Uplynulý víkend jsem strávil s rodinou a davem přátel v Českém ráji. Hned na úvod mohu všem doporučit ubytování U Housenky, hlavně pro větší skupinu s dětmi naprostá paráda. Čas jsem plynule rozložil mezi péči o děti, pojídání grilovaného masa a dalších pochoutek, povídání do pozdních nočních hodin o všem možném, běhání (v oblasti je to věčně nahoru a dolů, takže šlo o trénink psychické odolnosti vůči plazení do kopce, obzvláště v kombinaci s nevyspáním, plným pupkem a zbytkovým alkoholem) a samozřejmě konzumaci vína! Navezl jsem takový trochu divoký mix všeho možného a sledoval, co lidem víc chutná, co je u těch vín případně zajímá a tak podobně. Běžní konzumenti řeší trochu jiné otázky než vinní nadšenci, se kterými popíjím přeci jen častěji, ale tolik se zase neliší.
Baví mne pokročilé otázky typu „a takhle typicky chutná ryzlink?“ u lahve stále ještě výborně svěžího, lehkého energického Dr. Deinhard Riesling Trocken 2012 (psal jsem dříve). Očividné odhalení rozporu ve vůni a chuti u Juhfark 2010 vinařství Kolonics (viz zde), vína v barvě až měděného a ve vůni sladce medového, kořenitého, s linkou klasické železitosti Somló, které je ale v chuti vlastě úplně suché, s fajn kyselinou a plností, zajímavé. První spontánní reakce jedné z účastnic na Bordeaux Blanc Sec 2013 z Château Thieuley (článek třeba tu o starším ročníku) „voní jak černý rybíz“, víno hodně svěží, herbální, šťavnaté v chuti, v tomto ročníku o něco lehčí a tenčí, ale velmi dobře pitelné a osvěžující. Moc se mi líbilo, jak lidi bavil Siller resp. jeho „ani červené, ani růžové“ koncept. Konkrétně šlo o Jackfall Siller 2010 (viz zde) a víno, které asi už mělo být vypito, ale stále si drželo kondici a sympatickou jahodovo-kořenitou vůni a chuť.
Rychle zmiznou lahev otevřené najednou pro srovnání, konkrétně jsem přitáhl Errazuriz Estate Series Cabernet Sauvignon 2011 a 2013 (o vínech téhle chilské firmy jsem tu psal opakovaně) a pak také Cabernet Sauvignon 2011 výber z hrozna (pěstovaných snad ve Strekově) od vinařství Mrva & Stanko. Všichni hezky popíjejí a kontrolují důkazní materiál před finálním soudem, který ze vzorků jim chutná nejvíce. A ten pak pijí dál :-) Překvapilo mne, že ani omylem nevznikl jeden favorit a zájem se dost plynule rozprostřel mezi všechna tři vína. Osobně bych sáhl po nejmladším vzorku, což je krásně udělaný čistý ovocný cabernet s dotykem dřeva, vyvážený a dobře pitelný, na základní víno působí dost seriózně. Starší vzorek od Errazuriz si drží kondici dobře a je podobný byť s již výraznější kořenitostí oproti ovoci a také je o něco tenčí. Vzorek ze Slovenska mi přišel jako solidní byť poměrně jednoduché a přímočaré červené (paradoxně i ve srovnání s tím základním velkoprodukčním Chile), které s věkem začíná už docela bojovat. Ale možná díky tomu nabídlo sadu docela zajímavých aromat a mnohé zaujalo.
A bylo toho mnohem více :-) Prý se se mnou pije dobře, protože druhý den ani po mnoha sklenkách nebolí hlava. Což je zajímavý poznatek, který beru u večerů s různými „autentickými“ víny s nízkou sírou, ale produkce výše byla v tomhle ohledu jen lehce pod průměrem. A nebo možná běžné levné lahve a stáčená vína, která při podobně velkém množství většina pije častěji, mají hodnoty siřičitanů ještě někde úplně jinde. Kdo ví, rozbory dělat nebudu a experimentální test na vlastním těle také ne :-)
P.S. Na fotografii v titulce bramborák s pivem Rohozec ze stánku u odbočky na hrad Rotštejn, foto je už z loňska, letos jsem ani ta vína nějak fotit nestíhal. Myslím, že mé oblíbené burger bistro Dish, které s oblibou pracuje s různými starými talíři, by si zde našlo spoustu lahůdek! :-)