Japonská whisky a reklamy na irskou

Nikka Miyagikyo. Jasně, zase moje srdeční záležitost, alespoň pokud jde o zemi původu. Ostatně něco o historii japonské whisky jsem tu už psal. Jen co se nějak poperu s hypotékou a děti vyrostou natolik, aby to pro ně mělo význam a šlo s nimi přežít dlouhou cestu letadlem (ech, nějaký odhad, v kolika tak letech?), rozhodně se tam vracím na nějaký další měsíc či dva. Miyagikyo (nebo taky Miyagikyou) je v nabídce Nikka ta jemnější, elegantnější, žádná důrazná rašelina a podobně (což je typ whisky, po které sahám normálně). 10 y.o. Single Malt, kterou teď popíjím, papírová očekávání plní. Elegantní, jemnější vůně, květinová, sladší, pěkně zapracované dřevo, lehká kouřovost. Příjemně plné, naředěno na slušných 45 % a tedy již docela silné, ale přitom uhlazené a jemné, trochu kořenité, květinové, dlouhé, vyvážené, moc sympatické s lehkým rustikálním štychem. Alkohol vás rychle dostane, ale pije se to skoro samo. Chce se mi použít ohrané přirovnání vín z Chambolle-Musigny k „železné pěsti v sametové rukavičce“, ale neudělám to :o) A tímto děkuji šlechetným brněnským dárcům z degustace Champagne za dar, pomohl nám s ženou přežít pobyt v Uherském Brodě a okolí ;-)

Dobrovolně přiznávám, že jsem tohle začal psát jako berličku, abych mohl odkázat na dvě reklamy. Za běžných okolností, když v telce najede reklamní blok, tak mám pocit, že mi mozkové buňky odumírají rychlejším tempem než při konzumaci cask strength pálenek. Ale jsou výjimky. A dvě z nich jsou od Tullamore Dew. Samotná whisky je v pohodě, na doma si nekupuji ale v hospodě se jí nebojím. Ale ty reklamní spoty jsou výtečné. A hlavně ten poslední, ať už v běžné třicetivteřinové variantě nebo v kompletní delší viz níže. Tuhle reklamu nepřepínám a s chutí dokoukám. A dokonce na „tulamorku“ dostanu chuť. Což platí i u jejich staršího spotu, který též fungoval skvěle.