Máte tu vinaře, do té doby opravdu uznávaného (byť s obrovským egem a již dříve prosazujícího své názory na víno jako jediné správné), který připravuje vína obvykle velmi starosvětsky a přesně těmi způsoby co mi vyhovují. Tedy bez chemie v nezavlažovaných vinohradech a krom síry před lahvování bez jakýchkoliv příměsí ve sklepě, bez filtrace, dlouhá zrání typicky ve dřevě, poměrně velký důraz na lokální odrůdy, minimální výnosy (některých vín je občas sotva pár set lahví a když příroda nedá, ročník prakticky neudělá) a přísná selekce hroznů, zrání lahví než je pustí na trh už v pitelné podobě. Ale zároveň se veřejně projevil jako rasista. Pili byste jeho víno? Je na místě bojkot jeho produkce (věčný?) či dokonce ostentativní rozbíjení vypiplaných vín před restaurací? Ovlivní tohle selhání, zda vám bude víno chutnat? Je možné oddělit osobnost tvůrce od výsledného díla?
Přemýšlel jsem, na kolik do tématu vlastně vůbec zabíhat, zda to ještě má smysl. Zda není důležitější, že se na náš trh dostávají nová, hodně idiosynkratická a pozoruhodná vína, než že vinař před dvěma lety něco hodně hloupého a odsouzeníhodného plácnul na Facebooku. Ale jelikož tyto postoje nejsou součástí webové sekce „naše filozofie“, smysl to má (i když dovozce Vins de France by jistě potěšila více jen sekce s hodnocením vín). I jako zamyšlení, pro jiné degustace a vztah k dalším vinařům. Kolik z vašeho dojmu může a nemusí dělat, jak moc či málo vám sedne osobnost tvůrce, nakolik jste naladěni na podobné vlně. Tož tak. A teď už vína. Na webových stránkách vinařství najdete ke každému kvanta technických detailů, víc si skoro přát nejde. Já to vezmu letem světem degustačními poznámkami.
Carat 2010 (především Tocai Friulano s dílem odrůd Malvasia a Ribolla Gialla ) tmavší oranžová barva a na úvod poněkud uzavřená vůně, postupně se otevírá do pomerančové kůry. Suché, znatelnější alkohol, s decentní tříslovinou, poměrně plné a delší, slušné. Korektní oranžáda, ale nic zásadního.
Rosantico 2012 (Moscato Rosa) oranžorůžová barva a efektní, sladší, květinová, výluhová, výrazná líbivá aromatika, kandovaná citrusová kůra, trochu až bonbónová, taková trochu „bolehlavová“. Suché s dobrou kyselinou a tříslovinami, dobře postavené, svíravější, čistě udělané, dobře pitelné a delší, vlastně docela seriózní. Zajímavé, zaujalo.
Pinot Nero 2008 již výrazně nazrávající barva a také znatelná oxidace ve vůni, kombinace jablek a červeného ovoce ve sladké podobě, evokuje až passito vína. V chuti suché, slušné kyseliny, solidně ovocné, nějaké tříslo, dotyk sladkosti. Ale ne úplně harmonické a neoslovilo.
Cabernet Crown Domains 2003 (50:50 Cabernet Sauvignon a Cabernet Franc) tmavší nazrálá barva. Výrazné, vyzrálé ve vůni, pěkně tmavě ovocné a k tomu zelený pepř a lehká divokost. Suché, ovocné, vyzrálé ale stále krásně ovocné, strukturované, výborné třísloviny, sladkost ovoce, vyvážené, perfektní kondice a potenciál zrát. Hodně slušné.
Merlot 2003 již krásně nazrálé ve vůni ale stále si udržuje čerstvost, ovocné do tmavých peckovin, opět černý pepř, trochu pikantní. Suché, ovocné, čisté, velmi pěkná postavené s páteří kyseliny a výtečným tříslem, dobrá délka. Hodně povedený Merlot.
N°3 2003 (Výrazně Pinot Nero s odrůdami Cabernet Sauvignon a Schioppettino) již hodně vyzrálé ve vůni, kořenité, divočejší, zajímavé. Suché, šťavnaté, dobrá kyselina, delší, již uhlazené tříslo, solidní délka, slušná stavba.
„Oranžová“ mi nepřišla jako nic zásadního, v rámci stylu jde najít spoustu zajímavějších vín, ale červená se mi líbila dost. Cabernet Crown Domains 2003 a Ego 2003 (cena 770 Kč) a Pignol 2001 (cena 1525 Kč) jsou parádní vína, která bych s chutí pil.
