Maďarská Frankovka a burgundský Pinot

Jak už jsem tu psal mnohokrát (Čekání na nový ročník oblíbené frankovky, Desetkrát József Horváth alias Ráspi, Piknik hlavně s maďarskými víny, …), tak jedním z častých vín v mé sklence je Kékfrankos z maďarského vinařství Ráspi. Konkrétně základní kousek od vinaře, vždy za dobrou cenu, momentálně u dovozce 210 Kč. Právě navezli ročník 2012 a hned jsem se mu podíval pod… šroubový uzávěr :-) Víno má novou vinětu (svůj vzorek jsem dovozci fotil), vinař použil stejný stal jako u vyšších řad, číslování jednotlivých lahví zůstává. Tmavší granátová barva. Sympatická ovocná vůně především směrem do švestek, lehká štiplavost, dotyk čokolády, znát zrání v sudech (nejspíš nějaký mix různých původů a typů). Suché, lehčí až středně plné, šťavnatě ovocné, jemnější a vlastně docela elegantní, dobrá délka a výborná pitelnost. Vyvážené, velmi sympatické „chlastací“ červené na zahradu a celý večer, nic složitého ale dost fajn. Prostě mne stále baví.

Bílé, červené, černé…

Které víno máte nejraději? Dokážete vybrat odrůdu? Nebo alespoň zda spíše bílé nebo červené? Nedá se na to odpovědět jednoduše, po pravdě, alespoň já to nedokážu a vlastně čím déle víno piju a víc o něm vím, tím je odpověď složitější. O víkendu jsem na sociálních sítích položil o něco jednodušší dotaz u fotografie rybízu. Ne, nebyla to hádanka s odpovědí Sauvignon, ale prostě jsem se zeptal na preference. Černý? Červený? Bílý? Zde skoro každý odpovědět umí, byť mnozí také zabřednou do složitějších vysvětlení a prostý výběr jen jednoho nezvládnou. Začnou se objevovat rozdělení na „když čerstvý tak“, „džem jedině z“ a „bublanina je nejlepší s“, každý to máme jinak. V nestřeženém okamžiku se do všeho navíc připletou angrešty a jako bonus i josta, báječný kříženec černého rybízu a angreštu.

Fondillón

Dnes to bude něco pro milovníky sherry či poctivé marsaly, prostě „tak trochu“ zoxidovaných vín. Bude to ze solery, jako sherry. Ale, na rozdíl od něj, nefortifikované, třeba jako klasická marsala (de facto, bohužel ne de iure) Vecchio Samperi Ventennale od Bartoliho. Ovšem ze Španělska, konkrétně oblasti Alicante. Fondillón, „Vino Noble de Alicante“, je víno připravené z červené odrůdy Monastrell (aka Mourvèdre), výrazně oxidativně v sudech objemu 1700l, kde tráví nejméně deset let a mnohdy násobně déle. Často vzniká způsobem solera, postupným míšením ročníků, ale může být i čistě ročníkové. Připravuje se z přezrálých hroznů (sběr říjen či listopad), alkohol běžně dosahuje úrovní fortifikovaných vín a ve víně stále zbývá nějaký ten zbytkový cukr. Bývalo to významné víno, a v době své největší slávy ve špičkové podobě také jedno z nejdražších s cenou někde na trojnásobku (až pětinásobku elitních portských a sherry, ale s příchodem fyloxery tak trochu upadlo v zapomnění. Mšička révokaz je totiž flákla hned dvakrát. Nejdříve, když zničila vinice za Pyrenejemi, oblast výrazně nakopla produkci, navýšila export a dala valem dlouhému zrání. A pak révokaz zničil jejich vlastní vinice a kupa místních producentů už se z toho nevzpamatovala.

Běháme vinicemi a frankovka za odměnu

Nedávno se zase objevilo pár článků, že se (červeným) vínem dá bojovat proti obezitě, u myší prý resveratrol vyvolal menší přírůstky váhy. Jenže koncentrace potřebné pro lidi (o dalších faktorech nemluvě) jsou… někde trochu jinde. A dát si flašku červeného coby dietní přípravek není úplně ideální, alkohol má celkem dost kalorií :-) Pokud mohu soudit po necelých dvou letech snahy o zhubnutí, myslím celkem úspěšné a nyní je to spíš jen o udržování rozumné váhy, tak i ne úplně malé množství vína všech barev a typů (viz mé zápisky, že jo) nemusí nutně znamenat tloustnutí ani jakýkoliv problém s odhazováním kilogramů. Tedy pokud se trochu hýbáte. Já si včera nadělil ke svátku dárek v podobě 10 km běhu u příležitosti Olympijského dne, navíc v osobním rekordu na vteřinu přesně 45 minut, což je sice mezi pořádnými běžci furt dost pomalu, ale vzhledem k mé nulové kondici a více než metráku váhy ještě v roce 2013 malý zázrak. Ztracenou energii jsem pak doplnil lahví parádní frankovky.

