Ráspiho Frankovka a další nová vína

Rok se sešel s rokem a Vinorum naskladnilo nové ročníky základních vín od Ráspiho (jmenuje se vlastně Horváth József), oblíbeného vinaře z maďarské obce Fertőrákos v oblasti Sopron, vlastně hned u hranic s Rakouskem a kousek od Neziderského jezera. Už jsem toho o něm napsal vícero a k jednomu z vín, základní frankovce, se pravidelně vracím ročník za ročníkem. Teď bylo dlouho vyprodané a ač mám stále zásoby ročníku 2009 a 2011, stejně jsem se na novinku moc těšil. A rovnou si projel i aktuální roséčko a bílou směs Tündér. Ráspi stále upravuje ambaláž, viněty se myslím postupně lepší a celá řada vín začíná dostávat nějaký řád. Pro základy používá šroubový uzávěr v barvě ladící s vínem/vinětou.

2x Cimarosa, privátní značka Lidlu

Dneska to bude o vínech z Lidlu. Není to sice můj obvyklý nákupní zdroj, ale když se sem tam vyskytnu poblíž jejich prodejny, do „vinotékové“ sekce celkem rád nehlédnu. Občas se tam objeví zajímavá vína za dost slušné ceny, výprodej Bordeaux a tak, obvyklá nabídka mne ale příliš neoslovuje. Byť třebas některá vína Cimarosa zaujmout dokážou. Oproti řadám v Tescu, Marks & Spencer a dalších na nich není na první pohled patrné, že se jedná o privátní značku Lidlu, pod jménem Cimarosa si tento řetězec nechává lahvovat novosvětská vína z Chile, Austrálie, Jižní Afriky, Kalifornie a tak, typicky jde o základní „technicky čistou a bezvadnou“ průmyslovou produkci. Občas tahle vína i vyhrají i nějakou soutěž (celou produkcí soutěže dost obesílají a nezapomenout pochlubit i bronzem), třeba jejich základní Cabernet z Chile má zlatou na Decanter world wine awards a ocenění jednoho z top vín poměru cena/kvalita tamtéž :-) No nic, jak je to s medailemi všichni dobře víme. Každopádně tu úplně základní řadu Lidl obohatil i o dražší výběrovou, i viněty vypadají o dost lépe. Já zkusmo sáhl po Sauvignonu z Nového Zélandu a Pinot Noir z Chile.

Château Poujeaux a další bordeauxské plky

Během svátečních dnů jsem vylovil ze zásob několik lahví Bordeaux. Château de Fonbel 2008 Saint-Emilion Grand Cru byl ukázkový korek, zamrzelo. O Les Fiefs de Lagrange 2006, druhém vínu Château Lagrange ze St. Julienu, jsem tu psal před dvěma roky. I tentokrát mi přišlo hodně tmavě ovocné, zralejší až do černorybízového a švestkového džemu, suché, ovocné, s výraznou fajn kyselinou, slušně postavené, fajn pití. Na devět let v příjemné kondici. Padla láhev Vieux Robin Bois de Lunier 2007 (málokteré Bordeaux má takhle příšernou vinětu), o tom jsem zde psal před pěti lety a dost mne nebavilo. Ale teď mi nevadilo, spíše jednodušší přímočaré nazrálejší červené, suché, čisté, dobře pitelné. Proč ne. Ale celkem dle očekávání mne nejvíce oslovilo Château Poujeaux 2008,  Cru Bourgeois z oblasti Moulis-en-Médoc, ovšem typicky kvalitativně spíše na úrovni Grand Cru Classé vín. V oblasti jde, společně s mým oblíbeným Château Chasse-Spleen, určitě o špičku.

