve Skandinávii prý obrovský prohřešek a i jinde se hodně řeší, zda by dítě mělo vidět rodiče pít alkohol…), tak moc chtěl svoji, výborně se pro tento účel hodí plastová sklenka co prodávají v Anglii rovnou s vínem. Tvarově ideální není, časem budeme muset přejít na něco jiného aby si nedělal špatné návyky, ale prozatím stačí. Akorát jak furt pijeme bubliny, tak chce „taky pěnu“, takže mu pěním jablečný mošt. Co naděláte…

Supertoskánec, Champagne a znojemský ryzlink

Včera jsem otevíral jednoho supertoskánce, Fattoria Pogni a jejich Gorgoli 2011. O lahvi mi dovozce říkal, že ji teď „řeší“, někoho víno vyloženě nadchlo a chtěl by znát ještě další názor. No ujal jsem se toho, že jo :-) Zatříděno jako IGT Toscana, 70 % Sangiovese a 30 % Cabernet Sauvignon, 11 měsíců v 225l barrique sudech. Tmavší rubínová barva, nic vyloženě hlubokého. Sladce ovocné ve vůni, černý rybíz, lesní ovoce, až do sladkých džemových tónů, trochu káva, efektně líbivější projev. Po pravdě evokuje víc než co jiného některé lepší směsky s cabernetem třeba z Chile než klasický starý kontinent. Suché, středně plné, pěkné kyseliny a třísloviny, velmi solidní stavba a délka. Čistě udělané, pěkně ovocné, vyvážené, již teď úplně přístupné a dobře se pije. Jen v chuti, oproti sladkosti a výraznosti vůně, působí jakoby trochu řidším dojmem, člověk by očekával něco hutnějšího (byť stále je plnější než ročník 2010).

Degoržování, staré sladké bubliny a jedna otázka bez odpovědi

V Champagne se momentálně vede debata o tom, zda zavést povinnou dobu ležení lahví po degoržování (odstřelení kalů po druhotné fermentaci v lahvi), určitý počet měsíců po který se vína musí uklidnit než půjdou na trh. Současné apelační předpisy specifikují dobu zrání na kalech ale toto ne. Přitom většina dobrých producentů sama od sebe nechává vína několik měsíců uklidnit, protože je to pro výsledek přínosem. A velké bubliny leckdy potřebují dále zrát v lahvi ještě nějaký ten rok, čerstvá degoržování nabízejí znatelně méně zajímavý projev. Decanter píše, že sklepmistři jsou spíše pro zavedení nějaké té povinné doby ležení. Zatím se nemluví o žádném konkrétním čísle (předpokládám, že by nakonec šlo jen o něco jako 3 měsíce), ale určitě se časem návrhy objeví. Bohužel zatím žádné náznaky, že by vznikla povinnost uvádět alespoň zhruba datum vlastního degoržování na viněty (i kdyby třeba jen jako kvartál roku), sice o tématu i top vinařství mluví, ale jen zlomek se do toho pustí. Ostatně o tom jsem psal nedávno detailněji.

Castello di Rubbia a nejen výtečná Vitovska

Včera odpoledne uspořádala společnost Vins de France moc zajímavou degustaci vín ze dvou italských vinařství. Obě si myslím zaslouží samostatný zápisek a dnes začneme u Castello di Rubbia (web) ze San Michele del Carso v provincii Gorizia, tedy oblast Friuli-Venezia Giulia. Podnik zastupovala přímo majitelka, Nataša Černic. Jde o vlastně docela nový projekt, až z konce devadesátých let. Samotný strategicky umístěný (což mimo jiné znamená, že byl těžce poškozen v I. světové válce) hrad Rubbia je momentálně renovován. Pokud jde o vinice, tak na místní červené železité půdě hospodaří na 13ha (při zhruba 9800 keřích na ha) s příklonem k ekologickému zemědělství, odrůdy pěstují především lokální – Vitovska, Terrano a Malvasia – s drobným podílem Cabernetu Sauvignon.

Popíjení v Českém ráji

Uplynulý víkend jsem strávil s rodinou a davem přátel v Českém ráji. Hned na úvod mohu všem doporučit ubytování U Housenky, hlavně pro větší skupinu s dětmi naprostá paráda. Čas jsem plynule rozložil mezi péči o děti, pojídání grilovaného masa a dalších pochoutek, povídání do pozdních nočních hodin o všem možném, běhání (v oblasti je to věčně nahoru a dolů, takže šlo o trénink psychické odolnosti vůči plazení do kopce, obzvláště v kombinaci s nevyspáním, plným pupkem a zbytkovým alkoholem) a samozřejmě konzumaci vína! Navezl jsem takový trochu divoký mix všeho možného a sledoval, co lidem víc chutná, co je u těch vín případně zajímá a tak podobně. Běžní konzumenti řeší trochu jiné otázky než vinní nadšenci, se kterými popíjím přeci jen častěji, ale tolik se zase neliší.

