Rybíz miluju, je to moje dětství a víkendy a prázdniny u prarodičů, jedna z nejvýraznějších chutí a vůní, které s tímhle obdobím mám spojenou. Pravda, rybízovou šťávu jsem po pár týdnech začal nenávidět a záviděl všem těm dětem, kterým rodiče kupovali limonádu. Cola / kofola mi byla vzácná, dneska je vzácná domácí rybízovka (a ty kolové nápoje piju zhruba stejně výjimečně jako v dětství, nakonec). Jsem schopen, když je rybíz ideální zralý, pojídat ho snad celý den a neomrzí se mi. Ale jen když ho mohu trhat rovnou z keříku. Opakovaně jsem si ověřil, že jakmile ho dovezu domů už natrhaný, případně mi někdo krabičku rybízu věnuje, tak si dám pár kuliček a po několika dnech řeším, co udělat s tím zbytkem. Mám ho tak silně spojen s pobytem venku a uzobáváním ve chvílích, kdy je zrovna chuť, že zavřeného doma v bytě mne nebaví. Zvláštní, možná podobný syndrom jako některá vína dovezená z dovolené, které bez „západu slunce nad mořem“ taky nefungují.
Jinak samozřejmě, o tom není nejmenších pochyb, naprostým králem rybízu je ten černý. A to jak v čerstvé podobě, tak coby džem a také šťáva. Ta chuť je nenapodobitelná a dokonalá. Samozřejmě červený je taky fajn, čerstvý i džem z něj a taky naložený „á la brusinky“ (a servírovaný ke krémové zeleninové omáčce „svíčková“ s králíkem místo hovězího). A určitě lepší než černý je ten červený do bublaniny. Bílý… proč ne, to je v podstatě červený s blbou barvou a zbytečně trochu sladší ;-) Ať už máte nejraději bílé víno (bílý rybíz), růžové (červený) nebo červené (černý), vždycky se najde někdo, kdo s vámi nebude souhlasit, preference se radikálně liší :-) A to je prosím jen „blbej“ rybíz, pak se divte, že se lidi neshodnou u vína a navzájem si ve vkusu a názorech nerozumíme.
To jen abyste věděli, až příště nebudete chápat nějaké mé vinné doporučení, že jsem na černej a vy třeba na červenej. Že já mám libeček v polívce rád a vy tu intenzivní vůni nesnášíte. Mezi rybou a krávou dám přednost rybě, ale hovězího bych se fakt nerad vzdával. Když dostanou na výběr mezi kusem čokolády a plátkem uzené slaniny, prakticky vždycky sáhnu po slanině. Ale nepřijde mi divné dát si rakvičku se šlehačkou po porci česnekových topinek s tatarákem. Taky mne povětšinou moc nebaví ty zbytečně sladké kulaté pravé rumy, ať je obdivuje kolik chce pijáků, ale můžu se utlouct po kouřových whisky obludách z ostrova Islay. Nejméně dvakrát denně piju kafe a čaj rozhodně méně pravidelně, kdybych si ovšem mohl vybrat jen jeden z těchto nápojů, tak bez nejmenšího váhání čaj. A taky…
P.S. Začínají prázdniny a čas dovolených, ale zpravodajství je plné zásadních informací. Teroristické útoky, všude migranti (i tam, kde žádní nejsou a ani tam nechtějí), v okolí sleduju náckovské názory i u lidí doposud se projevujících úplně normálně, k tomu krachující Řecko… nějak jsem cítil potřebu to odlehčit a rybíz… že jo… kvůli tomu si krky nepodřežeme, ne? :-)
