Bezva weissburgunder a povedené Soave

Minulý týden jsem tu docela nadšeně psal o pár červených od Judith Beck, včera pak dostal chuť na osvěžující bílé a vzpomněl si, že mám v chladničce i jedno její. Konkrétně Weissburgunder 2013, v lahvi se šroubovým uzávěrem, víno spontánně fermentované ve velkém (1500l) dřevěném sudu a pět měsíců takto vyzrávané na kalech. Pěkná citronová žlutá barva. Svěží, energická vůně, decentně citrusová, snad trocha hrušek, mineralita. V chuti středně plné, čisté, svěží, přímé, s bezvadnou kyselinou, lehkonohé a fantasticky pitelné, ovocnost kopíruje vůni, dobrá délka. Nic složitého, ale ve své poctivé přímočarosti vyloženě bezva. Takové nenápadné to je, uměřené, ale rozhodně ne jednoduché nebo obyčejné. Toho bych byl schopen vypít litry (ovšem láhev byla dovezena přímo z vinařství a už je to nějaký pátek, víno je vyprodáno). A přemýšlím, proč i u nás není víc takových vín. Proč jsou ta základní obvykle o dost jednodušší až nudná a ta „vyšší třída“ zase hodně vyzrálá, plnější, případně se dřevem. Možná jen špatně hledám :-)

Vůbec jsem si v poslední době nějak víc užíval lehčí a snadno přístupná bílá, více než jejich serióznější kolegy. Třeba minulý týden na degustaci novinek v portofoliu dovozce La Fattoria mne dost zaujalo Soave Classico 2014 od Azienda Agricola Suavia (web) z Fittà, výtečné mladé bílé z vulkanických půd. Samozřejmě stoprocentní Garganega, školení čistě v nerezu, pět měsíců na jemných kalech, pro část vína malolaktika. Čisté, jemné, zralé jablko, decentní bylinkovost a jemný dotyk medu. Suché, šťavnaté s bezvadnou kyselinou, delší, parádně vyvážené, minerální, dokonale pitelné. Víno na letní večer, rozlít láhev s návštěvou na osvěžení, než se rozhodnete co budete pít dál :-) Jejich Monte Carbonare 2013 (též Soave Classico DOC) ze starších keřů a černých vulkanických půd je „objektivně“ lepší víno, koncentrovanější, výrazněji ovocné, kulatější, důraznější, s velmi pěknou strukturou, výtečné. A rád bych ho zkusil celou láhev doma. Ale… ten základ mi nějak víc sedl do nálady. A rozhodně mne bavil více než Le Rive 2011 (Bianco Veronese IGT), což je opět Garganega, hodně vyzrálé hrozny a částečně školení v dubových sudech + delší kontakt s kaly. Sladce až tropicky ovocné, intenzivní, vanilkově dřevěné, hutné, s dotykem sladkosti v chuti. Nabušené, efektní, čistě a dobře udělané, nadchne mnohé. Sklenku k dobře spárovanému jídlu proč ne, ale na celý večer to pro mne není.