Čím víc pinotů z celého světa piju, tím bolestnější je neustále utvrzování se, že Burgundsko je prostě jen jedno a naprosto unikátní. Nu což. Neznamená to ale, že pinoty odjinud smysl nedávají. Určitě mohou být a často jsou výborné pití, ať už se snaží burgundský projev napodobovat nebo jdou vlastní cestou. Krásnou ukázkou jsou čím dál lepší červená z Alsaska, další sadu vzorků si opět připravil dovozce Jiří Hron. Dost mne bavil Domaine Joseph Gruss & Fils Pinot Noir Grand V 2014, který nahrazuje pinot z vyklučené vinice, o kterém jsem tu psal nedávno. Původ hroznů bude nejspíše v Grand Cru Vourburg, školeno rok v sudech Allier asi ze čtvrtiny nových. Na pinot poměrně tmavá barva a důrazná ovocná vůně, tmavé peckoviny, lehounce zasmrádlá a potřebuje odvětrat, mineralita, pěkně dřevo. Suché, ovocné, páteř kyseliny a celkově trochu tvrdší projev, dobré tříslo, delší, seriózní strukturované víno, které má vše ještě před sebou a dal bych mu tak dva další roky než znovu otevíral. Tudy prosím ano! A vinař mne obecně docela baví.
Seděl mi vzorek z Domaine Jacques Iltis & Fils, konkrétně Saint-Hippolyte Rouge 2013. Tmavší barva, sladší, zralejší, teplejší projev, ovocnost až lehce marmeládové peckoviny. Fajn kořenitost. Suché, peckovinově tmavě ovocné ale s dobrou kyselinou, svíravost, tříslo, lehce zemitost, staré dřevo. Fajn pití, s chutí bych si dal znovu. Nemá to teda strukturu Grusse, ale je to takové sympaticky selsky přirozené. Na degustacích v posledních týdnech byl i ročník 2011 (světlounká barva, trochu zaprděnější a sevřenější vůně, suché, středně plné, šťavnaté a dobře pitelné, byť o něco jednodušší) a také ročník 2010 (výrazně efektně ovocné, stále pěkně čerstvé, peckovinové, šťavnaté, sladká třešeň a cucání pecky, dost sympatické pití s mírně rušivým nahořklým ocáskem). A v minulosti tu psal o ročníku osm a devět, hlavně devítku měl nakoupenu doma a pil s chutí.
Psal jsem i o Domaine François Schmitt Pinot Noir Coeur de Bollenberg, ale tentokrát se chutnal mladší ročník 2012. Světlější již docela nazrálá barva, výrazná až parfémověji těkavější aromatika, peckovinová ovocnost a květinové tóny, káva, teplehjší zralejší ovocnost i již docela vyvinuté i v lahvi. Suché, ovocné, trochu plnější, sladší ovocný střed, dobrá délka, trochu čokokáva projev. Ne špatné, ale měl jsem z toho takový pocit příliš silné vrstvy dřeva na něčem, kde to úplně nemá smysl. Desítka mi seděla víc.
Dost jsem se těšil na biodynamický Dirler-Cadé Pinot Noir Rouge 2013. Tmavší barva, mladistvá trochu zaprděnější vůně lterá potřebuje odvětrat, postupně ovocnost směrem červené peckoviny, maliny, rybíz. Suché, šťavnaté, mladistvé, svíravé, hodně kyseliny, šťavnatost, pitelnost. Fajn pití, ale tak nějak tomu chybí lepší struktura, něco navíc. Možná jen zbytečně velká očekávání (vzhledem k tomu, že bude ze vzorků jeden z nejdražších). Jinak původ hroznů v Grand Cru Saering a v poloze Bux.