Výtečná cava a dvakrát Somló

Z vinařství Bohigas už jsem se tu zmiňoval o dvou různých bublinách, Cava Brut Reserva a Cava Brut Gran Reserva, tentokrát vyzkoušel i jejich ročníkové cuvée Cava Noa Brut Nature 2010. Zde jde o spojení odrůd Pinot noir a Xarel·lo ve stejném poměru, zraní na kalech v lahvi rok a půl (většina zdrojů uvádí 15-18 měsíců, ale osobně bych si tipoval o nejméně rok více a na úrovni nebo déle než u Gran Reservy). Je to jejich nejdražší víno, cenově zhruba 17 – 20€. Holt menší produkce (tři tisíce lahví) a asi příplatek za ten pinot ve směsi :o) Citronová žlutá barva, pěkné perlení menších bublinek. Čerstvá, trochu toastová vůně, jablíčkově ovocné s citrusovými tóny, seriózní, slinosbíhavá, minerální. Velmi suché, klasické, výrazná kyselina, šťavnatá ovocnost, živost, mineralita, krémovost, dobrá délka a stavba, moc pěkné. Téměř paralelně jsem otevíral, abych si udržel přehled o mainstreamu, Champagne Veuve Clicquot Ponsardin Brut (které považuji za slušné pití a oproti Imperiálu od Moetu s ním nemám problém). A upřímně „na body“ si ta cava v ničem nezadá. Což mi připomíná, že právě vyšla zajímavá publikace 50 Great Cavas 2016, pokud vás tematika zajímá. Zdarma se můžete podívat třeba na verzi z roku 2014 (18 MB PDF), aktuální vydání je ovšem obsáhlejší.

Druhé nejlevnější víno

Možná si vzpomínáte na nedávný zápisek Cenové excesy restauračních vinných lístků. Při pobytu v Londýně jsem zoufale hleděl na nabídku restaurací a hledal „dobrý nákup“, cokoliv s rozumnějším poměrem cena/kvalita, a trpěl jak zvíře. V jedné z restaurací jsem nakonec pil (nic moc) Fleurie a v další se jakž takž objev zadařil, skrývalo se tam krásné Cerasuolo di Vittoria z Cantine COS. Sommeliérku ta volba očividně potěšila a na závěr oběda mi přinesla sundanou vinětu. Ty zoufalci u stolu vedle, co trapně utratili £750 za Charmes-Chambertin 2006 z vinařství Claude Dugat, vinětu nedostali :-) Celá ta situace a hledání mi připomněla oblíbenou problematiku známou coby „druhého nejlevnější víno“.

Nejen burgundské sauvignony vinařství Goisot

Burgundsko je možná komplexní systémem apelací, ale pokud jde o odrůdy, tak tam se s oblibou říká, jak to mají jednoduché. Chardonnay v bílé a Pinot Noir v červené. Hotovo. S dodatkem sem tam bílé Aligoté, které na některých místech ovšem funguje skvěle a krom jednoduchých chlastacích vín dokáže dát i charakternější pití, a staré dobré Gamay v Beaujolais. A pak pár těch drobných výjimek, tuhle Pinot Blanc, támhle Pinot Gris, znáte to... A sem tam i výjimka větší, jako relativně nová stotřicetihektarová apelace Saint-Bris v oblasti Auxerrois (okolo obcí Saint-Bris-le-Vineux, Chitry, Irancy, Vincelottes a Quenne), uznána je teprve od roku 2003, která patří odrůdě Sauvignon Blanc a méně časté Sauvignon Gris (Fié Gris). Saint Bris bývalo součástí Chablis, a ostatně s ním sdílí i kimeridžský vápenec, ale po fyloxerové katastrofě se stalo podregionem „jen“ Côte d’Auxerre, vína odtamtud už coby Chablis značena být nemohou. Což ale dovolilo sázet i jiné odrůdy a objevit, že Sauvignon tam funguje velmi pěkně. A to mne přivádí k Domaine Guilhem & Jean-Hugues Goisot ze Saint-Bris-le-Vineux. Goisot je jedním ze zásadních producentů oblasti, s významným podílem na vzniku samostatné apelace Saint Bris, jehož kvality oceňují i vinaři z prestižnějších částí Burgundska. Právě Guilhem nedávno dorazil do Prahy, na pozvání dovozce AdVivum, aby produkci rodinného vinařství (on, manželka, rodiče a sedm zaměstnanců) představil.

