Chutná stará zachráněná odrůda

Jsou informace, které ve správném vinném geekovi rozproudí krev. Nebo to možná platí jen o mně :-) Kupříkladu nedávno mne takhle zaujalo, že někdo dovezl (ač na e-shopu to nevidím, ale v mailech nabízí a v obchodě Flavours mají) pár desítek lahví Nera dei Baisi ročníku 2013 vinařství Albino Armani (web) z Trentina. V tomto roce jich vzniklo, hezky číslovaných, jen 1300. Vinařství provozuje „Progetto conservatoria“, projekt kdy na malé vinici u Dolcé (provincie Verona), uchovávají a zachraňují staré autochtonní odrůdy (např. Foja Tonda), v mnoha případech jde o jediné místo, kde je dnes najdete. Je to asi i případ Nera dei Baisi, vyrobených třináct set lahví je tak vlastně jedinou možností, jak tuto již neregistrovanou a polozapomenutou odrůdu ochutnat. Nera dei Baisi je odrůda modrá, dozrávající poměrně pozdně a hodně odolná, s potenciálem připravovat zajímavá vína. Také to vypadá, že obsahuje trochu genů z divočejší americké révy, pocitově to v projevu potvrzuje.

Víno fermentuje v otevřených kádích za pravidelného ponořování matolinového klobouku, zraje deset měsíců v použitých dubových sudech. Uloženo v burgundské lahvi s docela moderní vinětou, čekal bych něco starosvětského :-) Spíše dost světlá červená barva, nic hlubokého. Výrazně ovocná vůně, jahoda, malina, ale nic vlezlého. Jemňoučce kořenité, tabák, trochu divočejších tónů (náznakem upomene třeba k vínům z u nás známé odrůdy Baco Noir). Suché, lehkonohé, příjemně přímočaře ovocné, s dost výraznou kyselinou, šťavnaté, dobrá délka, hladké s téměř neznatelnou tříslovinou, vyvážené. Nic složitého, ale ve své relativní jednoduchosti a snadné osvěžující pitelnosti vlastně dost zábavné. Po pravdě jsme tu láhev vypili na posezení, stylově to trochu připomíná některé maďarské „poločervené“ sillery. Není to levné, u dovozce asi 550 Kč, za tyhle peníze rozhodně dostanete vína o pořádný kus komplexnější. Ale trochu mi to připomnělo jeden už dost starý rozhovor s chovatelem vepříků přeštíků tuším ze Sasova. Na dotaz, co můžeme udělat proto, aby plemeno dále prosperovalo, odpověděl s brutální upřímností: „co nejvíc přeštíky jíst.“