Minulý týden se konal další ročník přehlídky International Wine Show Prague (web), tentokrát s velkým důrazem na vína Moldávie, ale také s poměrně velkým zastoupením především naturálních vinařů ze Slovinska (a oranžových vín, kterým byla věnována celá přednáška). Krom těchto dvou zemí bylo k ochutnání velké množství Itálie, něco Francie, Portugalska, Maďarska, Řecka… prostě všehochuť. Neměl jsem tolik času kolik bych si přál, byl to pro mne spíš průlet, ale opravdu detailně jsem si projel Řecko a Slovinsko. A právě Slovinsku, respektive poznámkám z degustace, se chci věnovat dnes.
Trochu na vlně „Brewdog“ stylu a „punkových“ piv se vezla propagace vinařství Guerila (web) z regionu Primorska. Rodinný podnikl, 10 ha vlastních vinic v nadmořské výšce 300-400 metrů, produkce certifikována coby biodynamická Demeter. Roční udělají zhruba 40 tisíc lahví. Zelen 2013 čerstvé, minerální, čisté šťavnaté bílé, trochu zaoblené ležením na kalech, poměrně dlouhé, naprosto skvěle pitelné. Retro 2013 je spojení odrůd Pinela, Zelen, Rebula a Malvazija sklízených současné, prý se jedná o klasickou směsku zvanou dříve „Vipavec“ :-) Trochu tmavší barva, složitější vůně, květiny, bylinky, heřmánek, trocha macerace na slupkách. Velmi pěkně postavené, strukturované delší bílé, minerální, s trochou tříslovin, docela dlouhé, výtečné. Chtěl bych pít doma. Rebula 2010 byla tři týdny na slupkách a dva roky v použitých barrique sudech. Zlatá barva, zralejší, výrazná vůně, trochu zemitá, žlutě ovocná, dost dřeva. Suché, středně plné, hromada třísla, svíravé, sladké dřevo, dlouhé. Ale… nevím, moc mne to nebralo, na mne dřeva moc. Cuba 2012 jediné červené, odrůdy Barbera a Merlot. Čerstvě drcené ovoce na pomezí červených a tmavých plodů, mladistvé, suché, ovocné, čisté, šťavnaté, pěkné tříslo, výrazné, krásně udělané sympatické víno. Guerila za mne ano! Navíc moc sympatický vinař.
Korenika & Moškon (web) odskok směrem slovinská Istrie, opět rodinné vinařství se zhruba 25ha a z nich 80 tisíci lahvemi. Opět bio produkce, spontánní fermentace, kontakt se slupkami, výrazně omezené síření, lahvování bez filtrace a takové ty obvyklé věci. Malvazija 2014 trochu výraznější až trochu muškátová aromatika, ovocnost do meruňky, suché, trochu zakulacené, příjemná stavba, dobrá délka, přirozeně fajn. Sedělo by mi více kyselin. Paderno 2008 je macerovaná Malvazija a víno hodně nazrálé, med, bylinky, ale taky brambory ve sklepě a divně nalomené, neoslovilo. Naopak Sulne 2007 (aka saliny, poblíž kterých mají vinice), směs z poloviny Malvazija a druhá polovina Chardonnay a Sivi Pinot, sklízeno a macerované společně, vyzráváno šest let ve velkých sudech. Hodně povedená záležitost, uleželá, komplexní, se žlutou ovocností a bylinkami, s bezva kyselinou a tříslovinami dodávajícími strukturu, dlouhá, minerální. Výborné bílé. Velké překvapení pro mne byl Cabernet Sauvignon 2007, který jsem ochutnal spíš pro kompletní obrázek, než že bych zrovna tuhle odrůdu ze Slovinska nějak vyhledával. Ale je to parádní víno. Poměrně aromatické, sladší ovoce, černý rybíz, sušené květy, vyzrálé s jemnějšími odbočkami, pěkně ovocné i v chuti, s jemnozrnným tříslem, vyvážené, dlouhé, docela elegantní. Fakt dobré.
Trochu jsem se minul s vinařstvím Erzetič (web) z Gorišky Brdy. Taky nic velkého, 50 tisíc lahví ze 14 hektarů vinic. Vína ze základní řady (Rebula, Sivi Pinot, Damski Rosé z Merlotu) čistá, s výbornou kyselinou dobře maskující trochu ponechaného cukru, naprosto očividně zakvašená aromatickými kvasinkami. Vůbec ne špatná, ale pro mne na menšího rodinného vinaře tak trochu „proč?“ vína směřovaná na masový trh. Na srovnání i spontánně kvašené kousky z amfor, Amfora Belo 2011 (Ribolla Gialla a Pinot Blanc, na slupkách v amfoře půl roku a pak rok a půl ve velkých dubových sudech), víno překvapivě aromatické, bylinky, hutnější, s hodně výrazným tříslem, koncentrované a nabušené, pikantní. Slušné, ale takové trochu „humpolácké“, postrádá komplexitu opravdu špičkových oranžád. Cabernet Sauvignon Amfora 2011 je připraven na úvod normálně, tři týdny macerace a pak a rok a půl ve francouzských dubových sudech částečně nových, a následně doškolen rok v amforách. Ve vůni docela zaprděné, divočejší, s linkou ovoce na pomezí červeného a tmavého a trochu čokolády. Suché, poměrně plné, výraznější tříslo, delší, s potenciálem zrát. Ale na zadek jsem si z toho nesedl.