Mišelínská fotohádanka

Jak už jistě víte, média se tomu věnovala až překvapivě hodně, tak ČR má novou restauraci s hvězdou Michelin. Zatím opět jen v Praze, zbytek republiky si bude muset počkat. Získala ji restaurace Field Radka Kašpárka (rozhovor s ním najdete na DVTV). Předchozích několik dní jsem strávil v Anglii, především v Londýně, výlet bez dětí byl vlastně hlavním dárkem pro manželku ke kulatinám. Program byl docela bohatý a gastronomicky se, krom hospodského a pouličního jídla, zaměřil na ověření, jak to teda s těmi hvězdičkami vypadá v zahraničí. Takže jsme dali podnik s jednou, dvěma i výjimečnými třemi hvězdami. Názor, kterým jsem měl dříve, přetrval. ČR už dávno měla mít jednu dvouhvězdu a pár dalších podniků má na jednu (obzvláště v přímém srovnání s úrovní některých * ve Francii nebo Švýcarsku). Komisaři gumárenského giganta to vidí jinak a samozřejmě mají řádově větší zkušenosti než já, ale nesouhlasit s nimi mohu, že jo :-)

Londýn! Jídlo! Sherry!

Zásadním dárkem k významným manželčiným narozeninám se stala cesta do Anglie. Děti má na starosti babička a teta a my si můžeme užívat naplno. Do volných pár dní je třeba toho vměstnat co nejvíce, myslím že nějaké ty dojmy a podklady na článek tu nasbírám snadno. Dnes třeba prý nejlepší bar na světě (kterému ovšem odešel letos celý zásadní tým a krátce před naším příchodem i nový hlavní barman), pár vyhlášených restaurací i něco sherry. A samozřejmě pivo, v hospodách je tu živo vždycky a den svatého Patrika možná ještě o chlup více. Londýn mne baví! Ale dneska vyrážíme za zážitkem mimo něj. Po prvním náročném dni jsme trochu unavení, ale to nějak… přechlastáme :-)

Bio Xinomavro a velmi suchý Sylván

V rámci průzkumu odrůdy Xinomavro jsem tentokrát sáhl, opět v obchodě Olympia v Radhošťské, po lahvi Filiria 2003 z regionu Goumenissa, vína od známého většího vinařství Boutari z jejich vlastních výsadeb v bio režimu. Ale výborná vína umí, ostatně jsem tu o jednom už psal. S touto lahví jsem mírně riskoval, cena už nebyla nejnižší (něco okolo čtyř stovek) a navíc šlo o postarší ročník, samotné vinařství uvádí archivační potenciál „jen“ 10 let. Ale co už. Víno z poloviny tvoří autochtonní odrůda Negoska, měkčí a s nižší kyselinou, takže schopná „zpřístupnit“ drsnější Xinomavro. Školeno rok ve francouzských dubových sudech. Víno má tmavší rubínovou barvu se znatelně nazrálým okrajem do terakoty. I aromatika je již očividně vyzrálá, klasická starosvětská, trochu teplejší do marmeládových peckovin, sušené rajče. Suché, poměrně silné, páteř kyseliny a stále ještě docela výrazné tříslo, strukturované, seriózní, klasické pěkné červené. Líbilo.

Fiorano, příjemné bio z Marche

V předchozích pár týdnech jsem projížděl hromadu vzorků ze sortimentu VinArte, něco chutnalo a další vína už tolik ne (o novém domácím vinařství Starý Vrch se zmíním později). Každopádně už podruhé (napoprvé jsem se k článku bohužel nedostal, alespoň teď mám i ročníkové srovnání) mne dost zaujala Azienda Agricola Fiorano (web), vinařství z regionu Marche, provincie Ascoli Piceno. Projekt „na důchod“ zubaře z Milána, která sekl se zavedenou praxí a vrátil se s manželkou do jejího rodného kraje. Certifikované bio ve vinicích, pouze lokální odrůdy. Sběr ruční, zpracování jednotlivých viničních poloh odděleně. Fermentace buď za řízené teploty v nerezu nebo v dřevěných tancích. Nekvasí spontánně, používají kvasinky které u nich zajistila zemědělská škola z Ascoli Piceno (= použít neutrální kultury by za mne bylo na zhruba stejné úrovni, tohle selektování kmenů z vlastních vinic/sklepa považuji spíše za marketingový trik), ale nejsem v tomhle ohledu úplný kvasinkový fašista a nezavrhuji je kvůli tomu :-) Čistění přirozenou sedimentací a přetáčením, sem tam hrubá filtrace, nepoužívají žádné živočišné produkty pro čiření (kasein, vyzina, albumin a podobně, viz článek o alergenech ve víně) a vína jsou tedy veganská :o) Síření až před lahvování, celková se ve vínech pohybuje od 60 u červených do 80 mg/l u bílých (= spíše v horním spektru těch, co síří méně než by mohli, a na limitu Associazione Italiana per l'Agricoltura Biologica; ale stále zhruba na polovině povolených limitů pro bio vína v EU). Konec technikálií, jdeme na vína. Ročně připraví zhruba 35 tisíc lahví rozdělených mezi šest různých vín.

