Pětkrát Vermentino

Během pobytu na toskánském pobřeží jsem popil leccos, z bílých odrůd to ovšem bylo nejčastěji Vermentino, ostatně je na pevnině i ostrově Elba asi nejčastější. Nejdražší a „nejlepší“ bílá vína z těchto míst jsou spíše pokusy o seriózní Chardonnay či různé směsky (Ca' Marcanda Vistamare od Gajy, moc zajímavé Poggio alle Gazze dell’Ornellaia), ale Vermentino zde umí opravdu zazářit a lze ho nalézt v mnoha různých podobách a variacích, dobře odráží místní podmínky a vůbec tam tak nějak zapadá. Takové odlehčenější Chardonnay, občas, ale umí být i seriózní. K jídlu, k moři, jen tak... K mírně detailnějším poznámkám jsem vybral pět různých kousků.

Jeden z vůbec nejbližších producentů místu našeho pobytu (sídlí u Massa Marittima), jehož vína byla v okolí všude od sámošek po vlastní obchody s hektolitry sudovky (taky mají skoro sto hektarů vinic), se jmenuje Moris Farms (web). Chutnal jsem toho vícero, včetně těch stáčenek, a až na úplně základní lahvové bílé Santa Chiara mne to celkem bavilo (a jejich „supertoskánec“ Avvoltore je také solidní pití, byť zdaleka už ne levné). Vermentino 2014 (Toscana IGT) má světlejší citronovou barvu a hodně příjemnou, čistou, lehce citrusovou a meruňkově ovocnou vůni, krémovější, s ležením na kalech a až jakoby dotykem dřeva (ale je to nerezovka). Suché, čisté, středně plné, krásně vyvážené, šťavnatě ovocné, lehce krémově zakulacené, dobrá délka. Velmi sympatické pití, za osm euro nemám problém. Je v tom deset procent Viognieru, ale tím si radost kazit nenechám, majorita je Vermentino :-)

Poggio al Tesoro (web), relativně nový projekt z Bolgheri, už nabídlo Vermentino Solosole 2014 (DOC Bolgheri) ve stoprocentně čisté podobě. Citronová žlutá barva. Výraznější aromatika, citrusy, žluté ovoce, mineralita, seriózně se projevující nerezovka. Suché, čisté, poměrně plné v chuti, parádní kyseliny, minerální, žluté ovocné, šťavnatost, délka. Výborné víno! Zaplatil jsem 18€ ve skvělé restauraci, dá se koupit i o něco levněji, s chutí bych dal doma znovu. Dříve sem bylo dováženo, teď nevím.

Ve stejném podniku o pár dní později jsem vyzkoušel dvě vína od Tenuta Casteani z nedalekého Gavorrana (a být tam déle, určitě k nim zajedu), v obou případech stoprocentní Vermentino ale přeci jen v mírně odlišné podobě. Piccabòn 2013 je šumivka vyrobená metodou charmat (tj. v tanku), s poměrně světlounkou barvou a jemnějším perlením, pikantnější minerální a citrusové „šumivé céčko“ vůně. Suché v chuti, hodně výrazné kyseliny, lehčí až střední tělo ale poměrně dlouhé, minerální, osvěžující, s lehkou mandlovinou v závěru. Restaurační cena 16€.

Tenuta Casteani Vermentino 2014 „Spirito Libero“ je připraveno bez přidání siřičitanů (metoda Purovino), ta dvě velká čísla na vinětě jsou volná a celková síra z fermentace. Na nesířená vína jsem narážel na každém rohu, včetně běžných samoobsluh, je to trochu trendy. Tmavší žlutá barva. Suché, zakulacené, trochu krémové, poměrně extraktivní. Suché, čisté, decentně žlutě ovocné, proč ne. Ale tak nějak… nevím, úplně mne to nebavilo. V restauraci 15€.

O některých vínech z Fattoria di Magliano už jsem tu psal a popíjel je i v Praze, ale jejich bíle vyzkoušel poprvé až v Itálii, i když je v ČR k dostání (za 380 Kč starší ročník, já platil v jedné fajn vinotéce/restauraci v přepočtu o pár desítek korun více). Pagliatura Vermentino 2014 (Maremma Toscana DOC) citronová žlutá barva, mladá, přímá svěží vůně, lehce citrusová, citronová kůra, bělomasá broskev. Suché, spíše lehčí až středně plné, citrusové a trochu žluté krémovější ovocné, pěkně vyvážené, dobrá délka, přístupné fajn pití.