New American Tasting

Program nedávného výletu do Londýna byl docela nabitý, rozuměj různé bary a taky pár fajn restaurací, ale podařilo se mi vměstnat i řízenou degustaci. K naturálním vínům z USA se zde příliš snadno dostat nejde, leda když je někdo nakoupí přímo tam a uspořádá ochutnávku, na trhu jsou dostupné především supermarketové kousky z průmyslové velkoprodukce a pak pár slavných jmen, ale tamní nová vlna je prý velmi zajímavá a hnutí jako „In Pursuit of Balance“ představuje výrazně odlišná vína než nabušené cabernety & spol. Akce v malém sympatickém vinném baru The Remedy mne nalákala na americkou frankovku, která k mému zklamání nakonec v degustačním setu nebyla (ale možná se mi podaří jednu flašku vyzískat), šestice prezentovaných vín přesto stála za pozornost. Prezentoval je Douglas Wregg z Les Caves de Pyrené (web), velkého dovozce vín z celého světa právě s velkým důrazem na naturální produkci (a organizátoři populárního Real Wine Fair), jejich The Alternative Natural Wine Manifesto si můžete přečíst v katalogu vín (PDF) a myslím docela dobře shrnuje přístup, se kterým Doug vína prezentoval. Mluvil detailně a nadšeně o jednotlivých vinařích, které zná osobně a byl u nich, o historii jednotlivých vín a tak. Já do podobných detailů zabíhat nebudu a spíš si zde odložím své poznámky, pro budoucí referenci. Dostupnost těchto vín, mimo UK a část USA, je prakticky nulová, takže coby nákupní tip to asi nikomu stejně moc neposlouží.

M&S Manzanilla, Del Duque, East India Solera

Dneska zase trocha sherry, už dlouho jsem o mém milovaném vínu nepsal a musím napravit. Sice to zajímá asi jen dvacet čtenářů Jižního svahu, ale i to je dost :o) Stav na našem trhu se, pokud jde o dostupnost sherry, výrazně lepší. Ale přesto začneme vínem, které bylo dlouhodobě jedním z mála snadno dostupných představitelů kategorie Manzanilla, a které jsem teď neodolal po letech znovu vykoušet. Marks & Spencer Manzanilla, s podtitulkem Extra Dry & Light, má jako vždy původ ve vinařství Williams & Humbert. Světlá žlutá barva. Čerstvá, klasická, až překvapivě pěkná vůně (pamatuji si o něco jednodušší). Mořská slanost, solené mandle, heřmánek a trocha bylinek, lehce starý vlakový vagon. Naprosto suché, poměrně důrazné a s dobrou délkou, čerstvé a po každém doušku slinosbíhavé a v dochuti vyvolávající chuť se znovu napít, čistě udělané, vyvážené, typické. Zlatá medaile z International Wine Challenge je tu právem, v kontextu „supermarketového“ základního pití je to hodně nadprůměrné. Bordó láhev, šroubový uzávěr, povedená základka vždy po ruce nachlazená z ledničky. Bez slevy za 219 Kč, ale dá se sem tam koupit i levněji. Pokud vůbec netušíte, o čem že manzanilla / fino sherry je, tak bych se tohoto jako prvního pokusu nebál. Pokud vás první dojem vyděsí (nebo dopadnete jako kolegové z práce), tak se snažte vytrvat. Vyzkoušejte znovu v kombinaci s jídlem – olivy, solené mandle nebo třeba Jamón Serrano, mořské plody ale třeba i suši. Možná to kouzlo objevíte. A možná ne, ale mé naléhání vás bude stát jen dvě stovky. Určitě jste nechali už víc třeba za blbý film v kině nebo tak ;-)

Mrazy, spotřeba vína, fólie, Amarone

Je docela hezké sledovat aktuální noční fotografie z Chablis (nebo níže z vinice Les Amoureuses v Chambolle-Musigny) kde aktivně ohřívají vinice a chrání je před aktuální vlnou mrazů, případně v podobně efektním výsledku stříkají vodou. V podstatě díky těmhle technikám, a průměrnému oteplení, jsou v posledních dekádách v Chablis slušné ročníky mnohem častější. Dříve jim to pravidelně na jaře pomrzalo. Což se teď bohužel děje na jižní Moravě. Jarní mrazy řádí velmi nepříjemně na Slovácku, ale projevují se znatelně i na Velkopavlovicku a leckde jinde (vlastně i v Čechách včetně Prahy, moje jedna hlava Savagninu na balkoně zatím odolala, ale třeba kus Modřanské vinice to sežehlo), teploty k mínus 3°C nejsou výjimkou a někde spadlo až k mínus 5°C. Výsledkem jsou spálené letorosty a pro letošek znatelně zredukovaná potenciální úroda. Navíc mrazy se dají očekávat i nadále, především ze středy na čtvrtek a možná i další noc, takže škody mohou být ještě větší. Držím všem palce…

