Z ryzlinků potěšila série moselského vinařství Peter Lauer (už jsem tu něco psal), dost fajn je už základní Alt Scheidt 2013, ale výtečný Riesling 2013 faß 16. Minerálně kouřový, výrazný, s ovocem do meruňky, parádní kyselinou, velmi pěkně postavený. Riesling 2013 faß 13 „Saarfeilser” Großes Gewächs je suchý, plný, koncentrovaný, energický, minerální ale otřesně mladistvý a sevřený rýňák, ovocem opět do meruňky. Nutně potřebuje čas, ale bude to nádherné víno. Z červeného Rakouska zaujal Pinot Noir Graf Weingartl 2010 (Thermenregion) vinařství Heinrich Hartl III, víno dost světlé barvy, klasičtější trochu severnější ale zralé pikantnější pinotové vůně, peckoviny, brusinky, výraznější ale dobře zakomponované dřevo, suché, čisté, středně plné, šťavnaté, peckovinově ovocné, delší, krásně udělané seriózní víno. Ze stejné oblasti byl hodně efektní, intenzivní, sladce ovocný, nabušený, výrazně dřevěný, dlouhý St. Laurent Best Of 2011 z Winzerhof Landauer-Gisperg, možná až drobátko podbízivě vlezlý :-)
Z červené Itálie bylo na ochutnání spousta výborných vín, zmíním se o dvou. Dost velký úlet je Barolo 2010 vinařství Parusso, které má především v aromatice naprosto neuvěřitelně výraznou ovocnost a pro červená až netypickou do přezrálého tropického ovoce, mučenky a tak. Prý se to za třeba deset let „znormalizuje“, ale teď je to fakt vůní mimóza, ovšem extrémně zajímavá. Tedy tuhle až parfémovou expresivní voňavost mají všechna jejích vína, za pozornost to rozhodně stojí. Ale osobně bych preferoval klasičtější projev u Barolo Gallinotto 2009 vinařství Mauro Molino, což je stále mladé ale už docela přístupné (a s potenciálem krásně zrát) výtečné postavené vrstevnaté víno, s velmi příjemnou peckovinovou ovocností, sladší a zralou, středně plné až plnější, s výtečnou kyselinou, dlouhé, s jemnozrnnou tříslovinou.
Z nějakého nepříliš pochopitelného důvodu jsem asi nejméně času věnoval bílým z Francie, přitom jich tam bylo fakt hodně včetně Burgundska, ochutnal jsem jich málo a i ty spíše letmo. Ale Riesling Vignoble d’E 2011 z alsaské domény Ostertag bych si s chutí dal znovu, již trochu nazrálejší kousek, plnější styl, ovocnost do jablka a meruňky, pěkný kyselina, dotyk petroleje, dost slušné. Vlastně mne bavil asi víc než opulentní hutný Riesling Grand Cru Muenchberg 2010 téhož vinaře.
Červeným z Francie jsem prostoru věnoval znatelně více a ta z Burgundska ochutnal všechna a leccos bych s chutí i pil, tedy nebýt cen (což není chyba dovozce, ale prostě problém Burgundska, který mne od téhle oblasti čím dál víc oddaluje… to, co mne odtamtud opravdu baví pít, už je cenově dost mimo). Jako na potvoru mi tentokrát nejvíce zachutnal nejdražší vzorek (dvoutisícová záležitost), monopolní Volnay 1er Cru „Clos des 60 Ouvrées“ 2011 z Domaine de la Pousse d'Or. Víno jemnější, složitější, elegantní zajímavé vůně, s krásnou červenou peckovinovou a malinovou ovocností, mineralitou a perfektním dřevem a trochou živočišnosti. Suché, šťavnaté, pevné v chuti, středně plné, ovocné, strukturované, minerální, dlouhé, mladé s obřím potenciálem. Nádherné víno a pro mne asi vrchol degustace. A abych nezůstal jen u Burgundska tak ještě Domaine Anne Gros & Jean-Paul Tollot Minervois La Ciaude 2010 (i když tady je alespoň burgundský vliv díky vinařce), vůní modernější koncentrované temně ovocné až lehce likérové, výraznější dřevo, kořenitost, čokoláda, grafit. Koncentrované, s výraznými tříslovinami, tmavě ovocné, dlouhé, ještě potřebuje čas a zrát, ale bude skvělé. Pokud máte rádi tyhle opulentnější vína.
Z nového světa jsem zkusil jen solidní novozélandský Pinot Noir 2013 vinařství Dashwood, zato bubliny ochutnal všechny :-) Zde si navíc vybral i levnější víno, to vždycky potěší. Povedená byla obě prosecca od La Vigna di Sarah. Borgo Luna je fajn klasika s kombinací květin, bělomasé broskve a mandloviny ve vůni, s pěkně suchou šťavnatou chutí, skvěle pitelná. Superiore DOCG Rive di Cozzuolo voňavější, opět broskve a až lehce tropické ovoce, mineralita. Suché, šťavnaté, velmi pěkně postavené, delší, s bezva kyselinou, na prosecco serióznější projev. Hodně mne zaujal Crémant de Loire Brut Platine vinařství Louis de Grenelle (Chenin Blanc, Chardonnay, Cabernet Franc, dva roky na kalech), s čerstvou příjemnou vůni, ovocnost do jablka a citrusů, klasická metoda a delší ležení krásně znát a projev dost šampaňský. Suché, šťavnaté, lahvově nazrálejší, fajn kyseliny a délka, poměrně seriózní povedené pití. Cenu asi tři stovky považuji za velmi akceptovatelnou. Obě šampaňská vinařství Jean Dumangin, čerstvý minerální výborně pitelný neročníkový Extra Brut Blanc de Blancs i plnější, zralý, bohatší Brut Millésime 1er Cru 2006, jsou fajn a na Champagne za solidní ceny. Ale tentokrát bych asi sáhl po crémantu :-)
Sladkým vínům jsem příliš prostoru také nedal, ale La Caudrina „La Selvatica“ Asti ochutnat musel, nadšení pro tohle voňavé sladké ale přitom šťavnaté a s bezva kyselinou Moscato naprosto chápu. A vynechat Domaine Schoffit Pinot gris Sélection de Grains Nobles Grand cru Rangen de Thann „Clos Saint-Théobald“ 2001 dost dobře nešlo. Komplexní, zralá, medová a bylinková vůně, velmi sladké, koncentrované, plné, bohaté, parádně dlouhé a vůbec krásné v chuti. Po kapkách!
