Minivertikála pinotu z Egeru

Nedávno jsem po delší době ochutnal něco od vinařství St. Andrea (web) z Egeru a docela mne to bavilo, takže jsem se jejich vína z nabídky dovozce Vinorum jal zkoumat detailněji. O top Bikavéru někdy později (o jednom jsem tu už ale psal), dnes dvakrát Pinot Noir. Vinařství dříve připravovalo pinotů několik, základní směs a pak nejméně tři terroirové z různých specifických vinic (Pap-tag, Hangács, Ferenc-hegy) a velmi zajímavé. Dnes je v tomhle ohledu nabídka dost zjednodušená, mají Csakegyszóval Egri Pinot Noir (o překlad názvu se třeba podělí dovozce, já se slovníkem přišel na několik různých variant) a jde o směs různých vinic, obvykle těch tří jmenovaných, krom pinotu v tom může a nemusí být drobné procento frankovky. Spontánní fermentace v otevřených kádích, zrání zhruba rok a půl spíše v použitých sudech. Cenově postaveno mezi dřívější základ a specifické vinice, kvalitativně a způsobem zpravování má o něco blíž těm terroirovkám.

Burgundská láhev, viněty se postupně vyvíjí a docela divoce mění, v poslední době se to ustálilo a ty aktuální má St. Andrea čisté, jednoduché a pěkné a modifikuje jen lehce. Csakegyszóval 2012 ma višňovou barvu, nijak tmavou. Již trochu nazrálejší peckovinová vůně, tmavé, švestky, trochu štiplavá, decentně zemitá, tabák, pěkná. V chuti středně plné, hodně suché a fakt pěkné kyseliny, trocha svíravosti, peckovinová ovocnost, dobrá délka, trochu ovocné sladkosti, čistě udělaný jasný a přesvědčivý poctivý pinot. Nic velkého, ale dám si s chutí rád. Csakegyszóval 2011 o chlup světlejší barva, nazrálejší, pikantnější a kořenitější vůně, červené peckoviny, teplejší do marmeládova. Suché, šťavnaté, ale uhlazenější a měkčí než ročník 2012, méně výrazná kyselina, teplejší, solidní, se znatelnějším dřevem v podobě kávy v dozvuku. Slušné, ale čerstvější dvanáctka mne bavila o něco víc. Jedenáctce svědčí vzduch, na úvod se projevovalo docela zeleninově (jako některé rozpadající-se domácí pinoty), ale odvětralo to.