Další chutná frankovka z Mátry

Až jednou má frustrace z cen burgundských vín, v kombinaci s neustávajícími zklamáními ve snaze najít podobně zajímavé a dobré pinoty jinde, dosáhne vrcholu, tak začnu pít ještě víc frankovky. Skleničky na to měnit nemusím :-) Naposledy jsem otevíral fajn kousek z Mátry, Tavasszal a föld („půda na jaře“) 2012 od vinaře jménem Karner Gábor. Je to jen nedávno, co jsem tu psal o jeho velké frankovce, tahle je o třídu níže (v rámci jeho frankovek řekněme „střední třída“) ale furt výtečná. Uzavřeno pod šroubovým uzávěrem v burgundské lahvi.

Z čeho pít víno

Různé tvary sklenky ovlivňují, jak bude víno vonět. Můžete si o tom myslet co chcete, ale je to prostě fakt, i kdyby šlo jen o vzlínání alkoholu :-) Otázkou samozřejmě je, zda se to dneska s těmi desítkami vysoce specializovaných tvarů už poněkud nepřehání, ale to ať si každý rozmyslí sám. Pravidelně se mne někdo ptá, jaké sklenky si má na víno koupit, hledá doporučení na ideálně jeden a v nejhorším dvě různé sklenky (bílé + červené a k tomu je maximálně tolerována ještě klasická flétna na bubliny), které plně uspokojí veškeré vinné radovánky. V případě návštěv se na téma sklenek obvykle svede řeč v momentě, kdy jim padne zrak na můj domácí „skleník“ :-) Postupem let jsem vyzkoušel, zavrhl, oblíbil si, vedle sebe s jedním vínem srovnával, naslepo zkoušel i odolnost proti pádu či jinému nárazu otestoval u nesčetně různých sklenek všech možných tvarů a od různorodých výrobců. Nechci tvrdit, že současná situace v naší domácnosti je definitivní, ale až na počet některých sklenic jsem spokojen. Na řádcích níže se podělím o své aktuální „bez nich se neobejdu“ sklenky (tj. vynechávám všechny ty občasné), sklenky používané nejčastěji a s největší chutí, a zároveň přihodím tematický článek, který jsem psal před nějakou dobou jinam a jako určitý úvod do skleničkové problematiky může posloužit.

Japonská whisky a reklamy na irskou

Nikka Miyagikyo. Jasně, zase moje srdeční záležitost, alespoň pokud jde o zemi původu. Ostatně něco o historii japonské whisky jsem tu už psal. Jen co se nějak poperu s hypotékou a děti vyrostou natolik, aby to pro ně mělo význam a šlo s nimi přežít dlouhou cestu letadlem (ech, nějaký odhad, v kolika tak letech?), rozhodně se tam vracím na nějaký další měsíc či dva. Miyagikyo (nebo taky Miyagikyou) je v nabídce Nikka ta jemnější, elegantnější, žádná důrazná rašelina a podobně (což je typ whisky, po které sahám normálně). 10 y.o. Single Malt, kterou teď popíjím, papírová očekávání plní. Elegantní, jemnější vůně, květinová, sladší, pěkně zapracované dřevo, lehká kouřovost. Příjemně plné, naředěno na slušných 45 % a tedy již docela silné, ale přitom uhlazené a jemné, trochu kořenité, květinové, dlouhé, vyvážené, moc sympatické s lehkým rustikálním štychem. Alkohol vás rychle dostane, ale pije se to skoro samo. Chce se mi použít ohrané přirovnání vín z Chambolle-Musigny k „železné pěsti v sametové rukavičce“, ale neudělám to :o) A tímto děkuji šlechetným brněnským dárcům z degustace Champagne za dar, pomohl nám s ženou přežít pobyt v Uherském Brodě a okolí ;-)

Nesířený Riesling, Malbec z Cahors a jedna Cava

A další odhrnování odpitých lahví :-) Včerejší kousek u mne nabudil příjemné mrazení už uzávěrem. Jak je láhev vína pod korunkou, obvykle to věští tak trochu nekonformní obsah. A jo! Vinařství Pierre Frick (web), Demeter certifikovaný biodynamik hospodařící v Pfaffenheimu po dvanáct generací, už má 15+ ročníků zkušenost s přípravou vín úplně bez přidané síry. Takovým je i Riesling 2011 z polohy Rot Murlé, bio víno s přívlastkem „Zéro Sulfite Ajouté“ a jako bonus také „Non Filtré“, spontánně kvašené a před lahvováním vyzrávané zhruba dva roky.

