Cenově snadno dostupné červené z amfory

Amfory začínají získávat na popularitě, tak trochu móda je to. V posledních třech letech jsem za ně, teda vína z nich, systematicky utrácel. Dojmy z vín se různí :-) Nejednou šlo, hlavně u bílých, o typické představitele zbytečně přemacerované uni oranžády (navíc typicky bez síry a leckdy s výskytem více či méně vyrazných těkavek, myšin a tak podobně), u kterých fakt netřeba řešit, že to zrálo zrovna v amfoře. Podobně zprznit by ty hrozny šlo i snáze :o) Jindy to byla nádherná komplexní elegantní vína (Fontanasanta Nosiola od Elisabetty Foradori mne napadá jako první), na kterých je prostě zřejmé, že to není ani dřevo ani nerez a výsledek má specifický charakter. Spojnicí většiny „amforovek“ byla o něco vyšší cena. Ale už se dostávají i do zóny vín řekněme „spotřebních“, třeba červené Gros Vermell „Selecció d'Àmfores“ 2012 jsem kupoval pod 6€ (= 160 Kč). Je to DOP Valencia (obec Moixent), původ ve vinařství Celler del Roure (rodinný projekt vinaře jménem Pablo Calatayud fungující zhruba od poloviny devadesátých let, z té doby jsou i výsadby). Odrůdově Monastrell 40 %, Garnacha Tintorera 40 % a k tomu 20 % vzácnější a podle všeho právě odsud pocházející odrůdy Mandó, se kterou toto vinařství pracuje poměrně dost, výsadby ve vyšší nadmořské výšce 550 – 650 metrů.

Výtečná bílá burgunda

Již dnes rozšířené choroby a další nastupující, série ročníků s nižšími výnosy a stárnoucí vinice, které je ještě dále sníží. Podobné zprávy z Burgundska lze v podstatě číst ve zkratce jako „je draho a bude hůř“, že jo. Co naděláte. V úterý jsem měl skleničku výtečné bílé burgundy a doufám, že ještě pár let budu mít možnost podobná vína popíjet :-) Pierre-Yves Colin-Morey z Chassagne-Montrachet je stoupající hvězdou, na scéně v podstatě jen pár let, od roku 2001 coby mikronégociant (kde Morey v názvu firmy přinesla manželka Caroline, jejímž otcem není nikdo jiný než Jean-Marc Morey… jména Colin a Morey jim v začátcích dost pomohla při dohodách o nákupu hroznů, půjčkách a podobně) a již předtím zaměstnán v rodinné Domaine Marc Colin, od roku 2005 coby samostatné vinařství, s prvním ročníkem 2006. Ze tří čtvrtin vlastní vinice (necelých 6ha, tedy čtvrtina rodinných vinic, rozdělená losem mezi čtyři sourozence, jejich podíly ale zůstaly doma) a zhruba třetinu hroznů nakupuje (ovšem typicky dnes již z dlouhodobých dohod, některé top polohy již od roku 2001, a navíc na nich rozhoduje co a jak a kdy, od zelených prací po sklizeň). Strávil nějakou dobu ve vinařstvích po světě (Austrálie, Kalifornie) i ve Francii (Languedoc, Rhôna, Sancerre) a přiznává, že je velkým milovníkem ryzlinku. Což možná vysvětluje některé věci, které svým burgundám (ne)provádí :-)

Veltlín, Weinperky a zajímavý nový projekt

Nedávno jsem pil výtečné Veltlínské zelené 2013. Hrozny mají původ v obci Miroslav, viniční trati Weinperky, a víno bylo připraveno bez aditiv tuším krom trochy síry, školeno dva roky v 600l dubovém minimálně vypalovaném sudu od Fryzelky. Ve sklence trochu opalizuje a barva je výrazná, tmavší, tónem až ke zlaté. Bohatá, složitější vůně, poměrně koncentrovaná, s báječnou čerstvostí a zároveň již nazrálejšími tóny, s oxidativním štychem, známkami několikadenní macerace hroznů a linkou minerality. Výborná. V chuti suché, poměrně silné a plné, ale s výraznou kyselinou a nic zbytečně tučného či utahaného, vyšší alkohol nijak neruší, důrazné, dlouhé, s dotykem tříslovin. Seriózní, strukturované výtečné bílé. Za 359 Kč maloobchodně s ním nemám nejmenší problém. Autorem vína je možná trochu překvapivě vinařství Dva duby, které mám asi nejen já spojeno s Kounicemi a vínem především červeným, na unikátnosti tamního terroir nezpraseném chemií ve vinohradech a sklepě je ostatně celé postaveno. Ale vinař se už dlouhodobě poohlíží po ideálním místě na bílé a vypadá to, že Weinperky ve spojení s veltlínem jím budou.

