Pokud se občas bavíte s vinaři a přijde na téma sudů, tak jste už určitě zaslechli tajemné názvy jako Allier či Tronçais a škrabali se na hlavě při přemýšlení, odkud že jsou ty slavonské sudy a podobně. A taky jste, pokud se vinař nerozplýval nad sudy z dovozu od Stockingera nebo slavné francouzské firmy typu François Frères a nakupoval lokální produkci, skoro jistě zaslechli jméno Fryzelka. Bednářství Josefa Fryzelky se nachází v Bílých Karpatech, v obci Vlachovice, a bylo tématem nedávného dílu pořadu Folklorika, který můžete shlédnout na webu České televize. Jako základní pohled na řemeslo je to myslím docela fajn počin. A pro příznivce Autentistů není bez zajímavosti, že tam účinkuje také Milan Nestarec :-)
Když jsme u těch sudů… pobavila mne jedna vinařská moudrost ze Španělska. Ta nejlepší vína pocházejí ze sudů, které kvasí klidně, pomalu a dlouho. Kočky mají rády teplá místa. Takže nejlepší víno bude v sudu, u kterého / na kterém se bude v prosinci rozvalovat kočka :-) Upřímně musím říct, že používat u vína měřítko „bez kočky“ / „s kočkou“ by mi leckdy přišlo smysluplnější, než napsat 89 bodů :-)
Beaujolais možná bude mít vlastní bublinovou apelaci, i když schvalovací procesy mohou trvat až pět let. Jean Bourjade, šéf Inter Beaujolais, tvrdí, že v současnosti v oblasti z Gamay vzniká 600 až 800 tisíc lahví bublin (které ale musí nést jen označení stolního vína, Vins de France, o jedněch hodně zajímavých jsem tu psal) a je zde potenciál pro produkci v milionových počtech. Tak trošku zamlčuje jeden málo známý fakt… Beaujolais bublin dělá už teď obrovské množství, ovšem je tak trochu skryto pod apelací Crémant de Bourgogne. Označení burgundských bublin může nést z historických důvodů a v případě, že jde o klasickou metodu a odrůdy Pinot Noir nebo Chardonnay. Možná až třetina současných burgundských crémantů ve skutečnosti pochází z vinic v Beaujolais.
A ještě bubliny. Určitě znáte slavný Big Mac Index, jakousi odlehčenou formu ověření, zda jsou směnné kurzy měn na „správné“ úrovni, prováděnou srovnáním ceny zásadního hamburgeru od McDonald’s na trzích v různých zemích. The Economist to má zpracované docela hezky a není divu, že se od něj inspirují, pravda téměř jistě jen coby nástroj sebepropagace, i jiní. Například Vivino (které jsem začal a zase rychle téměř přestal používat, nějak na to focení a zadávání ochutnaných lahví do telefonu nemám energii), který přináší Veuve Clicquot Index. Ano, hádáte správně, jde o srovnání ceny zásadního šampaňského se žlutou vinětou. Jsme na tom docela dobře! Ovšem pijákům v Rusku nezávidím…
P.S. Jak se bavíte ve vedru vy? :-)