Když před měsícem čínský miliardář Jack Ma (zakladatel Alibaby, foto v titulce World Economic Forum at en.wikipedia) zakoupil Château de Sours v Entre-Deux-Mers a prosákl ven plán vytvořit ze zámku „mini Versailles“ (renovaci provádí stejný tým, který pracoval na Château Cheval Blanc), vyvolalo to velký zájem. Bordeaux to má jinak než třeba Burgundsko, kde podobné investice stále vyvolávají obavy o osud vín, zde investice spustila vlnu dotazů asijských podnikatelů na možnost také si něco v Bordeaux pořídit (mít doma hromadu lahví Château Lafite už očividně není dost prestižní, je potřeba celé château). A z druhé strany dotazy bordeauxských majitelů vinařství, zda si pan Ma nechce pořídit ještě něco … :-) Ten se zatím nevyjádřil, ani k tématu doplnit i nějaké to Cru Classée, ale zase nakupoval Peter Kwok. Pořídil si Château le Rey v Castillon Côtes de Bordeaux, je to už jeho sedmé vinařství v Bordeaux. I zde bude vína připravovat stejný „Vignobles K“ tým za konzultace Michela Rollanda. A jen o chvilku později zainvestovala hongkongská společnost Long Fait International, tentokrát jde o obchod v prestižnější apelaci St. Estèphe, majitele změnilo Château Tour Saint-Fort. Mezitím skupina špičkových degustátor identifikovala sedm klíčových aromat ve zralých Bordeaux. Je ovšem známým faktem, že třeba sommeliéři z Asie používají znatelně odlišné termíny a popisy vína, vycházející z úplně jiného prostředí než našich rybízů a tak podobně. Dříve nebo později bude nutné seznam upravit, aby ho chápal majoritní vlastník bordeauxský vinic a konzument tamních vín :-)
Donald Trump, možná budoucí prezident USA (skoro se mi tomu nechce věřit…), vlastní také vinařství. Ve Virginii, nedaleko sídla Monticello, kde se marně snažil o vinaření a výsadby evropských odrůd prezident Thomas Jefferson. Dělají i bubliny, tak třeba někdy přemůžu odpor k majiteli a zkusím ochutnat… :-)
Což mi připomíná, že Amerika (resp. především Kalifornie) exportovala loni vůbec nejvíce vína v historii, celých 461 milionů litrů. Nejvíce spolkne EU a na druhém místě Kanada, následuje v menší míře Hong Kong a Japonsko, na pátém místě Čína. Pro představu export USA je zhruba třetina exportu Francie či pětina oproti Španělsku či Itálii. Přesto kdo by to ještě před pár desítkami lety čekal (jen od začátku devadesátých let jde o čtyřnásobný nárůst, na počátku sedmdesátých se vyváželo naprosté minimum).