Gramona, tak trochu jiná cava

Cava je vnímána tak trochu jako chudý příbuzný pravého šampaňského. Vzniká sice stejnou metodou, a někdy dokonce obsahuje stejné odrůdy, vína se dobře pijí a i v základní podobě bývají dobrá, ale málokdy nabízí komplexnější projev. Výjimky samozřejmě existují a najdete čím dál více seriozních kousků, které si se slušným šampaňským nijak nezadají (byť naslepo skoro jistě poznáte, že jsou to bubliny odjinud). Asi nejslavnější výjimkou, díky špičkové produkci a zároveň rozumně velké produkci (celkem zpracují hrozny ze 150 hektarů), je vinařství Gramona (web), které se nebojí svá vína stavět proti největším hvězdám Champagne (Cristal, Salon, Dom Pérignon, ročníkovky Krugu či Bollingeru etc.) a nepropadne při tom. Čím se Gramona liší od Freixenetu, Codorníu, Jaume Serra (Cristalino) a dalších průmyslových producentů?

Dobrá vinice, Petr Kočařík, Jaroslav Osička

Minulý týden byl… autenticky náročný :-) Nejprve to byla slepá srovnávací degustace několika ročníků Ryzlinku rýnského a Sauvignonu z Dobré vinice. Následovala průřezová degustace vín Petra Kočaříka. A nakonec velká oslava manželčiných kulatých narozenin, na kterou jsem v bílé nakoupil vína od Jaroslava Osičky. Dobrovolně přiznávám, že v mnoha případech jsou mé poznámky velmi hrubé či vůbec žádné, vína byla využita primárně k účelu k jakému jsou obvykle zamýšlena. Kterým není usrkávání a škrabání degustačních poznámek, ale pití :-) Platí to určitě o páteční oslavě, u Kočaříka jsem se zase uvolil degustaci vést a tudíž na poznámky moc prostoru neměl. U Dobré vinice je sice mám, ale po „oficiální“ degustaci se opět spíše pilo a po pravdě dojmy z téhle druhé části, co zmizlo rychleji a proč, mají leckdy větší vypovídací hodnoty než ovocné saláty, mineralita a dochuti v poznámkách z části první.

Výsledky dotazníku o skladování vína a počtu lahví

Pro dnešek jsem si připravil trochu statistiky, výsledky dotazníku na téma kolik lahví vína máte a jak je skladujete. Celkem zodpovědělo 268 čtenářů Jižního svahu, což je myslím docela slušný vzorek. Rozložení sil je takové, že více než polovina (55,6 %) se označila za vinné nadšence, dalších 28,4 % pouze za běžné konzumenty vína (což, pokud vyplňujete podobný dotazník na vinném webu, asi nebude vždycky pravda ;-) a zbylých šestnáct procent jsou profíci v oboru (vinaři, dovozci atd.). Přes pětinu z vás, konkrétně 21,3 %, má doma 20 až 50 flašek vína. S 17,9 % byla druhou nejčastější variantou 51 až 100 lahví a na třetím místě s 15,7 % ještě trochu vyšších 101 až 200 lahví. Pět z vás (1,9 %) odpovědělo „Koupím a piju, neskladuju“ (z toho dva vinaři :o) a dalších 14,6 % mí doma méně než dvacet lahví, což je v příkrém rozporu s označením za běžného konzumenta. Pokud máte doma uloženo nad dvacet lahví vína a dokonce vlastníte vinnou chladničku, tak prostě už běžným konzumentem nejste :-) Jinak ve skupině nad dvě stovky lahví se pohybuje 28,7 % z vás a logicky častěji profíci, ale stále i dost vinných nadšenců, i ve skupinách přes pět stovek a tisíc mají zastoupení. Tisíc a více lahví vlastní 6 % respondentů, 501-1000 lahví „jen“ 5,6 %. Prostě jak to přeskočí pětistovku, tak je pravděpodobnější, že časem vyleze i přes tisíc ;-)

