Mladé Portugalsko, efektní Veltlín z Rakouska a klip k seriálu Vinaři

Pondělí bylo plné zážitků. V osobním rekordu, i přes bouřku s lijavcem a totálně promočené boty dvě třetiny závodu, jsem si zaběhl půlmaraton v rámci Zátopkova zlatého týdne. Během závodu jsem utopil telefon (úmyslně kvůli běhu v nepřízni počasí jsem zakoupil vodotěsný a stejně to nedal) a nezvládla to ani sportovní sluchátka. Běh je prý finančně nenáročný sport. Tsss. Závod odstartovala Dana Zátopková a už to, jak se zasněným úsměvem hleděla na velkoplošné fotografie svého muže při třech triumfech z olympiády v roce 1952, za účast stálo. Což mi připomíná… kdyby se někdo chystal na zářijový (půl)maraton do Wachau a měl místo v autě, tak se ozvěte! Trať vypadá velmi lákavě a navíc jde o skvělou příležitost přelíznout nějaký ten ryzlink a veltlín. Po návratu domů ze závodu jsem se vrhnul doplňovat energii pizzou a k tomu s chutí něco dobrého vypil…

Zobáky z Rhôny a Frankovka od Jakubíka

Na pár dní se ochladilo a přišla chuť na červená vína (což brzy zase skončí, mají zase dorazit až čtyřicítky, na to mi zásoba bublin stačit nebude…). Už je to mnoho let, co Tomáš Dominec mluvil o víně Côtes du Rhône Villages Les Bec Fins rouge od významného négocianta Tardieu Laurent jako neuvěřitelně skvělém poměru cena/kvalita a víně, ke kterému se jde hodně špatně dostat a vinař ho neprodá každému. Doba se asi změnila, víno je dostupné docela dobře. Taky má jinou vinětu, o hodně ošklivější nebo alespoň méně nápaditou než dříve (viz zde), ale co už. V akci jsem zakoupil a otevřel mladý ročník 2013. 60% Grenache ze starých výsadeb a 40% Syrah (někdy tam bývá ještě trochu Cinsaultu na úkor Grenache, v jiných ročnících míně dominuje Syrah), malé výnosy, připraveno v betonu a bez vlivu dřeva, lahvováno bez čiření a filtrace. Burgundská láhev. Tmavá barva, lehce fialový tón. Tmavě ovocná vůně, lesní plody, borůvky, ostružiny, šťavnaté, trochu štiplavější, chce čas a rozdýchat. Suché a docela plné v chuti, výborné kyseliny, tmavé ovoce, borůvky v čokoládě, živé, delší s až jakoby kamenitým minerálním tónem, s rozumným uměřeným tříslem, pěkně postavené. Jako dost solidní kousek a v třístovkové kategorii (běžně 357 Kč, s podegustační slevou bylo za 286 Kč) zaujme. Navíc má potenciál zrát do krásy, další dva či tři roky bych tomu dal s klidem. Nadchne někde na grilovačce dav a vinní nadšenci si s tím mohou v ústraní hrát a hledat další vrstvy a komplexnější projev :-)

Bordeaux versus Burgundsko, novinky, vínoblogy

Pokud máte hodinku a čtvrt času a chuť rozvalit se v křesle a poslouchat dva velikány vinného světa, tedy alespoň jeho literární části, jak snášejí argumenty pro výjimečnost vín z Burgundska a z Bordeaux, tak máte možnost. Jancis Robinson versus Hugh Johnson a jejich argumenty, proč má ta či ona oblast v něčem převahu a zaslouží si vaši pozornost. Celé to moderuje legendární šéfkuchař z Le Gavroche, Michel Roux junior. Nečekejte nic vyloženě objevného, ale pár fajn momentů tam rozhodně je, hlavně Jancis je docela vtipná a umí podat i klišé o hlíně za nehty u burgundských vinařů a větší obeznámenosti těch bordeauxských s tabulkami v Excelu než s párem holínek s grácií. Během letního podvečera se sklenkou dobrého vína vlastně odkudkoliv o ztracený čas nejde :-) Pro zájemce o trochu detailnější pohled je k dispozici hodně zajímavá kniha.

