Amfory začínají získávat na popularitě, tak trochu móda je to. V posledních třech letech jsem za ně, teda vína z nich, systematicky utrácel. Dojmy z vín se různí :-) Nejednou šlo, hlavně u bílých, o typické představitele zbytečně přemacerované uni oranžády (navíc typicky bez síry a leckdy s výskytem více či méně vyrazných těkavek, myšin a tak podobně), u kterých fakt netřeba řešit, že to zrálo zrovna v amfoře. Podobně zprznit by ty hrozny šlo i snáze :o) Jindy to byla nádherná komplexní elegantní vína (Fontanasanta Nosiola od Elisabetty Foradori mne napadá jako první), na kterých je prostě zřejmé, že to není ani dřevo ani nerez a výsledek má specifický charakter. Spojnicí většiny „amforovek“ byla o něco vyšší cena. Ale už se dostávají i do zóny vín řekněme „spotřebních“, třeba červené Gros Vermell „Selecció d'Àmfores“ 2012 jsem kupoval pod 6€ (= 160 Kč). Je to DOP Valencia (obec Moixent), původ ve vinařství Celler del Roure (rodinný projekt vinaře jménem Pablo Calatayud fungující zhruba od poloviny devadesátých let, z té doby jsou i výsadby). Odrůdově Monastrell 40 %, Garnacha Tintorera 40 % a k tomu 20 % vzácnější a podle všeho právě odsud pocházející odrůdy Mandó, se kterou toto vinařství pracuje poměrně dost, výsadby ve vyšší nadmořské výšce 550 – 650 metrů.
Vínařství disponuje moderními prostory s nerezy (ve kterých obvykle vína fermentují) a zásobou barrique sudů, ale zajímavější je podle všeho podzemí. Toto víno je školeno půl roku v tinajas, velkých (600 – 2800 litrů) v zemi zapuštěných hliněných amforách. Nejde ale o žádnou novinku, sklep a amfory jsou staré možná až pět set let! Vinař lokalitu objevil při studiu vinařských materiálů ze sedmnáctého století. Sklep byl opuštěn někdy ve třicátých letech minulého století, vinař „jen“ postupně jednotlivé amfory, celkem je jich 97, nechává zrenovovat a znovu používá. Gros Vermell je uložen v burgundské lahvi, s kovovou záklopkou a celokorkem. Nápaditá viněta. Tmavší granátová barva. Již trochu nazrálejší vůně, ale čistě „bezdřevně“ červeně ovocná, první dojem je Grenache z betonu. Trochu pikantní, dotyk bylinek a florálních tónů. Nic složitého, ale fajn. Suché, středně plné, dobrá kyselina, červené ovoce, trocha kořenitosti, čistota, slušná délka. Přímočaré, dobře pitelné červené. Víno, ze kterého se vám rychle rozbuší srdce? Asi ne. Za sto šede dost solidní pití se zajímavou „omáčkou“ okolo, z místa kde znovu ožívají kvalitní vína po dlouhém období masové nejnudnější produkce, které na stole navíc dobře vypadá. Takže spokojenost, vlastně.