Čínské nákupy, Trump vinař, USA exportující

Když před měsícem čínský miliardář Jack Ma (zakladatel Alibaby, foto v titulce World Economic Forum at en.wikipedia) zakoupil Château de Sours v Entre-Deux-Mers a prosákl ven plán vytvořit ze zámku „mini Versailles“ (renovaci provádí stejný tým, který pracoval na Château Cheval Blanc), vyvolalo to velký zájem. Bordeaux to má jinak než třeba Burgundsko, kde podobné investice stále vyvolávají obavy o osud vín, zde investice spustila vlnu dotazů asijských podnikatelů na možnost také si něco v Bordeaux pořídit (mít doma hromadu lahví Château Lafite už očividně není dost prestižní, je potřeba celé château). A z druhé strany dotazy bordeauxských majitelů vinařství, zda si pan Ma nechce pořídit ještě něco … :-) Ten se zatím nevyjádřil, ani k tématu doplnit i nějaké to Cru Classée, ale zase nakupoval Peter Kwok. Pořídil si Château le Rey v Castillon Côtes de Bordeaux, je to už jeho sedmé vinařství v Bordeaux. I zde bude vína připravovat stejný „Vignobles K“ tým za konzultace Michela Rollanda. A jen o chvilku později zainvestovala hongkongská společnost Long Fait International, tentokrát jde o obchod v prestižnější apelaci St. Estèphe, majitele změnilo Château Tour Saint-Fort. Mezitím skupina špičkových degustátor identifikovala sedm klíčových aromat ve zralých Bordeaux. Je ovšem známým faktem, že třeba sommeliéři z Asie používají znatelně odlišné termíny a popisy vína, vycházející z úplně jiného prostředí než našich rybízů a tak podobně. Dříve nebo později bude nutné seznam upravit, aby ho chápal majoritní vlastník bordeauxský vinic a konzument tamních vín :-)

Domaine du Pélican - Burgundsko v Juře

Domaine du Pélican, pojmenována po ptákovi z erbovního znaku města Arbois (proč tam je si zájemci mohou dohledat, je to zábavná historka), je i v kontextu Jury hodně zajímavým podnikem a jednou z prvních předzvěstí věcí příštích, k Juře se upírá znak mnohých. Legenda praví, a podle všeho je pravdivá, že Guillaume d'Angerville za slavného burgundského vinařství Domaine Marquis d'Angerville dostal v restauraci naslepo sklenku Chardonnay z Jury (konkrétně klasicky připraveného Les Bruyères 2005 od Stéphana Tissota, což je naprosto fantastické pití v každém ročníku, ale o něm zase někdy příště…) a bez váhání ho poslal do Burgundska. Čímž tak nějak objevil, že tahle oblast kousek od jeho domoviny existuje a má obrovský potenciál, navíc s možností nakupovat pozemky za zlomek ceny co musí platit v Côte d’Or. Padlo rozhodnutí začít v Juře vinařit. S místním odborníkem na půdy začal vyhledávat ideální vinice, stejně jako v Burgundsko mělo vše jet v biodynamice a bylo třeba volit taková místa, kde toto nebude problém. Nakonec měl docela štěstí, k dispozici bylo Château de Chavanes v Montigny-lès-Arsures s komplet vybaveným sklepem a pěti hektary pozemků (sice s převahou Pinot Noir, kterého má Guillaume d'Angerville dostatek ve Volnay, zde chtěl spíše Chardonnay a potažmo Savagnin) již plně v biodynamice. Šlo o docela nový projekt jednoho filmového producenta, který ale úplně ekonomicky nefungoval. A tak získal nové jméno. Společníkem markýze je François Duvivier, který dlouhodobě řídil vinařství ve Volnay a dovedl jej k biodynamice, právě on je nyní zodpovědný za projekt v Juře.

