VOC. Zkratka, které při svém příchodu vzbudila velké emoce a debaty, ale nyní tak nějak… existuje a konceptem domácího vinařství nijak zvlášť neotřásla :-) Kdo z vás už pil něco z VOC Blatnice, třeba? Těšíte se na první VOC v Čechách, nebo je vám to jedno? K tématu teď jedna slečna ze Zahradnické fakulty v Lednici píše diplomku, kdo by chtěl trochu pomoct má možnost vyplnit dotazník, určitě bude ráda. Včera jsem, při přehrabování chladničky a hledání jednoho ryzlinku, narazil na mírně „archivní“ láhev z Dobré vinice, konkrétně jejich VOC Veltlínské zelené 2011 (Znojmo-Popice, vinice Pod lesem). Což rozhodně není úplně typický znojemský véócéčkový veltlín, alespoň tak jak si ho z jejich propagace představím, což mu ovšem na kvalitách vůbec nic neubírá.
Odbouraná jablečná, ležení ve starších sudech na kalech až do lahvování bez přidané síry. Tmavší žlutá barva. Výraznější vůně, žluté ovoce, hruška, trocha kouřovosti a minerální linka. V chuti poměrně silné, skoro třináct a půl alkoholu se hlásí o slovu, plnější ale se solidní kyselinou. Ne vyloženě kulaté, ale takové trochu buclatější a nabušenější ano, opět žluté ovoce, lehce pecka v dochuti, minerální linka a možná autosugestivní dotyk pepře. Žádný mladý lehký veltlín, spíše seriózní hutnější víno, ale tak akorát ještě dobře pitelné a v parádní kondici na čtyři roky věku. Upřímně jsem ho pil s větší chutí než nedávno popisovaný prestižní Black Edition, s vědomím zhruba čtvrtinové ceny bylo uspokojení o to silnější :-)
Když jsme u veltlínu… pro potěchu těla i ducha jsem minulý týden otevřel Grüner Veltliner MINIMAL 2011 od Seppa Mosera, něco k tématu třeba zde. Biodynamicky pěstované hrozny, fermentace a zrání ve dřevě, bez přidané síry, bez čiření, bez filtrace. Burgundská láhev, celokorek, vypadá to moc pěkně. Tmavší opalizující žlutá barva. Zajímavá nazrálá vůně, trochu pikantnější bezsirně „funky“, hodně se mění s časem. Po prvních pár hodinách jsem z toho měl dojem jako z postarších burgundských odrůd od Jaroslava Osičky, ale druhý den se posunulo o dost jinam a celkově si s tím šlo krásně hrát. Oxidativní tóny, nazrálost v kombinaci s citrusovou svěžestí, vrstevnaté. Suché, šťavnaté, intenzivní v chuti. Poměrně výrazná kyselina a zároveň decentní tříslo, dlouhé, pikantní, charakterní, zajímavé a netradiční. Jo, tohle je trochu „úlet“, ale bavil mne po tři dny. „Ein Wein für Freaks“, říká Moser… tak jo, jsem exot :-)
