O víkendu jsme se s pár přáteli sešli u nás doma na předvánočním posezení s vínem a jídlem. Obojího bylo více než požehnaně a šlo spíše o událost společenskou než seriózní degustaci :-) Lahví padlo nemálo (krom níže uvedených jsme navíc ochutnali i něco sherry), hned v několika případech šlo o kousky vytažené „z archivu“, mnohdy poslední exemplář toho či onoho vína. Nedalo mi to a nějaké poznámky jsem si dělal, spíše kratší a o celkovém dojmu z vína, přesto se o ně podělím. Třeba, pokud některé víno vlastníte, budou k užitku.
Padlo několik lahví bublin. Zusslin Crémant d’Alsace Prestige brut 2001 v magnumce byla právě moje poslední láhev, jednu dobu jsem si na tomhle víně docela jel. Již dost nazrálé, toastové, medové, ale minerální, s bezva kyselinou, čerstvé, skvěle pitelné. Stávalo, i v tomto formátu, pod šest stovek. Jojo, kde jsou ty časy. Tanzberg Sekt Chardonnay & Ryzlink vlašský 2012 byl dost aromatický, ale působil takovým poněkud přezrálým teplejším dojmem a spíše jsem si u něj říkal, že z hroznů by bylo lepší tiché. Čotar Bela jsou intenzivní, oranžové, divoké zemitější bubliny, co flaška to unikát. Někdy jsou na mne poněkud… myšinové. Tahle byla ještě v limitu :-) A padla i láhev od Costadilà, jejich „oranžové“ kalné 280 slm. I zde každá láhev je trochu jiná, tohle bylo docela efektní, čerstvé, energické, bylinkovo-ovocné, bezva. Ideální je v magnum formátu, po pravdě. Jo a taky tam bylo jedno nealko perlivé a úplně skvělé, o tom se musím zmínit víc, mnohým se může něco takového hodit.
V bílé se sešla zajímavá sada. Muškát moravský 2014 Oty Ševčíka je dost zakulacený, s výrazným vlivem vzduchu, mýdlový, dobře pitelný ale jde trochu mimo mne. Orsolya Pince Léanyka 2014 je parádně čerstvé, lehké, jemně ovocné, zábavné přímé osvěžující pití. Resch 2012 od Zdeňka Vykoukala je pro vinaře dost netypické víno a hodně se liší i jednotlivé lahve, tahle byla zrovna docela neharmonická, agresivní. Škoda, protože jsem měl i špičkové varianty. U Petra Kočaříka mám jiné favority než ryzlink, navíc Ryzlink rýnský 2011 už navíc působil hodně unaveně a výrazně na sestupu (ale pokud si koupíte do archivu Pinot Noir 2013, tak chybu fakt neuděláte). Kalné Chardonnay 2011 Jaroslava Osičky naopak (opět) nadchlo docela nekriticky, víno si stále drží perfektní kondici a je to výrazná, krémová, strukturovaná záležitost. O Le G de Chateau Guiraud 2011 jsem se tu zmiňoval opakovaně dříve, jde o aromaticky hodně expresivní víno, herbálnost, sladší až tropiko ovoce, efektní Sauvignon prostě. Ale v chuti krásně suché, středně plné, zajímavé. Hodně slušné bílé Bordeaux. Padlo také Szamorodni 2003 od Château Dereszla, suchá varianta tohoto typu vína vyrobená primárně z Furmintu, s pikantnější oxidativní „jurskou“ vůní, divočejší v projevu, s dobrou kyselinou v chuti ale zároveň trochu ohlazeno cukrem, dost zajímavé. No a pak také Szamorodni 2012 tokajské legendy István Szepsy, což je famózní velmi výrazně sladká záležitost (na úrovni šestiputňových vín), bohatá, medová, bylinková, s tóny podhoubí, sladká, intenzivní, s parádní kyselinou, dlouhá, krásná. Jako normálně piju spíš suchá vína, ale tohle bylo prostě top z bílých bez váhání :-)
Růžová, když nepočítám ty nealko bubliny, měla jediného zástupce. A to navíc trochu netypického, Atilla Pince a Syrah rozé 2008. Otevřeno s trochou obav, ale překvapivě ve stále velmi dobré kondici a žádný divočák, suché, ovocné, zakulacené, jahodové a malinové, delší, dost fajn. Vypilo se s velkou chutí.
Vinařství Krásná hora zabojovalo lahví Pinot Noir 2009, již znatelně nazrálým, ale stále s pěknou lesně ovocnou vůní, kořenitostí, vyváženou chutí a délkou. Pohoda! Podruhé v krátké době jsem měl možnost chutnat Svatovavřinecké 2010 od Oty Ševčíka, stále ovocné, morušové, lehčí dobře pitelné červené. Kdo by to byl čekal. A fakt jsem ocenil možnost po mnoha letech zkusit Frankovku 2008 taktéž od Oty Ševčíka, moc pěkně postavené červené, poměrně elegantní, s bezva kyselinou a stále i peckovinovou ovocností, s dobrou délkou. Jako jo! Našla se i další frankovka, Blaufränkisch Hochäcker 2013 Franze Weningera, o poznání plnější a logicky čerstvější, tmavě ovocná, s výraznějším vlivem dřeva, dlouhá, strukturovaná, parádní! Chce ještě čas a bude ještě lepší. Nine Stones Barossa Valley Shiraz 2013 je aromaticky dost výrazná, šťavnatě ovocná záležitost, drcené čerstvé tmavé lesní plody, kořenité, kožený pásek, dřevo, klasika. Suché, silné, plné, intenzivní, hutné, ale zároveň mi přijde takové trochu „plastově“ umělé. Každopádně dokáže zaujmout. O Cantina Fontecolle Sololoro 2008 Montefalco Rosso jsem psal nedávno, poznámky odpovídají :-) K Château Le Conseiller 2008 jsem si nenapsal ani čárku, protože ho v posledních týdnech pil několikrát. A koukám, že ani tenkrát jsem si nic nenapsal. Tak příště. Docela zaujala láhev Château Les Amoureuses „Les Amoureuses“ 2012. Nejdříve jsem si říkal, že se někdo fakt plácl přes kapsu a donesl legendární polohu z Chambolle-Musigny, ale je to Grenache z Coteaux-de-l’Ardèche :-) Výrazně tmavě ovocné, s kouřovou a minerální linkou, šťavnaté v chuti, plnější, s kořenitými tóny, lékořice, dobře postavené, delší, stále poměrně mladistvé, seriózní. Dost slušné. U Štefana Kasnyíka ze Strekova a jeho Eszter Cuvée 2009 (Frankovka, Svatovavřinecké, Alibernet) bylo víno ze začátku docela divoké, po nějaké době v karafě se předvedlo dost pěkně, výrazně, stále ovocně, trochu živočišně, fajn.
Za mne ten večer „nejvíc“ asi sladké od Szepsyho, frankovka Hochäcker, Chardonnay 2011 od Osičky a starý crémant od Zusslina. Bylo to ale fajn celé a díky všem za příspěvky a účast! :-)