Korková vada, jedna z nejotravnějších záležitostí ve světě vína, nerozlišující (když pomineme kvalitu a úroveň kontroly použitých korků, samozřejmě) mezi základním supermarketovým vínem a lahví za tisíce. Mám tu k ní zajímavý dotazník, kdo ještě nevyplnil šup do toho! Čímž se dostáváme k lahvi výtečného egerského vinařství Pók Tamás (psal jsem nedávno o fantastické frankovce), Négykezes 2010. V překladu čtyři ruce (rukodělné autentické víno, pár rukou jeho a druhý manželky), směs Kékfrankos (Frankovka), Cabernet Franc, Cabernet Sauvignon z viničních tratí Pajdos, Nagygalagonyás, Nagy-Eged a Rádé. Fermentace v otevřených kádích, zrání 18 měsíců v dubových sudech, lahvování bez filtrace. Ročně toho dělá 3-4 tisíce lahví (= skoro polovina jeho celkové produkce) a v Maďarsku se cena pohybuje v přepočtu někde okolo sto padesáti korun, bývá to víno s naprosto parádním poměrem ceny a kvality. Jen je u něj drobný problém…
Má jen jeden zásadní problém a to je poměrně výrazný projev typické tufové zemitosti, která je ve větší či menší míře u všech vín od vinaře, ať už se tam dostává z vinice nebo zráním ve velmi starých sklepích vyhloubených tamtéž, a na první přivonění více než připomíná korkovou vadu. Na degustacích mu pravidelně víno vrací jako vadné, vinař se poklidně usměje a naleje z nějaké starší lahve a snaží vysvětlovat. Nebo už ani nesnaží, pokud není ze strany konzumenta ochota poslouchat. Vtip je v tom, že celá tahle tufovina postupně přestává dominovat a ustupuje do pozadí (+ se na ni adaptujete), většinou stačí nechat víno delší dobu v karafě nebo pár minut ve sklence. Byl by to dobrý trik na degustace… nalít někomu víno, zeptat se zda má korek, pak deset minut dělat nějaké zbytečné triky a dát mu přivonět znovu… :-) Samozřejmě obeznámen s tímto problém jal jsem se rozdýchávat a postupně odpíjet otevřenou láhev čtyř rukou, ale bylo to tam furt. A fakt nepříjemně. U tufoviny jde navíc o projev výrazněji ve vůni než v chuti a tady to bylo divné i chuťově. Nebylo to úplně blbé, stále nějaká tmavá ovocnost, vánoční koření, tvrdší, dobře postavené, ale… prostě ne. Dost jsem se s tím trápil, abych po dvou dnech uznal, že jsem vinaři sice nechtěl ukřivdit a dal vínu dost prostoru, ale zároveň asi fakt vadné korkové víno :-) Co naděláte. Mimochodem hodně podobnou vůni jsem opakovaně cítil ve Sklepním pivu z pivovaru Hastrman Velký rybník (macerují v tom dubovou kůru, mám dojem), což mi dost komplikovalo si ho užít.
Před pár dny jsem otevřel Négykezes 2011, tedy novější ročník stejného vína, který ovšem byl v sudech celých 28 měsíců a krom výše jmenovaných odrůd obsahuje ještě Kadarku a Merlot. Tmavší granátová nijak hluboká barva. Celkem složitější peckovinově ovocná vůně, pocitově hodně výrazně frankovka, staré dřevo, tmavší ovocnost, sladší koření, lehce navinulé a výrazně typicky zemitě „tufové“. Víno je pod šroubovým uzávěrem, takže na typickou korkovou vadu svádět jen těžko :o) Navíc zde toto aroma postupně odvětrává a dává prostor sympatické mineralitě. Suché, šťavnaté, parádní kyselina, středně plně, dobré jemnější třísloviny a velmi dobrá stavba, delší, tmavší ovocnost, peckoviny. Docela seriózní pití, s ohledem na cenu tedy rozhodně. Doporučuji všemi deseti.