Cenové excesy restauračních vinných lístků

Je mi jasné, že v občasných stížnostech na cenu některých vín či poměr ceny a kvality mohu znít „levně“, ale takový už jsem :-) Celkem dlouho jsem se tu ale vyhýbal tématu cen vína v restauracích, protože tak nějak stejně nic, co bych mohl napsat, situaci nezmění. Jakožto správný grafoman ale předsevzetí poruším, vypíšu se z frustrace a uklidním se. Chápu, že se servisem a vším okolo jsou spojeny nějaké náklady, a že pro kupu restaurací se špičkovou kuchyní jsou to právě marže na víně a nápojích obecně, kde se ve výsledku rozhoduje, zda restaurace může fungovat a vydělávat, ale stejně jsou pro mne nesmyslné ceny vína jedním z hlavních důvodů (tím druhým samozřejmě časové možnosti a dvě děti), proč jsem leckteré doporučované restaurace zatím nenavštívil. Nechce se mi doprovodit výjimečné jídlo, takové které doma určitě nedokážu připravit, nějakým relativně základním vínem (navíc cenově napáleným ještě násobně více, než vína velká), které si naopak mohu dát kdykoliv. A u vín špičkových zase nejsem ochoten vyhovět představě restaurace o tom, kolikanásobek běžné maloobchodní ceny je ještě snesitelný. Bolestně jsem si tohle uvědomil při plánování výletu k manželčiným kulatinám. Chystáme se (bez dětí, dárek zásadní!) do Londýna a pohled do vinných lístků tamních restaurací byl skutečně krutý, rozhodně podobné předražování není jen naše specialita…

Moravský Sauvignon, kalné Prosecco a 2x Španělsko

Dostalo se mi do rukou další fajn víno z Vinařství Piálek & Jäger (web), konkrétně Sauvignon 2015 moravské zemské víno. Burgundská láhev s celokorkem. Viněta napovídá „kravák“, tedy původ hroznů na viniční trati Kraví hora u Nového Šaldorfu, ale nic takového na vinětě uvedeno není. Citronová žlutá trochu výraznější barva. Čerstvá, energická svěží vůně, zelené jablko, herbální tóny, černý bez, čisté, příjemné. Suché, lehčí až středně plné, s bezva kyselinou a šťavnatostí, dobrá délka, výtečně udělané, skvěle pitelné. Nekomplikovaně zábavný osvěžující Sauvignon. Není značeno jako Kravák ani jako VOC Znojmo a vůbec nemá jejich obvyklou ambaláž, musím dohledat o co přesně vlastně jde. Ale víno dobrý.

Plíseň, vzorky, maraton

Dneska takový blogísek ze života vínomilce, který se snaží znovu neztloustnout díky běhu :-) Jak nejlépe trávit volnou neděli než inventurou vinné chladničky? Vlastně jsem ji vůbec neměl v plánu, ale byl k tomu donucenou jezírkem vody na podlaze i v chladničce. Původně jsem se domníval, že jde o vylité bílé víno (mám tam i rozpité otevřené lahve a kupu sherry), ale ukázalo se, že je to složitější problém. Podle všeho se v ledničce vylil nějaký slaďák a natekl do odtoku, kterým normálně odchází kondenzovaná voda. V odtoku víno zaschlo a na odparce navíc začalo plesnivět, ve výsledku tam vznikl neprošťouchnutelný nános hnusu. Takže vína ven, ledničku položit, odparku odšroubovat a tak. Alespoň teď už přesněji vím, co všechno za sherry mám otevřeno, a také jsem objevil láhev Svätovavrinecké 2008 Classic z vinařství Strekov 1075 (viniční trať Góré). Víno už je normálně vyprodáno, poslední větší množství odešlo do Japonska. Projevem je to dost „pinotové“, již nazrálejší a trochu divočejší, do peckovin, sušených višní, něco kořenitosti, dost suché s dost výraznou kyselinou, červené peckoviny, dobrá délka, výborná pitelnost. Poctivé zábavné červené stále v kondici. Po práci přišlu k chuti.

