Na stejné ochutnávce u Domaine R&W jsem chutnal pár dalších bublin a dost se ukazovalo, jak je doba od degoržování důležitá a jak by bylo super, kdyby ji psali všichni. Třeba můj zásadní oblíbenec Champagne Paul Déthune Brut Grand Cru, bral jsem ho teď i na seminář v Brně, je prostě nejzábavnější až tak 2-3 roky od odstřelení kalů. Vždycky je to suché, šťavnaté, pěkně postavené a skvěle pitelné, ale když trochu nazraje, tak k té vší čerstvosti přidá ještě další vrstvy a vzhledem k ceně překvapivou komplexitu. Otevíral jsem teď doma degorzáž říjen 2012 a je to, a nejde jen o rozdíl v bázi vína, o pořádný kus lepší pití než v současnosti nejvíc viděný odstřel 11/2013. Takže tak. Jenže pokud údaj na lahvi chybí (k tématu jsem toho psal vícero), tak máte trošku smůlu, že jo. V klidu bych hlasoval, aby alespoň kvartál byl na lahvích Champagne uváděn povinně. Možná to vyjde :-)
Na degustaci byl ještě klasický Bollinger Special Cuvée Brut a to je hodně podobný případ jako Déthune výše. Aktuálně se u nás mladá degorzáž hned vyprodá a starší najdete při troše štěstí v restauraci nebo když si sami uložíte. Úplně čerstvé je to víno živé, energické a parádně pitelné, ale proč je tak populární prozradí až po hezkých pár měsících zrání.
Hledáme kód, měl by být skrytý někde na lahvi, ze kterého jde snad vyčíst datum odstřelu kalů. Detektivní práce, tak trochu. Proč nám to dělají tak složité? :-)
Champagne Tarlant Brut Zero datum odstřelu kalů uvádí, zde to bylo 01/2013, a i když jsou to specialisté na nedozážovaná vína a jejich Zero bývá vždy výtečné, tak tady jsem měl už trochu pochybnosti, zda neleželo moc dlouho. Aromatika se už opravdu hodně posunula do medových tónů a jablíčkové oxidace. V chuti suché, řízné, trochu ostřejší a s chutí vedenou kyselinou, stále osvěžující a fajn. Ale prostě vůně už byla trochu za zenitem.
