Churchill rozhazovačný, ceny vína a diplomatická roztržka kvůli alkoholu

Jednu dobu jsem si psal veškeré své náklady, vše od velkých nákupů po několikakorunové položky, do aplikace na telefonu. S dětmi, hypotékou a podobnými radostmi jsem s tím přestal. Nebo mne možná vyděsil pohled na měsíční souhrny kolonky „víno a jiný alkohol“ (a to jsem drahý ručně foukaný dekantér preventivně zařadil do „kultura a umění“ :-) Vzpomněl jsem si na to při zajímavé zprávě, že zásadní postava druhé světové války, muž který prohlásil, že to „není jen Francie, za co bojujeme, je to i šampaňské“, utratil již na počátcích své politické kariéry v přepočtu (z liber a pokud bereme v úvahu tehdejší ceny a inflaci, jde o náklad celé jeho domácnosti) 4 miliony korun ročně jen za víno, destiláty a další radosti nepočítaje! Proti němu jsem úplný žabař! Ostatně jméno tohoto muže nese jedno šampaňské, pravda nejen kvůli tomu, kolik bublin dokázal v běžný den vypít. Pol Roger Cuvée Sir Winston Churchill na popularitě neztrácí a pravidelně je to výtečné víno. Mimochodem na černý pátek se ve Velké Británii prý vedla cenová válka právě v segmentu šampaňského. Na stejné frontě v ČR bohužel klid…

U peněz ještě chvilku zůstaneme. Představte si restauraci, která prodává Château Pétrus za zhruba jen dvojnásobek toho, co chtějí za Beaujolais z vinařství Louis Latour. A otázka zní: myslíte si, že Pétrus má neskutečně podstřelenou cenu, nebo je naopak Beaujolais příšerně předražené? Většina si asi tipne druhou možnost, ale ve skutečnosti jde jen o stav z šedesátých let. Jde o krásný příklad, jak se ceny vína v čase proměňují, jakou roli hraje módnost určitých stylů či vín a podobně, nejen jejich relativní (ne)dostupnost. Uvedl ho ve výtečném textu na toto téma Richard Hemming MW, doporučuji k přečtení celé.

Trochu starší zpráva, ještě z doby pár dní před velkými útoky v Paříži. Ale něco víc francouzského už skoro nejde vymyslet. Íránský prezident Hasan Rúhání se měl zúčastnit státní večeře s Françoisem Hollandem. Jenže menu mělo být halal a nesměl by se servírovat žádný alkohol. A jelikož jídlo bez vína je na podobné oficiální akci nemyslitelné, musela být večeře zrušena, ani jedna ze stran neustoupila. Rúhání by se nezúčastnil, pokud by bylo víno servírováno. A Holland odmítl porušit tradici. Novou variantou se stala oficiální snídaně, ale to prý působilo „moc levně“, takže schůzka se nakonec konala bez výraznějšího občerstvení. Sýrie, utečenci, islámský stát a obecně muslimští radikálové… zásadní témata, ale rozbuškou se stane víno na stole. Divnej svět. Podobné věci mi vždy připomenou seriál Jistě, pane ministře. V tomto případě by to byl díl Morální rozměr.