V pozvánce na degustaci kalného prosecca, kterou jsem se domluvil udělat pro Prosekárku, jsem sice označen coby osoba „s velmi vyhraněným vinným vkusem“, ale nejsem žádný vinný rasista a dávám příležitost mnoha různým vinným stylům a druhů alkoholu. Kolik mne toho opravdu zaujme je věc druhá :o) Ale dneska budeme dost lítat, čekají vás tři velmi odlišné tipy. Na úvod jeden supermarketový výprodejový. Nejspíš coby zbytky po španělských týdnech mají v některých Lidlech ještě Velada Espumoso Moscatel de Valencia. Láhev má pěkný tvar a i viněta není úplně z nejhorší, víno je uzavřeno korkem. Citronová žlutá barva, pěkné výrazné perlení malých bublinek a krémový projev. Čistá, sladší hroznovo-muškátová vůně, trochu citrusů, fajné. Výrazné v chuti, muškátové, sladší, pěkné živé krémové perlení, citrusovost, slušná délka. Jako za méně než stovku více než adekvátní náhrada běžného Moscato d’Asti, s mírně vyšším alkoholem ale jinak stylově hodně podobné, zábavné zahradní pití. Nadchne nejen babičky (pro kterou jsem kupoval), sám jsem to pil s chutí a nestydím se za to :o)
A skok do jiného světa. Azienda Agricola Zidarich je výtečným producentem z italského Krasu a jejich Vitovska jednou z nejkrásnějších ukázek, čeho je tato odrůda schopna (a Malvasii dělají taky parádní). Doma jsem teď ale otevíral Prulke 2011 (I.G.T Venezia Giulia), což je z více než poloviny Sauvignon blanc a zbytek rovným dílem Vitovska a Malvasia, mix mladých i starších výsadeb. Fermentováno spontánně a hezky se slupkami v otevřených kádích bez kontroly teploty, malolaktika a zrání ve velkých dubových slavonských a francouzských sudech, bez filtrace a čiření, osobně bych si tipnul téměř nulové nebo nulové síření. Bordeaux láhev, tlustá kovová záklopka, celokorek, moc pěkná elegantní viněta. Tmavší kalná žlutá barva. Poměrně aromatické, na úvod trochu funky ale rychle odvětrává, minerální, ovoce de hrušek a citrusové kůry, jemně kořenité a květinové tóny, bohaté, pocitově šťavnaté a vyvolává chuť se rychle napít. Suché v chuti, báječné kyseliny a šťavnatost v kombinaci s decentními tříslovinami a svíravostí, přirozené, vyvážené, komplexní, sladké ovoce, delší, zajímavé, báječné „wow efekt“ bílé. Přitom však snadno přístupné a bezchybně pitelné. Naprosto s klidem drželo v otevřené lahvi tři dny a měnilo se jen mírně. Bavilo fakt hodně a mrzí mne, že nemám víc lahví, i přes cenu devatenáct éček ve vinařství. Ano, takhle „oranžové“ mohu.
A na závěr Toskánsko. Konkrétně Birrificio Brùton (web) a tedy pivovar! Vlastně samotné brùton je starý výraz pro pivo původem z Kréty. Zajímavý rukodělný pivovar (bez filtrací, malé šarže, speciality a tak), ve kterém se pocitově mixují německé a belgické vlivy. Založil ho, po experimentech s vařením doma, Iacopo Lenci, nejmladší syn z vinařské rodiny (Fattoria Magliano, psal jsem o jejich Heba Morellino di Scansano 2011 a supertoskánec Poggio Bestiale 2009, právě díky dovozci těchto vín Winelink jsem se dostal k pivům). Chutnal jsem čtyři různé kousky a neměl s nimi problém. Bianco je stylově witbier, postaven na pšeničném sladu a nesladovaném ječmenu, je v tom příměs pomerančové kůry. Čerstvé, bylinkové, citrusové pití, přišla mi tam i vůně koriandru, osvěžující. Brùton di Brùton taky docela čerstvé, více stylově do německých pšenic s něčím navíc, opět svěží a dobře pitelné. Společně s Biancou mi asi nejvíc seděl americký ale Lilith s chmelem Cascade, pivo s bohatou vytrvalou pěnou, sladově pražené ale čerstvé, vyvážené, poměrně hořké, dlouhé, skvěle se to pilo. Bavilo mne o chlup víc než tmavší ale Momus, už hodně sladový a pražený, silnější, karamel, oříšky, delší, důrazný. Ale nějak tomu chyběl švih. Mám ještě jednu starší láhev, tak uvidíme, třeba zraje :o) Vypadá to, že v Toskánsku by teoreticky přežil i pivař :o)