Kirwan 2004 a 2006

V poslední době jsem popíjel docela dost ze starších zásob Bordeaux, těch nashromážděných v době kdy mne bavilo o dost víc (a taky víc utrácel za kraviny, protože neměl děti a hypotéku a celkově byl mladý a tupý) a měl pocit, že udělat si zásoby předem se vyplatí :-) Otevíral jsem spíše cenově dostupné kousky a bylo to v pohodě pití a utracených peněz jsem vlastně moc nelitoval, ale srdce mi z toho rychleji nebušilo (určitě méně, než protestujícím proti pesticidům, v Bordeaux to žije). Teď v týdnu jsem ale vylovil dva ročníky Château Kirwan a přiznávám, že to byla přeci jen o dost větší zábava. Tohle 3ème Cru Classé z Margaux, nesoucí nezvyklé jméno po irském majiteli (setnutém na gilotině v roce 1792), je už přes devadesát let v majetku négociantské firmy Schröder & Schÿler, která jinak produkuje především spotřební základní Bordeaux pod různými značkami a exkluzivně zastupuje také spíš běžnější věci. A ač jde o jejich rodinný podnik, tak i Kirwan si prošel dlouhým obdobím, kdy statut Cru Classé měl jen na papíře a obsah lahví tomu neodpovídal. S příchodem „mikrooxidačního ďábla“ Michela Rollanda na začátku devadesátých let minulého století šla kvalita nahoru.

Bokovka, Dobrý ročník a ti další

Jedním z určitě nejúspěšnějších filmů s vinnou tematikou je Bokovka (Sideways), ostatně i vítěz jedné staré ankety zde. Romantický komediální road-movie v režii Alexandera Paynea z roku 2004 dokázal v USA zvýšit spotřebu Pinot Noir a naopak snížit zájem o Merlot. Film podle románu Rexe Picketta se odehrává především mezi vinicemi a vinařstvími v Santa Ynez Valley, kde sledujeme příběh neúspěšného spisovatele Milese (Paul Giamatti) a bývalého herce Jacka (Thomas Haden Church), kteří spolu vyrážejí strávit poslední dny svobody a povyrazit si před Jackovou svatbou. Víno teče proudem a díky němu a několika ženám se vše poněkud zkomplikuje. Podle scénáře Bokovky vznikla japonská verze, Saidoweizu, pro fanoušky původního filmu téměř nutnost shlédnout! Děj filmu a některé zásadní momenty se po pravdě poměrně dost odlišují od knihy (viz jeden můj oblíbený úryvek v závěru staršího článku), ale tím si radost kazit nenechme. Blíže ději knihy je stejnojmenná divadelní hra, která se po úspěchu v USA tento rok objeví i v Londýně. A ve Francii momentálně vzniká tematicky podobný film odehrávající se ovšem v Beaujolais, Saint Amour se jmenuje. Kdo si střihne hlavní roli si snadno tipne asi úplně každý… je jím držitel ruský občan toho času s bydlištěm v Belgii, Gérard Depardieu. Prý dává pět flašek vína denně, tak se to hodí…

Třikrát stejně a přeci jinak s Muscadetem

Ne že bych se s vínem nudil, ale občas se přeci jen objeví lahve, u kterých mne přepadne taková ta dětská radost a o něco silněji mi připomenou, co mne na víně vlastně tak moc baví. Naposledy se mi to stalo s nákupem od Domaine de l'Ecu. Nejde o žádného neznámého producenta, ale o jednu ze špiček Loiry a to především v případě odrůdy Muscadet (dělají ale i červená, ta mne ovšem spíše míjí). Vinařství je bio už přes čtyřicet let, ještě z doby kdy to rozhodně nebyla nějaká módní záležitost, a od roku 1992 jede na celých 25 hektarech v biodynamice, certifikace Demeter následovala o několik let později. Pečlivá práce na vinicích, ruční sklizně, spontánní fermentace, čistě gravitační přetáčení bez čerpadel, zrání nejčastěji v neutrálních podzemních betonových tancích (a pro některá vína používají sudy a nově také amfory, ale obvyklá bílá jsou bez nich), krom minimálního síření (vína typicky mají okolo 40 mg/l celkové, 10 mg/l volné) žádné přidané látky.