Bzenecká lipka a základní červená burgunda

V rámci supermarketového průzkumu jsem ulovil i láhev Bzenecké lipky (psal jsem tu o známce už dříve) z produkce Château Bzenec. Víno má novou a myslím docela povedenou vinětu, nově ovšem výrobce neuvádí ročník (a dle zatřídění jde o jakostku s ročníkem stále neuvedeným). V popisu vína se svěřují, že „základem Bzenecké lipky jsou pečlivě vybraná vína odrůdy Ryzlink rýnský z několika nejpříhodnějších viničních poloh okolí Bzence“, ale dle IČO na vinětě to pro Château Bzenec stočilo další z vinařství v impériu Bohemia Sektu, konkrétně Víno Mikulov. Takže kdo ví, jaký je vlastně původ hroznů, zda je to lipka bzenecká či spíše „celomoravská“, ostatně konkrétní podoblast tam není, pouze oblast Morava, což směsi z různých lokalit nasvědčuje :-) Co naděláte. Mírně nazlátlá barva. Příjemná, čistá vůně, květinové tóny, dotyk medu, sladší ovocné evokující žluté ovoce a hrušky. Polosuché, dotyk cukru znatelný, středně plně, s pěknou kyselinou a harmonickým projevem. Ovocné, mírně kořenité, čisté, se solidní délkou, dobře pitelné. Po pravdě jsem pil v posledních letech o hodně horší vína s násobně vyšší cenou od slavných menších vinařství, za 99 kaček v e-shopu výrobce a zhruba o dvacku víc v supermarketu mi to přijde jako dobrý nákup. Pokud nemáte nějaký problém s tím, kdo za vínem stojí. Takže do seznamu jde :-)

Když tokajské zašumí

Ve svých bublinových choutkách se nevyhýbám ani regionům, které přípravou kvalitních představitelů tohoto typu vín zrovna proslavené nejsou. Což je i případ Tokaje, byť v poslední době tam pozoruhodných kousků najdete vícero, ostatně jako všude po světě. Bubliny jedou! Každopádně když už se někdo rozhodně připravovat šumivé víno z hroznů jedné z tamních nejlepších vinic, tak k tomu snad má dobrý důvod. Királyudvar (web) býval slavným producentem, už ze jména jde odvodit „královské konexe“, a dlouhodobě dodával vína na habsburský dvůr. Byl oživen v roce 1997 a dnes je v majetku Antony Hwanga, známého ve vinném světě především coby (spolu)vlastníka jednoho z vůbec nejlepších vinařství na Loiře, Domaine Huët. Při obnově vinic v Tokaji a rozjezdu Királyudvar mu nejdříve asistoval István Szepsy, později se do aktivit zapojil „mozek“ Domaine Huët, Noël Pinguet, který inicioval a hlídal přechod k biodynamice. A nejspíš právě z Loiry a apelace Vouvray, kde vzniká úžasná škála vín suchých, sladkých i šumivých z Cheninu Blanc, přišla inspirace dělat i šumivé tokajské.

Výzkum: tipy na supermarketovky

Mnozí to jistě budou považovat za úplně zbytečnou aktivitu, a upřímně obvyklé argumenty i chápu, ale přesto… připravuji pro jeden web tipy na z toho či onoho důvodu doporučeníhodná vína nabízená v běžné supermarketové síti či jinak široce dostupná. Ideálem samozřejmě je cena maximálně 100 až 120 Kč, ale ani výrazně dražší nejsou problém, pokud ovšem adekvátně stoupne i kvalita obsahu lahve (což není vždycky ten případ a průmyslovka za 80 mnohdy chutná nerozeznatelně od průmyslovky za 250, ale z nějaké prestižnější apelace). Pár osvědčených tipů mám a asi by to stačilo, ale neuškodí se zeptat… nějaká flaška, která si podle vás pozornost zaslouží? :-)