Pár chutných alsaských pinotů

Čím víc pinotů z celého světa piju, tím bolestnější je neustále utvrzování se, že Burgundsko je prostě jen jedno a naprosto unikátní. Nu což. Neznamená to ale, že pinoty odjinud smysl nedávají. Určitě mohou být a často jsou výborné pití, ať už se snaží burgundský projev napodobovat nebo jdou vlastní cestou. Krásnou ukázkou jsou čím dál lepší červená z Alsaska, další sadu vzorků si opět připravil dovozce Jiří Hron. Dost mne bavil Domaine Joseph Gruss & Fils Pinot Noir Grand V 2014, který nahrazuje pinot z vyklučené vinice, o kterém jsem tu psal nedávno. Původ hroznů bude nejspíše v Grand Cru Vourburg, školeno rok v sudech Allier asi ze čtvrtiny nových. Na pinot poměrně tmavá barva a důrazná ovocná vůně, tmavé peckoviny, lehounce zasmrádlá a potřebuje odvětrat, mineralita, pěkně dřevo. Suché, ovocné, páteř kyseliny a celkově trochu tvrdší projev, dobré tříslo, delší, seriózní strukturované víno, které má vše ještě před sebou a dal bych mu tak dva další roky než znovu otevíral. Tudy prosím ano! A vinař mne obecně docela baví.

Fajn „garážovka“ z Margaux a šťavnatá Mencía z Bierza

Je tomu tři roky, co jsem tu psal o Clos Margalaine 2009, druhém vínu slavné „garážovky“ Château Marojallia z Médocu. Od té doby víno pil už jen jednou a byl dost spokojen, teprve teď ovšem sáhl do zásob i pro trochu starší ročník. V deseti letech věku vylovil Clos Margalaine 2006. Temná barva, hutnější, fialový tón, poměrně mladistvá. Výrazná, intenzivní vůně, již trochu nazrálá ale stále s překvapivě mladistvou vervou (že by hrálo roli i to, samozřejmě krom pečlivého způsobu zpracování hroznl, že vinice pro toto víno jsou částečně na původních pozemcích Château Durfort-Vivens?). Temně ovocné, černý rybíz a švestky, čerstvost, lehce kořenitost, minerální kamenitost, pěkně zapracované dřevo, koncentrace. Suché, výrazné, středně plné až plnější, parádní kyselina, stále kvanta třísla ale nijak neruší a je tu velký potenciál dále zrát, dlouhé, efektní a přitom stále docela evropsky „klasické“ (devítka byla v tomhle ohledu takové „modernější“), vyvážené parádní pití. Láhev padla ani jsem nevěděl jak, tohle můžu. Před lety stálo 440 Kč, dneska za něj Dominec chce 680 Kč. Ještě mám v zásobách ročník 2008, příště si asi doma uděláme minivertikálu.

Český MW, Master of Sake, nejdražší sherry

Japonsko se snaží co může, aby saké dodalo stejný zvuk jako má víno. A s tím souvisí i vzdělávání sommeliérů a obecně příprava odborníků na tento úžasný nápoj, kteří jeho slávu budou šířit dál. Pokud budete chtít získat titul Master of Sake, tak si připravte 30 tisíc liber jen na základní poplatek za tříleté studium a počítejte s měsícem práce na place v japonské restauraci v Londýně, dalším měsícem ve špičkovém obchodě s víny a saké a rovnou dvěma měsíci v Japonsku – polovinu přímo ve varně, druhou na poli, v mlýnech i v učebnách. Japonci to prostě dělají pořádně! :-) Mistrem saké se asi nestanu, no, ponechám ho na úrovni koníčku. Každopádně mi to připomíná, ale už to určitě víte, že Lenka Sedláčková před pár dny dosáhla titulu Master of Wine. Velká gratulace! Sice dlouhodobě žije a pracuje ve Velké Británii pro firmu Berry Bros & Rudd, ale i tak je oficiálně prvním českým držitelem tohoto titulu. Kdo bude další?

