O pátek mírně prodloužený víkend jsem trávil s rodinou v rodném kraji, u rodičů a prarodičů. Tentokrát jsem nezaváhal a předem si nechal k dědovi do sklepa zavést zásoby vína, jinak totiž jezdíme vlakem, takže většinou tahám jen něco málo :-) „Bohužel“ bylo v plánu i oslavit ročník narozeniny dcery, takže jsem se nevyhnul něčemu z tamních sámošek. Konkrétně přípitkové bohémce demíčku. Oceňuji schopnost v těch obřích objemech, ve kterých víno vzniká, a ze suroviny ne vždy ideální, udělat čisté bubliny. Ale stejně to nedávám, ten cukr vše opatlává příšerně a kyselin prostě není dost. Už jsem také nedokázal odolávat dědovu nátlaku konečně otevřít kameninovou karafu s muškátem od Templářských sklepů. Zde mohu jen říci, že oproti témuž před mnoha lety mají balení trochu vychytanější a víno nebylo brutálně zoxidované, jak se celkem běžně dělo, dalo se normálně pít. Jinak jsem u templářů ochoten bavit se o jejich nových marketingových vychytávkách, velmi efektních baleních řady New Cross či „diamantových“ vinětách, ale samotná vína prostě diskutovat nehodlám :-) Možná snad bio řadu, ale tu si kupte raději rovnou z Veritasu Bošovice, kde pro templáře vzniká. Takže asi tak.
Padlo i něco z Maďarska. Od Balatonu, z Konyári Pincészet, jsem otevřel Kékfrankos 2011. Nijak tmavá barva, tónem lehce do fialové. Sladší peckovinově ovocná vůně, lehce štiplavá, trochu kořenitá a mírně těkavá. Suché a poměrně plné, opět peckovinově ovocné, slušné kyseliny, dobrá délka, na můj vkus trochu výraznější alkohol. Solidní víno, ale mám raději tvrdší „severnější“ typy frankovky. Padlo také jejich základní mladé růžové pod šroubovým uzávěrem, Merlot-Cabernet-Kékfrankos Rosé 2014. Světlá růžová barva, výraznější ovocitá vůně, jahoda, malina. Suché, lehčí, šťavnaté, s výraznou kyselina, slušně dlouhé, osvěžující, řízné čisté pití. Padlo ke grilování velmi rychle a s velkým úspěchem. Dováží Vinorum, měl jsem tohle víno na pikniku před pár týdny se sodovkou a je to bezva kombinace :-)
Otevřel jsem pár lahví z chilského vinařst Errazuriz (ještě dnes na ně jede slevová akce) a i když jsem oproti době, kdy jsem je poprvé objevil, značně zmlsanější, stále mi to přijde dobré. Navíc i jejich černorybízový, kořenitý a výrazný základní Cabernet Sauvignon v ročníku 2011 si stále drží velmi slušnou kondici, byť je to víno určené spíše na okamžité pití. Což se cení. Teď prodávaná třináctka je ale lepší a byla už zamlada.
Od vinaře a négocianta jménem Antonio Sasa, se kterým dovozce František Šamla alias VPV Praha slaví docela úspěchy, jsem vyzkoušel Lacrima di Morro 2012. Původem víno z italské oblasti Marche, okolo města Anconna, z odrůdy Lacrima. V překladu to znamená slza a může vycházet jak z trochu slzovitého tvaru, tak mnohem spíše z tenké slupky a kapek šťávy, které z hroznů při plné zralosti vytékají. Barva vína velmi temná, fialový tón. Vůně trochu netradiční, lehce navinule tmavě ovocná, pikantnější bohatší kořenitost, borůvka, květiny. I v chuti tmavě ovocné, čisté, s dobrou kyselinou, trochu svíravé, se zvláštním typem tříslovin, zajímavé. Bavilo a rozhodně stojí za pozornost. Akorát encyklopedickou měkkost projevu, kterou se má odrůda vyznačovat, jsem úplně nepozoroval :-)
Padla i jedna Morava, Rulandské bílé 2013 pozdní sběr sur-lie (Velké Bílovice, viniční trať Obory) z vinařství Maděřič, víno přeci jen blíže jejich typické produkci než Devítka, ze které jsem byl před nějakou dobou docela nadšen. Tmavší žlutá barva. Krémová ovocná vůně, sladší ovocnost, lehce chlebovina. Středně plné, zakulacené, zbytkový cukr jasně patrný ale s dobrou kyselinou, čisté, solidně postavené, středně dlouhé. Čistě udělané, nic přehnaného, všem se pilo dobře a bude bavit davy.