Chorvatské červené a výtečné bubliny z Vouvray

Do Chorvatska na dovolenou se nechystám, ale alespoň jsem po dlouhé době ochutnal jedno tamní víno. Producentem je Zlatan otok (web), už trochu větší a známější firma, a ve sklence mi skončil jejich Zlatan Babić 2010, suché červené ze severodalmácké autochtonní odrůdy Babić, konkrétně pak z vinic u Šibeniku, školené ve velkých sudech ze slavonského dubu. Víno poměrně temné barvy, intenzivní teplejší až trochu džemově ovocné vůně, kořenité, již trochu nazrálé se zajímavými jemnějšími odbočkami. V chuti suché, čisté, středně plné, tmavě ovocné, výraznější třísloviny, dobré kyseliny, vyvážené, poměrně strukturované, pěkně zakomponované dřevo, dobrá délka. Velmi solidně připravený seriózní kousek, který jsem neměl nejmenší problém pít a v místě původu bych si ho dal s chutí znovu. Víno jsem dostal jako dárek, dovozce tu snad v minulosti i mělo, ale teď ho v nabídce nevidím a cenu neznám.

Dva fajn feinherb ryzlinky

Včera mne velmi pobavil začátek článku s ryzlinkovými doporučeními, dovolím si volný překlad: „Ze zákona je každý vínopsavec alespoň jednou ročně povinen žádat své čtenáře, aby ocenili a dozvěděli se něco o ryzlincích z Německa. Dělám to už dvacet let, stejně jako každý další v byznyse, ale pokrok veškerý žádný.“ Já to dělám zhruba poloviční dobu a pokroky také veškeré žádné. Přesvědčení ryzlinkofilové zůstávají přesvědčenými a ti ostatní… inu… jejich chyba :-) Dnes se mrkneme na dvě fajn vína označená jako „feinherb“, což je velmi zajímavá kategorie vín, jelikož není v německém vinařském zákoně definována a přesto je široce užívána.

Bio bílá Rhôna a lehké slovinské nerezy

Zrovna jsem si dočetl hezký zápisek Jamieho Gooda na téma degustačních poznámek a komentáře k němu, takže se rovnou podělím o pár svých irelevantních zápisků :-) Nedávno jsem tu psal o základním červeném od rodiny Perrinů z údolí Rhôny, červené staré farmě z Ventoux, a nyní měl možnost ochutnat další z jejich levnějších vín (stále jsme v zóně pod dvě stovky snad, u Domaine R&W). Pro tuto řadu používají vlastní hrozny z jihu regionu (včetně apelací Châteauneuf-du-Pape a Gigondas), ne nákup, a navíc z certifikované bioprodukce. Bílé je odrůdově Marsanne a Roussanne zhruba ve stejném poměru, ruční sběr, fermentace a ležení v neutrálních nádobách, jméno víno nese po jejich restauraci v Gigondas. Famille Perrin L'Oustalet Blanc 2014 citronová žlutá barva, čerstvá a poměrně výrazná aromatika, žlutá ovocnost, meloun, ale zároveň květinové až bylinkové tóny, dotyk minerality, pocitové tučnější styl. Suché, středně plné, zakulacené a hladší, ale s dobrou kyselinou a neutahané, pěkná délka, čistota, sympatické víno na kterém něco je a nechybí mu určitě zajímavost. Proč ne!

Lahvová čistka

Už je to nějaký ten pátek, co jsem tu psal o odlepování vinět. Dělal jsem to poctivě, pokoušel se dostat vinětu z každé unikátní doma vypité lahve, obvykle jich zpracovával velký balík najednou a pak trávil u kontejneru na sklo dlouhou dobu vyhazováním všech těch prázdných lahví. Nějak se mi nedařilo odlepovat vždy po pár vypitých flaškách a tak docházelo k jejich hromadění. Počet čekajících na zpracování začal čítat stovek, občas jsem sebral síly a nějak se s tím popral, ale… včera učinil zásadní životní rozhodnutí. Tedy pro mou manželku určitě :-)

Hrozny drahé i za desetikačku

Je vedro, takže jen tak v poklidu pár zajímavostí na víkend. Nedávno jsem tu zveřejňoval nějaké ty vinné statistiky a mimo jiné se zmiňoval, že pokud jde o pěstování hroznů, tak prvenství v objemu drží Čína. Což ale vůbec neznamená, že vyrábí také nejvíce vína, podstatná část hroznů se nejen u nich zpracovává jinak. Hrozny se každopádně drží mezi vůbec nejpěstovanějším ovocem na planetě, společně s jablky, pomeranči a banány (ty statistiky obvykle vedou, ale čísla u různých zdrojů lítají vyloženě děsivě a rozdíly jsou v desítkách milionů tun). Trochu zmatek v tom dělá rekordman rajče, které se ovšem objevuje ve statistikách i jako zelenina :-) Ale zpět k produktům révy. Před několika dny se, v rámci tradičních japonských aukcí prvního ovoce a zeleniny roku (kupci má přinést štěstí), prodal jeden sedmisetgramový hrozen za milion jenů! V přepočtu je to něco přes 200 tisíc korun, hrozen měl 26 bobulí a každá tak vyjde na 7800 Kč. Slušný! Domácí vinohradníci zelenají závistí :-)