Vnitřně klidný maďarsko-německý čmelák

Na časosběrném videu, které při festivalu Praha pije víno natočilo Vinorum, mne zhruba od 1:10 můžete vidět „při práci“, konkrétně při degustaci u stolu Weingut Hummel (web) z maďarské oblasti Villány. Tak když už jsem byl zachycen, dovolím si z této aktivity i nějaký výstup. S nějakou tou lahví od Hummela jsem se setkal už v minulosti, ale toto byla má první příležitost projet trochu širší část sortimentu a hlavně si popovídat s vinařem. Horst Hummel, povoláním advokát s praxí v Berlíně, je fajn chlápek s jasnou vizí co a jak chce dělat a na vínech je to vidět. Vína z Villány jsou často dost „obludky“, mohutnější červená co zaujmou především čirou silou, jeho produkce ale oplývá nezvyklou čerstvostí a energií. Hospodaří na necelých osmi hektarech, ze kterých ročně připraví do dvaceti tisíc lahví. Vína jsou certifikované bio „z přesvědčení“, cílem je prostě pěstovat hrozny s co nejmenší zátěží pro přírodu. Takové hrozny, které se o sebe co nejlépe postarají sami, protože krom práce se dřevem a trochy síry se ve sklepě už nic nepřidává. Fermentace spontánní v otevřených kádích, typicky delší macerace, zrání v sudech různého původu (často použité z Burgundska).

Iluze nabídky

Včera jsem si tak kroužil s kočárkem v místech mého dětství a uspával (dost marně), vzhledem ke spoustě volného času dojel až k jedné vzdálené zapadlé sámošce a nahlédl dovnitř, na nabídku vína. Je až neuvěřitelné, jak obrovský výběr i tady byl. Desítky a desítky různých vín z mnoha koutů světa, x různých odrůd jednoho producenta, to vše naprosto mimo specializovaný obchod. U žádného jiného produktu tak široký rozptyl nabídky nebyl ani vzdáleně. Tedy… bylo to místo, kde mi zakoupit Templářské sklepy (ale neudělal jsem) přišlo jako nejmenší zlo, takže si úroveň kvality asi dovede představit. Ta šíře je úplně zbytečná, možnost volby spíše iluzorní. Při průřezové degustaci by se myslím prakticky ukázalo, proč kupě běžných konzumentů přijde většina vín „skoro stejná“. Tyhle základní průmyslovky skutečně chutnají na jedno brdo, pár základních schematických směrů projevu prostě, a naprosto chápu, proč je vlastně snazší a možná lepší mít možnost ochutnat a následně koupit dva litry ještě o něco levnější sudovky.

Narozeninová nerezovka

Neděle byla významná coby den otců a především jako letní slunovrat. A taky jsem měl narozeniny. Dárky se mi prý vybírají strašně blbě, ale letos se to rodině myslím dost povedlo. A jeden z nich měl dokonce souvislost s vínem. Dávat fetišistovi na vinné sklo další do sbírky je riskantní, možná proto zvolili jiný materiál. Nerez! Tvarově poměrně šikovná tulipánová ryzlinkovka o objemu 320ml s plastovou neklouzavou nožkou, kterou lze odšroubovat a zacvaknout do kalichu, takže máte kompaktní cestovní balíček o váze pouhých 134g na kempování do přírody. Nebo, v mém případě, nejčastěji letní tábor (kam si vozím Riedel Riesling z řady „O“ bez nožičky, stabilní a dobře funkční sklo). Ale upřímně by se to tvarově stále hodilo i do leckterých domácích restaurací a hotelů, kde o použitelné vinné sklo nezavadíte.