Barbera, domácí cabernet a burgundská směska

Tak zase pár lahví odpitých v uplynulých několika dnech. Vyzkoušel jsem čerstvého zlatého medailistu z Prague Wine Trophy, Barbera d’Alba „Sorì Del Drago“ 2012 od poměrně slavného vinařství z Castiglione Falletto, Brovia (web). Hrozny pocházejí z vinice Garbelet Sué, z výsadeb v letech 1970 a 1993, z poloh na vápenci a jílu. Po fermentaci a maceraci zrání 15 až 18 měsíců čistě v nerezu, dřevo to vůbec nevidí. Lahvováno bez filtrace. Vína vzniká ročně necelých pět tisíc lahví a z toho nejméně polovinu spolkne trh v USA. Bordó tvar lahve, docela elegantní viněta, kvalitní korek. Dost tmavá barva s fialovým tónem. Efektní, výraznější tmavší ovoce ve vůni, čerstvé drcené tmavé peckoviny, jemně koření, minerální linka, docela bohaté. Středně plné až plnější v chuti, šťavnatě tmavě ovocné, čisté, čerstvé, sladké čerstvé ovoce, dobrá délka, velmi sympatické a skvěle pitelné i přes vyšší alkohol, vyvážené, výtečné. Chuť mne baví více aromatika. Nemám rád Barberu udělanou výrazně na dřevě a docela by mne zajímalo, jak by vypadala tahle, kdyby dostala místo nerezu velké staré dřevěné sudy. Ale kdo ví, na nerezovku je to bezva pití, které bych si dovedl živě představit ve větším k různým studeným obloženým mísám se šunkou, chlebíčky a tak :o) Akorát na jen tak chlastání už je cena k pětistovce hodně, že jo. Prodává Enoteca Aroma, vůbec mají teď v obchodě docela dost nového sortimentu.

Ocet ve filmu, párování se sendvičem, sucho, vodnatý muškát

Vinné zprávy a čtení na víkend. Už je to nějaký ten pátek, co jsem tu psal o zajímavé knize The Billionaire's Vinegar: The Mystery of the World's Most Expensive Bottle of Wine. Od té doby se udála spousta zajímavých věcí, mimo jiné začalo mluvit i o filmu mapujícím příběh lahví, které jsou zásadními v této knize. Jednu chvilku to vypadalo, že se snímek objeví už někde okolo roku 2013 a hlavní role připadne hvězdě první velikosti, měl si ji střihnout Brad Pitt. Brzy se ukázalo, že tyto informace se nezakládají na pravdě. Nyní to znovu vypadá nadějně, jsou známa jména scénáristů a producentů i nové hlavní hvězdy. A to jméno zní Matthew McConaughey (na fotce ve výtečném seriálu True Detective / Temný případ). Osobně mi do příběhu o falešných vínech a podvodech s nimi sedne více než Brad Pitt, ale uvidíme… :-)

Dvě Bordeaux z Lidlu, jedno velmi sladké

Dobrovolně přiznávám, že po lahvi Château Moulin à Vent 2008 jsem sáhl tak trochu i kvůli jménu, které je totožné s fajn producentem z Beaujolais a asi nejslavnější (a možná i nejlepší) apelací téže oblasti. Jen s tím rozdílem, že výše uvedené vinařství i s mlýnem se nachází v apelaci Moulis en Médoc, preventivně to má dost výrazně i na vinětě, a jde tedy o Bordeaux. Spíše tmavá již nazrávající barva. Výrazná, zralejší ovocná vůně, černý rybíz, uzená švestka, dřevo, kouř. Na úvod až štiplavě živočišná linka, která ovšem v průběhu docela odvětrala a ovocnost dominovala. Suché, šťavnaté v chuti, stále solidní tříslo ale už docela zakulacené, sladce ovocné, slušná stavba byť nic složitého, úplně v pohodě a dobře pitelné víno v tak akorát kondici. Láhev padla celkem rychle. Odrůdově bych čekal decentní převahu Merlotu nad Cabernetem Sauvignon, školení ve francouzských dubových sudech a tak. Akvizice v Lidlu za 299 Kč, konkrétně v tom, kde dávají do krabic s banány kokain. Dost mne pobavilo, že tam teď mají banány výrazně ve slevě :o)