Šardonky od Domaine des Malandes

Včera pořádal v sýrárně na Jiřího z Poděbrad dovozce Jiří Hron další ze svých ochutnávek, tématem bylo tentokrát opět Chablis. Z řady vzorků mi jasně vyčníval jeden producent, od kterého už vína popíjím nějaký ten pátek a nepřestává mne bavit. Vína jsou bezva čerstvá i výborně zrají, krásně udělaná, zábavná a vůbec. Domaine des Malandes. V minulosti jsem tu psal o jejich Chablis 1er Cru Côte de Léchet 2008, Chablis 1er Cru Vau de Vey 2008 a Chablis Vieilles Vignes „Cuvée Tour du Roy“ 2008. Tedy vše poměrně vyzrálá vína ze slušného „tvrdšího“ ročníku, který obecně velmi dobře drží v lahvi a baví mne i od jiných producentů. V posledních týdnech jsem ochutnal dalších pět vín, tak se podělím o poznámky.

Povedená šampaňská s postarším odstřelem

Opakovaně jsem tu probíral téma degoržování šampaňského a důležitost uvádění alespoň přibližného data, kdy k odstřelení kalů a tím pádem začátku další výrazně odlišné vývojové fázi lahve došlo. Minulou neděli jsme se, s pár bublinovými nadšenci a díky organizaci Luboše Osičky a archivu Domaine R&W, sešli nad sedmi velmi slušnými víny a právě tématem odstřelení kalů. Povětšinou se totiž jednalo o bubliny, které už mají tento úkon nějaký rok za sebou. Chutnali jsme naslepo (odhalovali po každém ochutnaném víně) a snažili se odhadnout, co asi zrovna pijeme. Po pravdě ani při dostatku vodítek – ročníky, rok degoržování, odrůdové složení, množství dozáže a podobně – to nebylo úplně snadné. Vždy vás něco překvapí, víno od kterého nečekáte tolik naprosto nadchne a naopak jasný favorit, či alespoň víno od kterého si z minulých zkušeností slibujete opravdu hodně, zklame. Ale to je život. Psát se mi obšírnější chce o čtyřech z těch sedmi vín, tak jdeme na ně.

Vinné studium, voda a populární nasládlý pinot

Pokud máte takhle přes léto příliš volného času a chcete se něco dozvědět o vínech ze Champagne nebo Burgundska, tak máte možnost účastnit se zdarma výuky. V rámci projektu EMMA představuje University of Burgundy dva kurzy: Digital Culture and Writing a Open Wine University. Ale pokud to nechcete takhle složitě a „vážně“, tak už nějakou dobu mají i moc pěkně zpracovaný interaktivní (a funkční na mnoha platformách a v několika jazycích) kurz pokrývající výrobu vína, oblast Burgundska a mnoho dalšího. A je tu také moc hezky udělaný Champagne Campus, doporučuji i jen pro zábavu.

Minervois na táboře a velmi slušné Gavi

Těsně před odjezdem na tábor jsem doma otevíral, během těch nejparnějších dní a mám dojem že k rybě, Gavi di Gavi 2011 Rovereto VignaVecchia od Castellari Bergaglio z nabídky dovozce V.P.V. V rámci produkce vinařství je to jejich nejlepší „typické“ Gavi, nad ním mají ještě výběr top hroznů různých vinic připravený v barrique sudech. Rovereto je odrůdově samozřejmě stoprocentní Cortese a pochází ze starých keřů, klidně i přes osmdesát let, zpracováno čistě v nerezu. Burgundská láhev, kovová záklopka a dlouhý DIAM 10 korek. Citronová barva. Intenzivní zralá bohatší vůně, hutnější, krémovost, něco meruněk, zralé jablko a až sušené, kouř, intenzita a do toho jemnější květinové a kořenité tóny. Suché, středně plné až plnější, krémovost, ovocnost do zralých hrušek, jablka, meruňky, velmi solidní kyselina, zakulacené, extraktivním. Velmi dobrá délka s jemnou jemnou mandlovinou v závěru. Seriózní, komplexní bílé. Tohle prosím ano! Běžná cena po lahvi bez pětikačky čtyři stovky.