Jurské výsadby, síra, Poulsard a video z Tokaje

Zpět doma z Jury a snažím se utřídit dojmy a poznámky. Každá taková cesta a setkání se zajímavými vinaři přinese spoustu odpovědí na různé otázky a nejistoty z dřívějška, ale zároveň přinese kvanta dalších otazníků. Pravidelným tématem rozhovorů byla třeba hustota výsadby (a vinaři se hodně zajímali o to, jak vše funguje nás – jaké máme půdy, kolik srážek, co za odrůdy pěstujeme a tak – velmi sympatické to bylo), která se v Juře v průměru pohubuje okolo 6000 keřů na hektar. Zákonné minimum je pak 5000 keřů a apelační zákony jednotlivých částí Jury samozřejmě definují i maximální výnosy pro různé typy vín, kolik je možno ročně vyklučit a nahradit mladou výsadbou, specifika rozestupů keřů v běžném svahu a na terasách. Dozvěděli jsme se ale také, že apelace specifikuje maximální hustotu a to někde na sedmi tisících keřích na hektar. Vůbec jsme nechápali proč. Navíc Stéphane Tissot má vinici s hustotou dvanáct tisíc a běžně prodává jako apelaci Arbois. Že by si na něj netroufli? Ale ne, ať ten apelační dekret zkoumám jak chci, žádný vrchní limit tam nevidím. Tak nevím :-) Samé otázky! Musím jim napsat a nechat si to upřesnit.

Jura pod flórem, dolévaná i mlhavě krásná

Pobyt v Juře probíhá úspěšně, sice občas bloudíme a skončíme u někoho na dvorku se slepicemi, ale zase se najdeme. Bohužel dnes už musíme jet domů. Dopoledne nás čekají nákupy. Jsem tu i s pár vinaři a při návštěvách byla děsná zábava sledovat, jak zkoumají různé sklepní a viniční vybavení. A teď vyrážejí do místních vinařských potřeb (prodejny vinařského družstva) pro pár vychytávek, která u nás neseženou, speciální hadice nebo tlakové pojistky na napouštění sudů a tak. Já budu spíš kupovat vína (na mou jednu hlavu Savagninu na balkoně moc technologií nepotřebuju), nějaké ty „ušlechtile zkažené“ pod kvasinkovým závojem, hlavně. Ale po pravdě není moc míst, když pominu etalon v podobě Burgundska, odkud bych pil podobně charakterní „normální“ Chardonnay jako odsud. Dovedl bych si představit strávit tu delší dobu a hledat jen top ouillé (dolévané, bez závoje) šardonky. Ale… není čas, živím se nějakými debilními IT věcmi, děti doma už čekají na tatínka a tak :-)

Jura!

V Juře je pěkně. Sice včera večer v bydlišti vše zavřené a i s restauracemi špatné, ale místní stánek s pizzou sebou na výjezdu z obce dělá docela slušné kousky, na jeden po dopečení lijou oxidativní Savagnin :-) Máme za sebou první tři vinaře, společný znak biodynamika, jinak velmi rozdílné osobnosti a projev vín. Od provozu s výrazným burgundským vlivem, přes trochu větší ale kvalitativně naprosto spičkový podnik s geniálními terroirovými víny (a naprosto jedno, zda ze sudů velkých, malých, amfor nebo kvevri), po vinařství kam se chodí do sklepa přes obývák (a vedle sídlí absolutní jurská legenda, která na nás čas neměla, protože peče chleba a stejně nic nemá na prodej, ale alespoň potvrdila, že parkovat na dvorku můžeme). Chutnáme z lahví, ze sudů, mladé i staré. Vin Jaune! Crémant! Je strašně zábavné poslouchat, se sklenkou světlounkého červeného Poulsardu ve sklence, jak tam Pinot Noir vysazovali kvůli výraznější barvě :-) Kyseliny! Mineralita! Ráno jsem si vyběhl k místní pevnosti nad obcí, ale nešlo projít skrz a trasa se mi protáhla o 6km. Vedle sýrárny specializující se na comté ležela mrtvá kráva. Comté! Savagnin! Trousseau! Raději půjdu spát…