Rakouský vavřinec a šardonka z Chablis

U burgenlandského biovinařství Judith Beck jsem opakovaně ujel na několika především červených vínech. A nebyla to jen tradiční Frankovka, ale hodně se jí daří i Pinot Noir a také Svatovavřinecké. Tentokrát jsem otevíral Sankt Laurent Schafleiten 2011. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Poměrně tmavá barva, tónem do fialové. Tmavě lesně ovocné, k tomu švestka, šťavnaté, poměrně výrazná živočišná linka. Suché, s výbornou kyselinou, středně plné, živé, vyvážené, příjemně ovocné. Lesně sladce ovocné, jemnější uhlazenější tříslo, fajn struktura a zároveň výborně pitelné. Seriózní, pěkný vavřinec, byť onu živočišnost ve vůni bych klidně bral v o chlup menší míře.

Syka, Kočařík, Kutná hora, Porta Bohemica

Na Praha pije víno jsem si projel i docela dost domácích vinařství, dnes ve velké zkratce co mne nejvíce zaujalo u tří z nich. Letos jsem bohužel nezvládal účast na tradičním koštu vín z Modřanské vinice, ale ochutnal alespoň něco od Davida Syky. Jeho Ryzlink rýnský 2014 je nádherné živé, čisté, příjemné energické šťavnaté bílé, středně plné, zatím ještě s trochou oxidu uhličitého dodávajícího další čerstvost, výtečně pitelné. Čerstvě lahvovaný Pinot Noir 2013, víno školené částečně v sudech a něco ve skle, je výbornou ukázkou lehčího čerstvého ale charakterního červeného, peckovinově ovocného, šípky, šťavnatého, vyváženého, s jemnějším hezkým tříslem. Zvládl bych ho vypít lahev na posezení, ale zároveň je v tom něco navíc, příslib věcí budoucích. Vlastně nevím, zda to nějak prodává/bude prodávat, ale hlásím se!

Ostravské dia vzpomínky

Včerejší podvečer, večer a vlastně i dvě hodiny z dneška jsem strávil v Ostravě. Pro skupinu vinných nadšenců jsem tam přednášel o šumivých vínech, Champagne především, a doprovodil to degustací docela široké škály vín (téměř totožný set jako v březnu v Brně). Náročné to bylo. A opět jsem si ověřil věc, o které tu mluvím hodně často. Datum degoržování. Kupříkladu mé oblíbené a fantastické základní cuvée od Champagne Bollinger nejspíš z degustací vyřadím, protože bych si prostě musel nechat doma flašky uzrát (a fixou si na ně značit, kdy jsem je koupil), ty běžně nakoupené jsou sice fajn čerstvé příjemné pití, ale komplexitu alespoň dva roky uleželých nemají ani omylem a to víno vlastně v kontextu „hotovějších“ kousků okolo nemá šanci zazářit. A to mne mrzí. Jinak byla degustace plná zajímavých rozhovorů a dotazů na bubliny, fakt jsem si to užil. Vinotéka měla navíc na zdi opravdu stylovou ilustraci, viz titulka tohoto zápisku, rozhodně hodnotný příspěvek k umění inspirovanému vínem :o)

Sladkých 2000

2000. Tolik bude ukazovat, až publikuji tento, počítadlo zápisků na Jižním svahu. Připravil jsem se a vytáhl z archivu slavnostní láhev, v listopadu roku 2008 v Budapešti zakoupenou půllitrovku Royal Tokaji 6 Puttonyos Betsek 2000. Tedy klasické sladké botrytické bílé od špičkového producenta, navíc z vinařství které spoluzaložil a podílí se na něm i Hugh Johnson, jeden z určitě nejslavnějších a nejvlivnějších vínopsavců posledních desetiletí. Inspirace! Jde o samostatně lahvovaný výběr jen těch nejpovedenějších sudů (společně s dalšími z top poloh jsou ostatní deklasifikovány do jejich Gold Label 6 Puttonyos) vína z hroznů odrůd Furmint a Hárslevelű, to vše okořeněno trochou Muscat de Lunel , původem v jedné z historicky nejlepších vinic v Tokaji.