Stáčírna řeznická a nový zákon

Včera jsem nakupoval na jednom málem městě a jen několik desítek metrů od sebe narazil na tři různé stáčírny vína. Na fotografii (telefonem a v nic moc osvětlení, omluvte sníženou kvalitu) máte jednu z nich. Ještě loni by seznam vzorků hrdě nabízel Pálavu, nejspíš místo položky Tramín či Muškát. Pokrok! Ale pokud jde o kulturu prodeje, tak cesta bude ještě docela dlouhá...

Ještě loni by tu místo muškátu nebo tramínu bylo napsáno Pálava. Jinak pokrok v kultuře prodeje vína zatím pomalý :-) #fb #wineculture #czechrepublic #sad

Fotka zveřejněná uživatelem Jan Čeřovský (@belcarnen), Čec 9, 2015 v 5:11 PDT

Táborová červená

Léto je tu a opět jsem vyjel do přírody na tábor do lesů v podhůří Šumavy. Hezky si tu vyvařujeme a byla by škoda obejít se bez vína, takže jsem pár slušných lahví nabalil. Bubliny, ryzlinky (tj. zásadní osvěžení do veder) i něco červeného ze slevy letních vín u Domince. Zásoby pomalu docházejí a mám vážnou obavu, že dneska vyrazím na běh po kopcích zakončený nákupem v nějaké sámošce. A nebo přejdu na čaj :-) O ryzlincích později, dneska odhrnu poznámky ke dvěma červeným. Snad se mi podaří článek publikovat, původně jsem se bál, že za dovolenou přijdu o celý datový limit, ale vzhledem k tragické rychlosti dat v téhle „pustině“ to asi nehrozí. Pravda, po komunikaci s O2 (přeci jen mám nějaké pracovní povinnosti a občas net potřebuji) jsem dostal mapu, kde je vyznačen trojúhelník nejjistější dostupnosti 4G LTE ani ne kilometr chůze a fakt to funguje, ale nějak pravidelně výlet dělat nehodlám :-)

Letní vzpomínání s lahví báječného ryzlinku

Někdy jsou důvody, pro které se na otevírané víno opravdu těšíte, zásadně vzdáleny prostému očekávání kvalitního pití. Než mi ve sklence skončil Riesling Hatzenport Stolzenberg 2011 z Weingut Heymann-Löwenstein, musel jsem nutně vylovit dva své staré články a ještě starší fotky. Ono se to má tak… když jsem byl poprvé v Londýně, logicky jsem musel zaskočit i do obchodu Berry Bros & Rudd, svatostánku legendárního obchodníka vínem. To místo mne fascinovalo, ostatně něco málo o nich jsem (mnohem) později sepsal. Když čtu své články z let 2006 a 2009 nepřestává mne překvapovat, co vše se změnilo. Ale to je vedlejší. Dodnes si pamatuji scénu, kdy do obchodu dorazil gentleman a prodavači ve skvěle střiženém obleku sdělil svůj požadavek – čtyři vína na večírek, dvě bílá a dvě červená. Prodavač položil zásadní dotaz, v jaké že tak cenové relaci se chce zákazník pohybovat. Po odpovědi „do padesáti liber“ se mu rozzářila očka a jal se jako první bílé doporučovat báječné Puligny-Montrachet 1er Cru Folatières, načež jej zákazník zpražil slovy „za celý nákup“. Prodavač mírně sklopil hlavu a se slovy „potom tedy přejděme k této chladničce“ začal prezentovat jejich vlastní řadu Berrys' Extra Ordinary Burgundy, Claret etc.