Krása pěstitelského Champagne

Pěstitelská šampaňská, vína od vinařů a zároveň vinohradníků, z jejich vlastních hroznů. Ještě relativně nedávno vlastně docela okrajová záležitost, dnes zásadní trend ovlivňující i fungování tradičních velkých domů. A nejen tím, že najednou nedostávají tolik kvalitních hroznů ze super poloh co dříve, protože si je pěstitelé nechávají pro sebe. Jen se podívejte, co specialit z jedné konkrétní vinice, s důrazem že ji navíc vlastní, a dalších podobných kousků se začíná veřejně objevovat i v portofoliu obřích hráčů (těch stejných, kteří ještě nedávno trvali na tom, jak jedině směs z mnoha poloh je tím pravým vyjádřením podstaty Champagne). Pěstitelské Champagne (Grower Champagne, značka Récoltant-Manipulant, RM, na vinětě) může být samozřejmě naprosto průměrné víno, i podprůměrné a horší než základy velkých domů. Mohou to být vína stylově naprosto tradiční a výborná, úplně klasická směs hroznů z různých vinic a obcí, a také obvykle jsou. Ale možnosti jsou mnohem širší!

Domácí vinařství pro turisty

Přimotal jsem se k přípravě brožurky o vínech z ČR určené pro turisty, především pro návštěvníky Prahy. A právě nahrubo doklepl úplný úvod do domácího vinařství – vlastně tak trochu „jak se zorientovat ve vinětách“ se základními informacemi o geografickém rozdělení, co čekat za odrůdy a jak chápat nejčastější nápisy, se kterými se na lahvích setkáte. Docela by mne zajímalo, co by podle vás v takovém úvodním seznámení určitě nemělo chybět. Zkuste se vžít do role turisty, který si rád dá sklenku dobrého vína, právě dorazil do Prahy a v informačním centru zjišťuje, že tu máme nejenom výborné pivo, ale světe div se tu vzniká i víno! Jaký fakt by se rozhodně měl dozvědět? A pokud vás nic zásadního nenapadá, co třeba jaká vína by určitě neměl minout, aby si z ČR odvezl o domácím vinařství dobrý (ale zároveň ne úplně zkreslený vyzobáním několika naprosto atypických vín) dojem? Mohou to být konkrétní lahve, smysl ovšem dává i doporučit i jen typově (ale „sudovou Pálavu“ slyšet nechci :-). Třeba svým nápadem přispějete k zajištění lepšího servisu zahraničním vínomilcům :-)

Moravská frankovka a dva alsaské pinoty

Nedávno jsem vyrazil na slepou degustaci vín odrůdy Frankovka do vinného baru Veltlín a těšil se, co zajímavého si na nás připraví. Úspěšnost v hádání nebyla úplně ideální, ale minimálně geograficky se docela dařila. Naprosto jsem ovšem minul s Frankovkou 2012 od Jakuba Nováka (prodává třeba Winegeek), vínem původem ze staré vinice v Havraníkách (tj. Znojemsko), nefiltrovaným, nečiřeným, s minimem přidaných siřičitanů, kvašeným spontánně a rok školeným v dubovém sudu. To jsem poslal, a nebyl úplně sám, do Strekova. Projevem stále poměrně čerstvé, výrazněji efektně sladce ovocné, tmavší peckoviny, trochu moruše, decentně minerální, prašnost. Suché, čisté v chuti, ovocné, delší, trochu teplejší zakulacené ale s pěknou kyselinou, jemně kořenité, moc fajn.

VOS, VORS, Añada a další sherry s určením věku

Z principu školení sherry, slavného systému solera do kterého neustále přicházejí čerstvá vína a v sudech je postupně směs mnoha desítek či dokonce stovek ročníků, je jakékoliv označení ročníku či přesného stáří lahvovaného vína záležitostí poněkud problematickou. Přesto se setkáte s lahvemi, na kterých je nějaký rok či věk uveden. Dnes se budeme zabývat právě těmito a mrkneme na některé zákeřnosti, které vás u podobných údajů čekají. Téma spíše už pro sherry nadšence a pokročilé, ale v zásadě může dost pomoct v orientaci i začátečníkům, byť se bavíme o velmi malé skupince speciálních vín z Jerezu a okolí.

Sex nebo víno, 107 let, Den D pro vinné nápady

Celkem běžně se na lahvích alkoholu, a tedy i vína, setkáte s informací, že ženy by neměly pít v případě, pokud jsou těhotné nebo se zrovna snaží počít. Nově jsou doporučení od Centers for Disease Control and Prevention rozšířena i na „sexuálně aktivní“. Je mi líto, paní a slečny, sex a alkohol dohromady nepatří, budete si muset vybrat :-) Samozřejmě je vše zmírněno poznámkou o používání antikoncepce, z pohledu CDC je každý pohlavní styk bez spolehlivé ochrany snahou o početí a tedy logicky v nesouladu s konzumací alkoholu. No nezávidím…

Výtečný kabinetní ryzlink. Jak často pijete sladká vína?