S vipavskou produkcí od Posestvo Burja (web) už nějaké ty zkušenosti mám, jde o sympatické menší vinařství (7ha a do 30 tisíc lahví) v bio režimu s charakterními poctivými víny. Hodně se mi líbila základní nerezová Petit Burja Zelen 2014, čerstvá minerální a poměrně bohatá záležitost, zajímavě strukturovaná, šťavnatá, suchá, minerální, trochu svíravá, delší s naprosto dokonalou pitelností. Serióznější Burja Bela 2013 (opět „vipavec“ směska, tentokrát zhruba po třetinách Laški rizling, Rebula, Malvazija a desetina dalších odrůd, školeno ve velkých sudech) je víno stále čerstvé, trochu krémověji ovocné, minerální, suché s pěknou kyselinou, delší, potenciálně výtečné ale chce čas. Přesto mne ten fresh základ oslovoval nějak víc. Dost povedená byla ovšem Burja noir 2013, stoprocentní Pinot Noir školený v kombinaci velkých (10 až 15 hl) a klasických malých barrique sudů. Hodně světlé, ovocné, peckovinové, lehce zemité, docela vrstevnaté, jasný pinot. Čisté, šťavnaté, ovocité, s jemnějšími odbočkami, poměrně dlouhé, vyvážené, serióznější příjemné pití.
Legendární vinařství Aleše Kristančiče Movia (web) z Gorišky Brdy asi netřeba představovat, už jsem tu o jejich vínech psal a pokud je řeč o top naturálním Slovinsku, tak jejich jméno padne prakticky vždy. Zastupoval je dovozce Food Adventure a docela mne překvapil solidními (= ve Slovinsku za to obvykle zaplatíte podobně nebo i víc) cenami, hlavně za slavné bubliny PURO (na youtube mám video degoržování pomocí speciálního nástroje i domácího bez něj do dětské vaničky, možná si pamatujete na příběh s ohození zdi kaly). PURO 2003 jsou bubliny z 60 % Chardonnay a 40 % Ribolla Gialla, čtyři roky v malých dubových sudech bez síření, následně s přidaným moštem šlo do lahví na druhotnou fermentaci a tam je, na kalech, dodnes. Každá láhev tedy unikát. Aromaticky překvapivě čerstvé a svěží ale zároveň naleželé, efektní, zajímavé bubliny. Sivi Pinot Ambra 2011 je deset dní macerovaný šeďák, samotok, školený rok a půl v malých dubových sudech. Čerstvé, trochu tmavší, ovocné, suché, poměrně silné, zakulacené, trochu bylinkové, složitější, čisté krásně udělané efektní víno. Tohle se bude líbit moc. Lunar 2008 je stoprocentní Rebula, celé odstopkované bobule jdou na osm měsíců do malých sudů a tam se změní na víno :-) Žádné lisování, žádná filtrace, žádná síra, stočeno i s kaly.A že jich v lahvi je, vždy dělají opatrnou dekantaci (viz foto zde). Tmavá oranžová barva. Divočejší, trochu těkavá, složitější bohatší vůně, čajové výluhy. V chuti tříslo, svíravé, zvláštní sušená ovocnost, délka. Zajímavé, netradiční, vyžaduje čas a specifické publikum. To Veliko Rdeče 2007 je „normální“ výborně udělané velké červené, šest let školeno v malých sudech a síra až při lahvování a jen trochu, odrůdově směs Merlot, Pinot Noir a Cabernet Sauvignon. Strukturované, komplexní, ovocné, s velikým potenciálem zrání, krásné. Pil jsem i výrazně vyzrálejší ročníky (nedávno třeba 95) a drží skvěle a zraje do krásy.
Novým objevem se stalo vinařství Rojac (web) z Istrie, rodinný podnik s patnácti hektary, ročně tak třicet tisíc lahví, bio. Vinař dost mluvil o současném trendu oranžád, jak vzniká hromada kravin a podkopává ty poctivě udělané věci a podobně. Mantra byla čistota v procesech i vínech. Na úvod MOIA 2013, taková trochu funky záležitost, bubliny z rok starého Refošku rozkvašeného znovu v lahvi moštem. Čerstvé, živé, šťavnaté, taková zábavná ovocná alkoholická limonáda. Malvazija 2011 je šedesát dní na slupkách a tři roky v dubu. Suché, čistá, poměrně aromatická oranžáda, svíravější v chuti s bezva tříslem, výborně strukturovaná, delší, docela elegantní. Ano, takhle ano. Základní Refošk 2013 byl jen čerstvě na lahvi, víno velmi temné, výrazně tmavě ovocné, suché, s hodně výraznou kyselinou a tříslovinami, tvrdé a přísné, svíravé, s trochu zemitým ocáskem. Renero 2009 je pak „velká“ podoba Refošku, z top poloh, výběr hroznů a zrání výrazně ve dřevě, taková „moderna“ ale dobře zvládnutá. Víno sladce tmavě ovocné doplněné čokoládou a kokoskami, bohaté a vrstevnaté, v chuti plné, ovocné, s výraznou kyselinou i tříslovinami ale vše v harmonii, dlouhé, trochu líbivější styl ale dost slušný.
Jak patrno z poznámek výše, tak sekci Slovinska jsem si dost užil. Jen houšť a větší kapky!