Mas Coris, fajn bio z Languedocu

Jedním z vinařství, která jsem si loni na degustaci docela užil, bylo Mas Coris (web) z Cabrières, tedy Languedoc. Tohoto zajímavého bioproducenta představil dovozce na degustaci i letos, projel jsem si tedy aktuální sortiment. Dvě mladá bílá potřebuji obě ještě čas, jak Atout Pic blanc 2014 (stoprocentní Clairette v nerezu, decentě citrusové a květinové postupně sládnoucí aroma, zakulacené v chuti, slušně postavené ale nic zásadního) tak Pic de Vissou blanc 2014 (60 % Vermentino, 20 % Grenache blanc, 10 % Roussanne a 10 % Viognier, částečně fermentace ve dřevě). Druhé jmenované mne bavilo znatelně víc, aromaticky poměrně čerstvá svěží záležitost, kde se citrusová ovocnost mísí s herbálními a kořenitými tóny, garrigue, středně plné, jižní a zakulacené ale s bezva kyselinou, hezky dřevo, sympatické pití. Byla i růžovka, La Coulée Douce rosé 2013 odrůdově 70 % Cinsault a 30 % Grenache, světlounká starorůžová v barvě, spíše jemnější červeně ovocná vůně, středně plné, šťavnaté s dobrou kyselinou, zralé jablko a drobné červené ovoce, v chuti důraznější než vůně napovídá, moc dobře pitelné. Proč ne, všechna tři vína, ale po pravdě červená mi od nich sedí více.

Dva výtečné ryzlinky z Alsaska a od Mosely

Mám rozepsaných několik článků, ale všechny jsou buď vážné, negativní nebo tak něco, při pátku jsem neměl na dokončení podobných záležitostí náladu :-) Takže pozitiva! Riesling Andlau „Au dessus de la Loi“ 2012 vinařství Marc Kreydenweiss, v podstatě jeho základní vesnické víno. Není to směs více poloh, ale z jediné vinice navazující na Grand Cru Wiebelsberg. A je to úplně skvělé pití! O vinaři jsem se zmiňoval v souvislosti s jinými lahvemi. Tenhle kousek má nazlátlou barvu. Velmi čerstvou krásnou vůni, spojení ovocnosti zeleného jablka a decentně oxidativního tónu a jakoby až jurské balsamikové štiplavosti, minerality a kouřovosti a trochy květinových tónů. Chuť naznačuje pořádné kyseliny a vínu rozhodně nechybí, ale je vyvážené, středně plné, šťavnatě citrusově ovocné, vlastě docela rafinovaně elegantní (jak po pravdě bývají ryzlinky právě z Wiebelsbergu dost často). Fakt skvělé! Choucroute garnie k tomu a jsem v nebi :o) Stylově je to někde mezi klasikou a geeky kouskem Clos Rebberg „Aux Vignes“. A bez problémů bych doma zvládl pár dalších lahví. Cena 11.5€ ve vinařství mi ke kvalitě přijde naprosto adekvátní.

Moderní Beaujolais a srbský Život Teče

Už je to skoro rok co jsem tu psal o hlavním víně Château du Moulin-à-Vent ročníku 2010 a tentokrát se mi do sklenek, opět díky bedýnkám dovozce Dvě deci, dostal Moulin-à-Vent 2011. Tedy nový ročník téhož. Beaujolais mělo tři skvělé ročníky za sebou, počínaje dnes již legendárním koncentrovaným rokem 2009, přes skvělý a stylově naprosto odlišný šťavnatě ovocný (a pro Beaujolais projevem o dost typičtější a řekněme klasický) 2010 a podobně povedený energický seriózní a o chlup méně přístupný 2011 (pořadí 10/11 se bude v hodnoceních lišit dle vkusu média). Řadu přerušila o trochu slabší dvanáctka, ale dnes jsme ještě o rok zpět.

Hipster Chablis, asociace degustátorů, Tokaj pouze sladká…

Dnes zase pár novinek ze světa vína. Na úvod odskok do mého oblíbeného Chablis. Mám dost rád produkci William Fèvre, některá jejich vína jsou fantastická a v rámci oblasti patří mezi úplnou špičku. Již nějakou dobu ale u základního vína přicházejí se „speciálními edicemi“, které se tedy liší jen, pro poměrně staromilskou oblast poněkud avantgardním, „sběratelským“ obalem. Pulse limited edition proč ne a docela mne zaujala, I love Chablis beru, ale… teda… Hipster edition už mi přijde trochu moc :-) Na druhou stranu letos ji jedou už podruhé, takže asi slavila úspěch. Skupina těch, kteří si své hipsterství nebojí přiznat, je tedy asi dostatečně velká :-)

