Domaine du Pélican, pojmenována po ptákovi z erbovního znaku města Arbois (proč tam je si zájemci mohou dohledat, je to zábavná historka), je i v kontextu Jury hodně zajímavým podnikem a jednou z prvních předzvěstí věcí příštích, k Juře se upírá znak mnohých. Legenda praví, a podle všeho je pravdivá, že Guillaume d'Angerville za slavného burgundského vinařství Domaine Marquis d'Angerville dostal v restauraci naslepo sklenku Chardonnay z Jury (konkrétně klasicky připraveného Les Bruyères 2005 od Stéphana Tissota, což je naprosto fantastické pití v každém ročníku, ale o něm zase někdy příště…) a bez váhání ho poslal do Burgundska. Čímž tak nějak objevil, že tahle oblast kousek od jeho domoviny existuje a má obrovský potenciál, navíc s možností nakupovat pozemky za zlomek ceny co musí platit v Côte d’Or. Padlo rozhodnutí začít v Juře vinařit. S místním odborníkem na půdy začal vyhledávat ideální vinice, stejně jako v Burgundsko mělo vše jet v biodynamice a bylo třeba volit taková místa, kde toto nebude problém. Nakonec měl docela štěstí, k dispozici bylo Château de Chavanes v Montigny-lès-Arsures s komplet vybaveným sklepem a pěti hektary pozemků (sice s převahou Pinot Noir, kterého má Guillaume d'Angerville dostatek ve Volnay, zde chtěl spíše Chardonnay a potažmo Savagnin) již plně v biodynamice. Šlo o docela nový projekt jednoho filmového producenta, který ale úplně ekonomicky nefungoval. A tak získal nové jméno. Společníkem markýze je François Duvivier, který dlouhodobě řídil vinařství ve Volnay a dovedl jej k biodynamice, právě on je nyní zodpovědný za projekt v Juře.
Domaine du Pélican se nespokojila ale jen s těmito pěti hektary, nově mají a osazují i dalších pět v okolí Arbois (poloha Grand Curoulet, která původně patřila vinařství Jean-Marc Brignot, takže taky úplně bez chemie) a navíc jim své pozemky uvolnil soused, legendární Jacques Puffeney (psal jsem o tom na konci roku 2014). Vinice neosazují klony, ale jejich cestou je sélection massale z vinic biodynamiků Domaine Pignier a Domaine de La Pinte. Vinařem je zde Rémi Treuvey, tedy člověk s kořeny a vinařskou historií v oblasti, byť používané metody jsou spíše burgundské a bylo na něm trochu znát, že sám by vína asi dělal trochu jinak. Především pokud jde o použité dřevo, často používají i menší sudy (350 či 500l) a hlavně novější než je v oblasti zvykem, sice typicky ne úplně nové ale přeci jen třeba rok až tři staré. Zatím také jedou jen ouillé vína, dolévané sudy, ale z ročníku 2015 asi vzniknout i první kousky oxidativněji a pod závojem (naočkují je z sudů od Puffeney) . Cílem je dostat se někam na 15 ha produkčních vinic a z nich tři čtvrtiny bílého a čtvrtinu červeného vína, z čehož maximálně půlka Pinot Noir.
Cítím se trochu provinile, asi bych měl být nejvíce nadšen z mladého čerstvého lehce živočišného Plousardu z velkého sudu, ale mne nejvíc nadchla jejich červená směs ročníku 2015 postavené právě na Pinot Noir (+ 30 % Trousseau a 10 % Poulsard) čerstvě natažená z novějšího malého sudu. Nádherná plnější záležitost, s jádrem sladké peckovinové ovocnosti, dlouhá, vyvážená, šťavnatá, parádní, snadno zaměnitelná s velmi slušným Burgundskem. Což je na jednu stranu velmi pozitivní, na druhou… :-) Další část této směsi Arbois Trois Cépages zraje ve velkém starším sudu a je zatím znatelně zaprděnější a divočejší, výsledné víno v lahvi bude směsí obou školení. Chutnali jsem i z lahve složitější ročník 2014 (Pinot Noir 75 % + 25 % hlavně Trousseau a trocha Poulsardu), čerstvou peckovinovou lehčí svíravější dokonale pitelnou zábavnou záležitost opět dost burgundského štychu, bavilo velmi. Líbilo se mi Chardonnay 2014 se štíhlejším minerálním projevem, čerstvým, citrusově ovocným s dobře zapracovaným dřevem. Tolik mne neoslovil ze stejného roku Savagnin, který byl prostě dost dřevěný, na mne až rušivě. Patnáctka vypadala v tomto ohledu znatelně lépe, opulentnější ročník se s dřevem srovnal lépe a stále je tam i parádní čerstvost a energie, a to jak z menších sudů tak v divočejším projevu z pětistovky. Ale hvězdou stejně bude Chardonnay, mladých patnáctkových mají několik variant a to co jsme chutnali vypadalo plněji než čtrnáctka, se sladší ovocností ale stále s typickou jurskou čerstvostí a mineralitou a výraznějším projevem dřeva, které se ovšem časem snadno zakomponuje.
Domaine du Pélican je rozhodně zajímavý projekt a v kontextu dolévaných jurských vín rozhodně stojí za pozornost. Díky jménu majitele a existujícím distribučním kanálům mají odbyt zajištěn, především v USA toho zmizne hodně, a nejedou od nuly. Ve vinařství nic na prodej nebylo a ani v Juře není příliš vidět, snad krom vinotéky Epicurea v Poligny, ceny se nebojí napálit v přepočtu od asi sedmi stovek a spíše se na trhu pohybuje k tisícovce. A to není málo.
