Opakovaně jsem tu probíral téma degoržování šampaňského a důležitost uvádění alespoň přibližného data, kdy k odstřelení kalů a tím pádem začátku další výrazně odlišné vývojové fázi lahve došlo. Minulou neděli jsme se, s pár bublinovými nadšenci a díky organizaci Luboše Osičky a archivu Domaine R&W, sešli nad sedmi velmi slušnými víny a právě tématem odstřelení kalů. Povětšinou se totiž jednalo o bubliny, které už mají tento úkon nějaký rok za sebou. Chutnali jsme naslepo (odhalovali po každém ochutnaném víně) a snažili se odhadnout, co asi zrovna pijeme. Po pravdě ani při dostatku vodítek – ročníky, rok degoržování, odrůdové složení, množství dozáže a podobně – to nebylo úplně snadné. Vždy vás něco překvapí, víno od kterého nečekáte tolik naprosto nadchne a naopak jasný favorit, či alespoň víno od kterého si z minulých zkušeností slibujete opravdu hodně, zklame. Ale to je život. Psát se mi obšírnější chce o čtyřech z těch sedmi vín, tak jdeme na ně.
Rozhodně nezklamala láhev Champagne Paul Déthune, od kterého tu pravidelně doporučuji parádní základní brut a rozhodně se vyplatí vyzkoušet jejich Blanc de Noirs, konkrétně Brut Cuvée Prestige Grand Cru „Princesse des Thunes“. Odrůdově 50:50 Chardonnay a Pinot Noir z Ambonnay, základ ročník 2004 a ve směsi je asi 30 % rezervních vín ze „solery“ s 30+ ročníky, školeno ve dřevě. Na kalech šest let, degoržování v lednu 2011. Poměrně vysoká dozáž, devět gramů. Připravují toho asi 2500 lahví ročně. Aromaticky nabušené, koncentrované, opravdu výrazně voňavé, hutnější sladce žlutě ovocné, do toho dřevo, toast, marcipán. V chuti suché s krásnou kyselinou, ale dozáž je znát. Čerstvost a energie v kombinaci se zralostí, delší, ovocné, s dotyky dřeva, hodně efektní. Bohaté, vrstevnaté a přitom dobře přístupné. Tohle mi přijde jako Champagne, které dokáže nadchnout fajnšmekry a zároveň jistou líbivostí oslovit i začátečníky. Přitom cenově to není žádná tragédie, pokud se nepletu tak někdo kolem třinácti stovek. Tak až si někdy budete chtít udělat radost…
Trochu překvapila láhev Champagne Tarlant La Vigne d’Antan Non greffée Chardonnay, tohle je malošaržová specialitka z předfyloxerových keřů a v minulosti mne svým trochu svérázným projevem dost oslovila (akorát to víno postupně zdražilo až na dnešní 4+ tisíce či kolik). Je to celé ročník 2000 a čistě Chardonnay, školeno v dubových sudech, na kalech 9 let, degorzáž duben 2010 a komplet bez dozáže. Což muže být jeden z rozdílů v poznámkách, očividně existují nejméně tři varianty odstřelu. Tmavší nazlátlá barva a výrazně nazrálejší vůně, toast, pečené jablko, něco citrusů, mineralita, lehce starý vagon. Suché, živé, energické, výrazná kyselina a celkově dost tvrdý projev, dobrá délka, mineralita. Má to takovou, a teď si vypůjčím jedno staré přirovnání od Tomáše Domince, poetiku poněkud dřevorubeckého rázu. Hranatost, tvrdost, spíše než nějaká elegance. Zajímavé.
Úplně jiný svět při stejném odrůdovém složení bylo Champagne Larmandier-Bernier Vieille Vigne de Cramant Grand Cru (ročník 2004, čistě ze starých keřů okolo padesáti a až více než 75 let z jediné vinice v Grand Cru obci Cramant, školení v sudech na kalech a lahvování pro druhotnou fermentaci až v létě následujícího roku bez filtrace, na kalech v lahvi 5 let, degoržování 2010 a dozáž jen 2 g/l). Již lehce nazlátlá barva, čerstvá energická vůně s již jasnými známkami nazrávání, bohatší elegantní ovocnost a květinové tóny, jemnější složitější projev. Suché, šťavnaté, citrusové, řízné ale dobře přístupné, ovocnost smíšená s bylinkami, mineralita, dobrá délka. Vůně mne nadchla, chuť velmi dobrá.
Champagne Jacquesson Cuvée n°736 (základ 2008 + 34 % ročníku 2007 a 2006, školeno na kalech ve velkých sudech, odrůdově 53 % Chardonnay + 29 % Pinot Noir + 18 % Pinot Meunier, na kalech čtyři roky a odstřel březen 2013 s dozáží jen 1.5 g/l) krásně předvedlo očekávanou čerstvost, citrusovou a jablíčkovou aromatiku, toastové tóny, slinosbíhavost, energii. V chuti chuti intenzivní, suché, šťavnaté a řízné až trochu ostřejší ale sympaticky, vyvážené zábavné pití, velmi dobrá délka. Tohle bych vyzunknul coby „aperitiv“ jako nic.
U Champagne Drappier Cuvée Grande Sendrée 2000 nebyla konkrétní láhev úplně v ideální kondici ale stále to ještě má z čeho žít a jde o velmi slušné víno, Champagne Phillipponnat Reserve Millésimée 2003 zaujalo poměrně efektním, expresivně ovocným plnějším projevem. A Champagne Egly Ouriet V. P. (Vieillissement Prolongé) Extra Brut Grand Cru se základem ročníku 2004 bylo fajn pití, ovocné, nazrálé, toastové, jablkové, minerální, s dobrou kyselinou ale trochu tenčí. Čekal jsem od něj ovšem o tolik víc, že mne vlastně hodně zklamalo, a dost rád bych si ochutnal znovu. Takže tak. Pokud jde o zásadní závěr z degustace a objevnou myšlenku ohledně doby na kalech, doby od degoržování a tak podobně, tak… inu… raději ještě zvážím pár hektolitrů důkazů a srovnám stejná vína ve všemožných variantách, než se ji odvážím vynést ;-)