Nadšení jménem Costadilà a colfòndo bubliny

Costadilà (web). To jméno jsem v posledních dnech opakoval mnohokrát na webu a kolikrát jsem k jejich stolku někoho poslal na festivalu jen těžko odhadnout. A přitom taková blbost… :-) Jsou to bubliny, Prosecco vlastně. Ve jméně netřeba hledat nic složitého, Costa Di Là je obec, ve které vinařství sídlí, ale přeložit by šlo snad nějak jako „svah támhle“ :-) Tedy vinařství, je to spíše farma i se zeleninou, ovocem, obilím, zvířectvem a tak, veškerou produkci prodávají v okolí a má to celé tak trochu sloužit jako modelový projekt pro místní zemědělce zaseknuté jen na jednom produktu. Ernesto Cattel o svých vínech mluví, s úsměvem a obrovskou energií, jako o obyčejném „surovém“ každodenním pití. Nic složitého, prostě na chlastání ve velkém a jako doprovod k dobré náladě. A plnit tohle zadání se obsahu lahví daří skvěle, ty bubliny jsou neuvěřitelně dobré, zábavné, chcete jich víc a víc a přitom to není nic vyloženě přímočarého, má to charakter a jde si s nimi hrát. V sobotu jsme dokonce magnumku s přáteli vypili ještě k večeři po festivalu, tak se nám po nich zastesklo. Udělal jsem chybu a nenakoupil zásobu právě magnumek včas a musel se pak spokojit jen s pár lahvemi běžného formátu, zájem předčil dovezené množství.

Praha pila víno

S mírně klesající hladinou šumivek od Costadilà v žílách jsem se rozhodl spáchat krátký report z letošního druhého ročníku festivalu Praha pije víno. Kdo mne sleduje na sociálních sítích tak asi tuší, že jsem v Tróji strávil celé dva víkendové dny od začátku do konce, krom vlastní přednášky obvykle s plnou sklenkou v ruce a v rozhovoru s vinaři i účastníky nad vínem o víně, a dost jsem si vše užil. Nepřekvapím tedy tím, že dojmy jsou převážně pozitivní. Dnes se zatím nebudu věnovat vínům, na ty bych potřeboval o dost větší prostor a čas (letos poznámek 28.500 znaků a obrovská hromada nezaznamenaných zážitků a rozhovorů), ale spíše v bodech shrnu jasná pozitiva festivalu, co by šlo zlepšit a případně zda se mi něco vyloženě nelíbilo. Předem ale říkám, pokud to nechcete číst, že jestli bude další ročník, tak bez váhání jdu a vy byste měli taky!

Macea ve Fajnšmekru a domácí kousky z archivu

Vinaři se před Praha pije víno sjíždějí s předstihem a už včera bylo možnost se s některými potkat a dnes zrovna tak. Já nakonec stihl jen neformální večírek ve Fajnšmekru, kterého se účastnil Cipriano Barsanti z toskánského vinařství Macea. O jejich vínech jsem tu už psal, velmi sympatický a zábavný vinař k nim přidal vtipné historky i zajímavé informace. Povídal třeba o tom, jak strašlivá vína se u nich v oblasti dělala, ale ukázalo se, že problém je jen v jediné součásti terroir… v lidech. Pro pinotové nadšence bylo fajn ochutnat jejich Pinot Noir 2011, který se od minula ještě zlepšil a jde o seriózní fajn víno, a poslechnout si proč odrůdu vlastně vysadili (mimo jiné svatební cesta Ciprianova bratra do Burgundska) a jak obtížně se s ní pracuje a teprve se ji učí chápat, protože jejich toskánské odrůdy fungují úplně jinak a kladou naprosto odlišné nároky. Prozradil, že vzniklo uskupení Appennino Toscano, které sdružuje vinaře pěstující právě Pinot Nero v dramatičtějších podmínkách Apenin, kde se mu přece jen daří o dost lépe než v jiných částech Toskánska. Taky jsme si povídali o trendy přírodních vínech, na jaké pivo dneska mají zajít a o spoustě dalších zábavných věcí. A k tomu se pilo. Vína Macea, lahve z archivu Fajnšmekru a často poslední zbytky vín už vyprodaných / vypitých, pár specialitek a na závěr spontánně, jako skoro vždycky, pár lahví bublin :-)

