Ruční sběr hroznů do malých beden, fermentace a zrání v kombinaci nových a použitých sudů, velkých dřevěných sudů, nerezu i betonových tanků, odrůdy samostatně. Fermentace za nižších teplot a bez malolaktiky. Zrání na jemných kalech nejméně šest měsíců s pravidelným promícháváním. Spojení jednotlivých odrůd a šarží, trocha čiření a lahvování, na trh jde až po roce v lahvi. Ta je poměrně těžká, s tlustou kovovou záklopkou a velmi kvalitním celokorkem, trochu atypického tvaru. Citronová výrazná žlutá barva. Intenzivní, trochu „počůraně“ sauvignonová vůně, k tomu dřevo, citrusy, fajn květinovost a lehká herbálnost, sladší ovocnost až lehce do tropických tónů, ale zároveň jasně dává najevo, že kyseliny mít bude a sliny se sbíhají. Komplexní a poměrně elegantní projev. Suché, středně plné až plnější, bezvadná páteř výrazné kyseliny a zároveň expresivní zakulaceně krémová ovocnost, dobrá délka, mineralita, expresivní aromatické bílé evokující některá bílá Bordeaux. Jako hodně dobré! Druhý den z napůl odpité lahve působilo trochu unaveněji, než bych pro podobnou třídu vína čekal, ale ten první bavilo dost. Jen je to na můj vkus příliš drahé, v Itálii jsem za flašku zaplatil tuším 35€ a u nás to bude tisícovková záležitost. A když si tak vzpomenu na vína typu Le G de Château Guiraud za dvě stě pade (a jako bonus z bio produkce)… prostě tu přidanou hodnotu úplně nevidím.
Mimochodem v ročníku 2013 přišla Ornellaia poprvé s Ornellaia Bianco, tedy bílým vínem plně nesoucím jejich jméno a také se zhruba stejnou cenou jako červené (takže HODNĚ drahé, bavíme se o zóně 4 až 5 tisíc za láhev). Ze 70 % Sauvignon Blanc a 30 % Viognier, více dřeva, delší zrání a tak. Jen 4000 lahví. Prý je to skvělé, ale nechutnal jsem. Každopádně to vypadá, že snahy dostat Toskánsko na mapu i coby producenta seriózního bílého tu jsou. Ale stejně… Vernaccia di San Gimignano nebo tamní přímořské Vermentino bývají za slušné prachy a fungují dobře, já bych nic nového nevymýšlel :-)