Lothar Kettern Piesporter Goldtröpfchen Riesling Kabinett 2010. Už jsem to psal dříve, ale vždy, když vidím nějaké podobné jméno, tak se mi začnou sbíhat sliny a začnu se děsně těšit na první doušek a tu fascinující souhru kyselin a cukru v podobě, kterou dobrý ryzlink (a ten z břidlicových svahů Mosely tuplem) umí snad nejlépe ze všech odrůd. Zde již trochu vyzrálejší, medová vůně, na úvod lehce funky zralý kozí sýr ale odvětrá, minerálně kouřová, zralé jablko, meruňka a první dotyky petroleje. Jen osm procent alkoholu a z toho pramenící lehkost, poměrně sladké ale s parádní šťavnatou intenzivní kyselinou, delší, zábavné, skvěle pitelné teď a navíc bude dobře zrát. Archetypální čistá nadprůměrná ukázka stylu, která bych s klidem vypil flašku na posezení (a na kaloriemi na tom byl lépe, než s lahví suchého ale alkoholičtějšího vína ;-). Běžná cena v civilizovaných zemích pod deset euro, u nás jsem koupil v rámci moselského balíčku ve Víno Klubu a samostatně už to vypadá k dispozici není. Škoda.

Rhôna v podání Domaine de l’Arnesque

Před dvěma měsíci jsem tu psal o výtečném Châteauneuf du Pape z Domaine de l’Arnesque (web) a následně neodolal a zakoupil i jejich další vína. Jedná se o rodinný podnik, vinohradničí a vinaří po již pět generací (byť současná generace se vlastně k lahvování vlastních vín tak trochu vrátila, živili se jako négocianti), obhospodařují přibližně 20 hektarů v apelacích Côtes du Rhône, Côtes du Rhône Villages, Côtes du Rhône Villages Plan de Dieu a výše zmíněné Châteauneuf, mají snad i nějaké Vin de Pays de Vaucluse. Vinice jsou obvykle docela staré, v průměru okolo padesáti let, a ze tří čtvrtin osázeny odrůdou Grenache. Pro červená je to dále Syrah, Mourvèdre a Carignan, pro bílá ještě trocha Roussane a Grenache Blanc. Pracují normálně, bez chemických herbicidů a hnojiv, převážně ručně, fermentace spontánní a tak, ale žádná certifikovaná bio(dynamika). Vína kvasí v betonových tancích a dále zrají buď tam nebo ve starších použitých demi-muids (600l sudy).

Velká vína z Bodegas Tradición

Bodegas Tradición CZ. Pokud vás sklenka amontillada od tohoto producenta nepřesvědčí, že sherry jsou projevem velká vína a na úrovni těch nejlepších „klasických“ vín světa, tak už asi máloco ano. Jde vlastně o docela mladý podnik, krásnou ukázku renesance oblasti v podobně menších špičkových producentů. Vinařství (web) vzniklo v roce 1998 coby projekt miliardáře jménem Joaquín Rivero (to, že byl na konci loňského roku ve Francii odsouzen za podvod, praní špinavých peněz a pár dalších prohřešků v rámci svého hlavního byznysu s realitami nechť nám radost z vína zatím nekazí, ehm…). Ten skoupil celé původní špičkové solery již nefunkčních vinařství a podniků na prodej, případně od nich vybrali top vína v požadovaném stylu či jednotlivé sudy. Pod Tradición tak přešel almacenista Agustín Blazquez a jeho oloroso solera z osmnáctého století, jeden z nejstarších podniků v regionu Bodega CZ – J.M. Rivero (kterou vlastnil předek současného vlastníka, CZ bylo k původně zamýšlenému názvu jen Tradición přidáno na počest tohoto domu), ročníkové solery z Bodegas Croft, Delgado Zuleta pro amontillado, a několik dalších vybraných (Paternia, Harveys pro PX). Najal špičkové odborníky, od vinohradníků a sklepmistrů po pozice jako archivář, a vůbec na ničem nešetřil. Žádná velká romantika, po pravdě, ale výsledky mají…

Zprávy z vinného světa a pár fajn vín

Dneska pár zpráv z vinného světa, co mne tak v poslední době zaujalo, a krátké tipy na několik vín. Začneme v Itálii. Tamní finanční police shodou okolností, při vyšetřování něčeho úplně jiného, odhalila padělky Moët & Chandon Imperial Brut. Místní zločinná partička používala prosecco a dávala mu viněty a záklopky asi nejslavnějších bublin na planetě (a vůbec nejobvyklejšího Champagne na trhu, tu jejich schopnost udělat z desítek milionů lahví průměrných bublin cosi prestižního a hodného ceny desítek euro považuji za jeden z největších zázraků marketingu). Při zátahu bylo zajištěno 9200 lahví a viněty pro dalších čtyřicet tisíc, takže žádná malá hra. Potěšilo, že víno nebude zničeno, ale prodáno jako to čím je, základní bubliny.