Vavřinec, Riesling, Chardonnay…

Letem světem pár lahví z uplynulých dní. Nedávno jsem tu psal o pinotu od Pittnauera, tentokrát přišla řada na odrůdu, která je jejich specialitou. Weingut Pittnauer Sankt Laurent 2006 je vhodně uložen v burgundské lahvi. Vůně již nazrálá, ale stále s parádní sladší tmavou ovocností a čerstvou energií, kořenité tóny, kvalitně zakomponované dřevo. Suché a s výtečnou kyselinou, šťavnaté, nazrálejší, moruše, sladší tmavé peckoviny, spíše uhlazené tříslo, dobrá délka, vyvážené. Velmi sympatické, seriózní víno, které mne bavilo jen tak popíjet i si s ním hrát. Zakoupeno nedávno za něco málo přes tři stovky a to se vyplatí :-)

Smutek v rodině Leflaive

Dnešní zápisek bude krátký a smutný. V neděli ve věku pouhých 59 let zemřela jedna ze zásadních osobností světa vína, velká dáma burgundského vinařství, Anne-Claude Leflaive. Vinařka z legendární biodynamické Domaine Leflaive a matka tří dcer zanechala nesmazatelnou stopu na vinné mapě světa a její bílá vína patří k tomu vůbec nejlepšímu a nejzajímavějšímu, co lze z Burgundska ochutnat.

Vůně čerstvě uhašeného táboráku ve sklence

Víno je úžasná věc, ale… whisky! Dobrovolně přiznávám, že mne zas a znovu dostává, jak neuvěřitelně dokáže dobrá whisky vonět. Jak snadno zvládne, alespoň u mne, sepnout čichovou paměť a nekriticky mne nadchnout. Naposledy se mi to stalo u lahve, kterou jsem koupil manželce k narozeninám, ale po pravdě ji po troškách také upíjím. Talisker 57° North (web), specialita z výtečné palírny na skotském ostrově Skye, whisky lahvovaná téměř v sudové síle a doplněná vodou jen tak, aby obsah alkoholu dosahoval stejné hodnoty, jako je zeměpisná šířka místa, kde palírna sídlí. Lepší příběh by jistě bylo lahvování přesně v momentě, kdy destilát této hodnoty alkoholu odparem dosáhne přirozeně, ale… že jo. Je snad až příliš snadné dělat si srandu z degustačních popisů velkých whisky, pomalu románů plných neuvěřitelných přirovnání, přírodních scenérií a zvláštních situací. I ty nejpřehnanější vinné popisy se mají v tomto ohledu co učit. Jenže… ono to snad ani nejde jinak.

Osm z Aliance V8

Každý degustátor vína se musí naučit jisté… pokoře. Možná máte vypito tisíce lahví a ochutnáno ještě násobně více, třeba máte i papír že rozpoznáte různé vůně a chutě, nebo mezinárodní štempl nějakých vinných a degustačních znalostí, třeba jste i schopni zabývat se subtilními rozdíly mezi burgundskými z různých apelací a daří se vám ty apelace trefit. A pak jednoho dne prohodíte na slepé degustaci víno z burgundských odrůd školené v dubových sudech s nerezovým ryzlinkem a můžete se hanbou propadnout. Tímto se snažím naznačit, že následující degustační poznámky berte s rezervou. Nebo alespoň mou schopnost z nich vyvodit relevantní závěr :o)

Suchá moravská šardonka a oranžová vulkanická Garganega

Po včerejší prezentaci uskupení V8, o kterém bude ještě řeč, jsem doma otevřel Chardonnay 2013 zemské z Krásné Hory (web). Kde Krásnou horou myšleno jak vinařství tak jejich vinice vysázená v roce 2007 a od začátku obhospodařovávaná v bio režimu. Je to víno mladé a teprve na cestě, ale bavilo mne opravdu hodně. Citronová barva. Čerstvá, živá, energická vůně, citrusové tóny, krémovost, drahé kvalitní dřevo. Velmi, velmi suché v chuti, šťavnaté, tvrdší projev kde se kyseliny hlásí hodně o slovo, středně plné, ovocné, delší. Dřevo je takové trochu syrovější, nic toastově vypáleného, ale sedí pěkně. Řízností a šťavnatostí evokuje tahle šardonka až Chablis, byť práce se dřevem ji přeci jen posouvá jinam. Rozhodně v kontextu Moravy spíše výjimečný projev a už se těším na další sklenku dnes, je to víno se kterým si jde hrát a bude navíc parádně fungovat s jídlem. Jednu láhev mám připravenu i do slepého souboje moravských šardonek (s pár vzorky z ciziny na porovnání, včetně Chablis i klasického Burgundska), tak uvidíme jak si povede.