Desetileté bubliny z Tanzbergu

Poměrně aktivně se zabývám zkoumáním domácích bublin, dostávají se mi do rukou i různé nehotové šarže / experimenty, ale samozřejmě kupuji i se snažím degustovat vína běžně prodávaná (mimochodem musím dementovat nadšení z jedné základy od Znovínu, od té doby jsem koupil další tři lahve stejné šarže a na stejném místě a všechny mají mnohem přímější, jednodušší a obyčejnější projev… na úvod jsem měl asi štěstí na obzvláště pěkně vyvinutou láhev). Dnešní vzorek je něco napůl. Víno sice šlo normálně na trh, ale pokud se nepletu, tak to byla první oficiální šumivka vinařství a už je to hezkých pár let zpátky a dávno se neprodává. Tanzberg Sekt 2005 Brut Cuvée Chardonnay & Ryzlink vlašský. Korek se výrazně bránil vytažení, nakonec jsem ho přetrhl, což se mi u bublin nestalo už hodně dlouho. Zbytek jsem vytahoval normálním číšnickým otvírákem a doufal, že mi nevystřelí do obličeje (mám v otevírání lahví asi větší praxi než Novak Djoković, ale stejně…) :o) Dobrá věc se podařila a víno šlo do sklenky…

Praha bude pít víno

Jak jistě víte, tak festival Praha pije víno se nezadržitelně blíží, vypukne už tento víkend . Moc často sem pozvánky na akce nedávám, ale právě tuhle považuji za v ČR naprosto zásadní, alespoň pokud jde o vína která vyhledávám s největší chutí. Letos nás čeká 75+ vinařství a po pravdě prakticky vše stojí za pozornost. Loni jsem tu psal jakéhosi průvodce co určitě nevynechat (a pak mne docela potěšilo, když jsem viděl několik účastníků festivalu s vytištěným článkem), letos se mi do toho po pravdě moc nechce. S největší pravděpodobností proto, že jsem tři verze napsal někam jinam :-) Nepoužitou verzi číslo jedna najdete na i bez registrace přístupné FB stránce Jižního svahu, aby úplně nezapadla. Dvojka šla do stoupy, zkrácená varianta verze třetí snad vyjde nějak dnes. Zábavný život „novináře“ :-)

Piknik hlavně s maďarskými víny

Období pikniků je v plném proudu. V našem případě se možnost vypustit jedno dítě pořádně řádit někde na čerstvém vzduchu a v trochu členitém prostředí (krásně se unaví a večer usne) a druhé nechat plazit po trávě a s nadšením požírat sedmikrásky (neřve a zabaví se) cení dvojnásob. A když je k tomu dobré jídlo a pití, nechybí už vůbec nic. O víkendu jsme takhle vyrazili do Vinoře a deky rozbalili v parku u zámku Ctěnice. Posezení svolal Peter Baltazar aka dovozce maďarských vín Vinorum, takže se pila především vína z jejich sortimentu. A bylo to moc fajn. I přes neformální válení se na trávě a kecání o všem možném jsem neodolal a nějaké ty degustační poznámky si napsal :-)

Roséčko a dvakrát Hibernal z Moravy

Sešlo se mi doma zase pár vzorků vín z Moravy na hodnocení, jen máloco ovšem zaujalo a u něčeho jsem vyloženě trpěl. Ale i nějaký ten světlejší bod se objevil. Třeba Jan Stávek Rosé Trkmanska VOC 2014 suché z velkopavlovické vinařské podoblasti, viniční trati Trkmanska ve Velkých Pavlovicích, odrůdově Frankovka. Uzavřeno šroubovým uzávěrem v čiré lahvi tvaru bordó. Výraznější jahodová růžová barva. Čerstvá, zajímavá mírně navinulá vůně, květinové tóny, ovocnost do peckovin a trochu jahod, zralé špendlíky, o něco složitější projev a ne takový ten obvyklý čistě jahodovo-jogurtový styl. Suché, šťavnaté s bezvadnou výraznou říznou kyselinou, příjemně decentně ovocné, dobře postavené, vyvážené, skvěle pitelné serióznější růžové. A tohle je vlastně „základní“ (nebo alespoň nejlevnější) Stávkova růžovka, třeba Růžený bývá ještě dál a pravidelně mne hodně bavil. Ale i tohle bych na zahradě v létě pil s chutí.