Burgundsko a Champagne na seznamu UNESCO

Dvě zásadní vinařské oblasti ve Francii slaví. Po mnohaletých aktivitách, ve kterých se velmi výrazně angažoval a tváří kampaně byl Aubert de Villaine z Domaine de la Romanée-Conti, se na seznam Světového dědictví UNESCO dostávají precizně vymezené terroiry Burgundska, svahy Côte de Nuits a Côte de Beaune. Na stejném zasedání byl seznam rozšířen také o „kopce, sklepy a domy v Champagne“ (zde si můžete hezky prostudovat detaily), konkrétně pak místní kulturu reprezentují historické vinice v Hautvilliers, Aÿ a Mareuil-sur-Aÿ, kopec Saint-Nicaise v Remeši a Avenue de Champagne a Fort Chabrol v Epernay. Obě oblasti slaví, u jedné jsem si jist čím :-)

Dovolená!

Dovolená! Krom mé "ryzlinkovky" je tu nerezová i "burgundská" :-) #vacation #riesling #Languedoc #teepee #camping #stainlesssteel #fb

Fotka zveřejněná uživatelem Jan Čeřovský (@belcarnen), Čec 6, 2015 v 6:26 PDT

Crémant Pierra Richarda a časem skvělý ryzlink

V březnu jsem tu psal o výtečném crémantu z Jury a bohužel popisovaný ročník už nebyl k dispozici, při dalším závozu jsem holt „musel“ nakoupil ročník aktuální. Crémant du Jura 2010 Brut od Domaine Pierre Richard, čisté Chardonnay a na kalech v lahvi čtyři roky. Citronová žlutá barva, pěkné perlení menší až středních bublinek. Čerstvá svěží vůně ale s jasnými známkami delšího zrání na kalech, navinulejší, ovocná do hrušky a jablka, dotyk citrusů, minerální tón a jemně toastové, slinosbíhavé. Krásně suché v chuti, pěkná kyselina a poměrně výrazný projev a pocitově plnější než by odpovídalo jen 12 % alkoholu, šťavnatost, malvice, dobrá délka a stavba, seriózní bubliny. Nemá to eleganci a takovou tu lehkost Blanc de Blancs ze Champagne, ale kvalitou s leckterými šampaňskými soupeřit může a flaška stála u dovozce 360 Kč. Což je fér cena. Ze zkušenosti s ročníkem 2004 je navíc zřejmé, že to pěkně drží a zraje v lahvi.

Fryzelka, kočíčí bodování, bublavé Beaujolais, Veuve Clicquot Index

Pokud se občas bavíte s vinaři a přijde na téma sudů, tak jste už určitě zaslechli tajemné názvy jako Allier či Tronçais a škrabali se na hlavě při přemýšlení, odkud že jsou ty slavonské sudy a podobně. A taky jste, pokud se vinař nerozplýval nad sudy z dovozu od Stockingera nebo slavné francouzské firmy typu François Frères a nakupoval lokální produkci, skoro jistě zaslechli jméno Fryzelka. Bednářství Josefa Fryzelky se nachází v Bílých Karpatech, v obci Vlachovice, a bylo tématem nedávného dílu pořadu Folklorika, který můžete shlédnout na webu České televize. Jako základní pohled na řemeslo je to myslím docela fajn počin. A pro příznivce Autentistů není bez zajímavosti, že tam účinkuje také Milan Nestarec :-)

Rakouské bubliny Szigeti

V březnu jsem se tu zmiňoval o bublinách od Dufka a že mám k dispozici od dovozce Víno & Destiláty degustační sadu Sektkellerei Szigeti (web) z Golsu, kde si je Dufek nechává zpracovávat. Ještě stále mi asi tři nebo čtyři vzorky chybí projet, nějak nestíhám, ale i přesto jsem si udělal myslím docela dobrý obrázek. Vína, připravená klasickou šampaňskou metodou kvašením v lahvi, jsou čistá, technicky dobře zvládnutá, typicky suchá ale spíše trochu důraznějšího plnějšího stylu. Líbí se mi detail v podobě dozážování místními proslavenými slaďáky. Poměrně zřetelně je vidět rozdíl mezi základní přímočarou Tradition řadou (199 Kč, okolo roku na kalech) a o něco serióznější propracovanější Selection (249 Kč, ke dvěma letům na kalech), u Terroir Exclusif (349 Kč, ale i 599 Kč za Gols Prestige Brut) se projev dost liší a odráží jednotlivé trati i dobu zrání (18 – 36 měsíců).