Třikrát červená Rioja a něco ke značení vinic

Zakoupil jsem nedávno „v akci“ sadu vín z Riojy a postupně se tím propíjím, dneska se mrkneme na první tři kousky v různých cenových relací. Značka Avior je velmi úspěšná na trhu v Německu, především pak jejich Reserva (často je v nějaké slevě a dostává se někam k osmi euro z běžných patnácti), kterou jsem vyzkoušel v ročníku 2010. Jde skutečně o značku, u které nejde mluvit o konkrétních vinicích a vlastně ani vinařství vám neslíbí (momentálně je to Bodegas Horzales), cílem je prostě víno určitého oblíbeného projevu, takového toho opulentněji ovocného s výrazným francouzským i americkým dřevem, co dneska v klidu dostává 90+ bodů i v renomovaných časopisech. Víno má tmavou rubínovou barvu. Vůně výrazná, moderní efektní sladce ovocná, černý rybíz, tmavé peckoviny, pryskyřice, vanilka, drahé dřevo. Suché, silnější plnější v chuti, sladce ovocné ale s dobrou kyselinou, solidní měkčí třísloviny, výrazné, dobrá délka a pitelnost. Líbivější, technicky výborně udělané byť poněkud těžko zařaditelné ovocné dřevěné červené (= sice to je oblast Rioja Alta a stoprocentní Tempranillo, ale projevem to může to být leccos z nepřeberného množství míst). Za mne typ vína „proč zrovna tohle?“, ale při ceně na naše lehce přes dvě stovky ten úspěch chápu. Záleží, co od vína vlastně chcete, zda je to jen projev ve sklence, nebo očekáváte i něco víc.

2x Chardonnay a Sylvaner starých keřů

Mám doma pár „archivních“ kousků vín od Jakuba Nováka, ale nejvíce jsem určitě koupil vín z ročníku 2013, ta přísnost ročníku mne dost baví. Naposledy jsem otevíral Chardonnay 2013 z Kraví hory (viz starší poznámky z ještě sudového vzorku). Výraznější žlutá barva, zlatavý tón. Čerstvá, energická vůně, citrusy, žluté ovoce, komplexnější ovocný projev, jemně krémovost, drahé dřevo, minerální linka. Suché, výrazné kyseliny a trochu hranatější, tvrdší projev. Ovocnost kopíruje vůni, velmi pěkná stavba a délka, seriózní, důraznější bílé. Pokud má někdo rád třeba Chablis, tak hodně doporučuji. Sedí-li vám spíše „měkčí“ kulatější bílá, tohle určitě není pro vás :-) Kubu Nováka prodává Winegeek, ale produkce je mrňavá.

Parádní ale vadné bílé

V pátek jsem vyrazil na návštěvu Fajnšmekru, kdy bylo tentokrát na ochutnání otevřeno více lahví než obvykle (a vzhledem k až nečekanému zájmu věřím, že se koncept bude opakovat častěji), a nabídku si projel. Obzvláště jedno víno mne opravdu zaujalo a to natolik, že jsem si rovnou koupil nachlazenou láhev domů a ještě ten večer jsme ji s manželkou vypili. Theodora, základní bílé od slavného vinařství Gut Oggau (zmiňoval jsem se v článcích Timotheus, Atanasius, Josephine a Joschuari a také Chutné novinky od Gut Oggau), v ročníku 2014. Odrůdově Grüner Veltliner a Welschriesling (veltlín a vlašák), školeno pár měsíců ve velkých dřevěných sudech, lahvováno s drobným zbytkem CO₂ „pro živost“ a také coby konzervant vzhledem k téměř nulovému síření. A také tam asi zbylo trošku cukru. Což se ukázalo jako problém lahví, které Fajnšmekr dovezl, ať už to způsobilo vedro při závozu nebo pozdější skladování.