Croatina aneb na Itálii nikdy nebude dost času

Občas se mi dostanou do ruky zajímavé vzorky z odrůd, které normálně nevyhledávám a nic moc o nich nevím. Logicky, vzhledem k tomu kolik jich mají, je to nejčastěji z Itálie. Právě odtamtud přichází nesčetné množství nových překvapení a zajímavých zážitků, čtení knihy Native Wine Grapes of Italy (Amazon UK, Amazon US) je pro vínomilce bezva večerníčkem :-) Naposledy mne takhle zaujala Croatina, odrůda pěstovaná především v části Lombardie, ale i na jihu Piemontu či západu Emilia-Romagna. Aby to nebylo úplně beze zmatku, tak někde je nazývaná Bonarda, ovšem neplést s Bonarda Piemontese ani s Bonardou z Argentiny (což zase může a nemusí být Bonarda Piemontese, ale spíše je to další lombardská odrůdá, Uva Rara, ale určitě nejde o Croatinu… :o). Bonarda často končí ve směskách, drobně někdy i v tak slavných vínech jako je Amarone, ale můžeme se vyskytovat i samostatně, nejčastěji v apelacích Oltrepò Pavese Bonarda či Colli Tortonesi. A právě z druhé jmenované jsem měl na srovnání dvě vína z vinařství La Colombera (Azienda Agricola Piercarlo Semino).

Třebívlice, Bettina Lobkowicz, Deiss, manzanilla…

Zase se mi začínají hromadit zajímavé poznámky, které nestíhám úplně ideálně zpracovat. Určitě bych chtěl něco sepsat k nečekané ochutnávce vinařství Johann W (web) aka Zámecké vinařství Třebívlice. První setkání s nimi bylo docela zklamání (i bez faktoru poměru cena / kvalita, ta vína mne prostě nebavila a „příběh“ k nim taky žádná super romantika), ale aktuálně vypouštěný ročník 2013 vypadá o dost nadějněji. Bavil mne Müller Thurgau ze starších výsadeb, aromatičtější ale ne vlezlý Gewürztraminer, vyvážený a pěkně postavený, tvrdší zajímavé Svatovavřinecké a vlastně i top cuvée Johann W v červené postavené na Pinot Noir s trochou Svatovavřineckého, momentálně trochu vlezleji dřevěné ale s potenciálem z téhle fáze dobře vyzrát. Takže tam budoucnost vidím.

Domácí pinot, bezva burgundská šardonka a dřevěná Rioja

Nedávno pořádal Jiří Hron další ochutnávku Burgundska, tentokrát hlavně bílá z Mâconnais. Možná napíšu víc, každopádně jedno víno tam pro mne docela vybočilo a bavilo mne s přehledem nejvíce. Domaine Nicolas Maillet sídlí ve Verzé a rodina hrozny pěstuje už několik generací, až do roku 1998 vše končilo v družstvo, ale od té doby dělají vlastní vína ze zhruba 7 ha vinic (z toho pět a půl Chardonnay a pak díly Aligoté, Pinot Noir a Gamay; této velikosti dosáhli nedávno a růst už nechtějí), vinice mají vedené v certifikovaném bio, kvasí spontánně a takové ty věci. Změna v podnikání přišla v momentě, kdy Nicolas Maillet dostudoval enologii a odbyl si cesty za zkušenou prací ve vinařstvích ve Španělsku, USA či Argentině. Mâcon-Verzé Blanc 2014 je samozřejmě stoprocentní Chardonnay ze starších (45 let, ale mají v obci i speciální polohu s keři 70-80 let) výsadeb. Pěkná citronová barva. Čerstvá, energická, velmi sympatická vůně. Ovocnost do žlutého ovoce, hrušky, dotyk citrusů, bezva mineralita, komplexnější odbočky, žádné přímočaré víno. Suché, čisté, vyvážené, pěkná šťavnatá ovocnost, lehká krémovost, mineralita, dobrá délka, energie, výborná pitelnost. Moc dobře postavené, charakterní mladistvé bílé burgundské. Líbí velmi! Určitě by mne zajímala i další jejich vína.

Smutně z Burgundska, nové značení crémantu a nejlepší sommeliéři světa

Smutné zprávy z Burgundska. Příjmení Gros je především v obci Vosne-Romanée docela obvyklé, nese jej hned několik příbuzenstvím spojených domén. Tři z nich – Domaine Michel Gros, Domaine AF–Gros a Domaine Gros Frère & Sœur – nyní vedou děti Jeana Grose, jedné z důležitých osobností burgundského vinařství druhé poloviny dvacátého století. Právě Jean Gros před pár dny, ve věku 88 let, zemřel. Jen pár dní předtím zasáhlo oblast Mâconnais dlouhé a intenzivní krupobití, v tuto část roku poněkud neobvyklé. Nejvíce jsou postiženy vinice v okolí Pruzilly, Chasselas, Fuissé a Solutré (a také část Beuajolais, hlavně Saint-Amour a Juliénas). Jak stoupací ceny burgundských vín, tak právě Mâconnais se stává jedním z těch míst pro hledání zajímavé kvality za stále slušné peníze. Letos to možná bude s úrodou horší.

66.6 aneb sada výborných moravských vín

Minulou neděli jsem se účastnil hodnocení vín ve Velkých Bílovicích. Původní plán sice byl dorazit na Moravu už dříve a postíhat nějaké návštěvy vinařství, ale nakonec jsem byl rád, že stihnul na otočku alespoň přislíbené hodnocení. Byl jsem součástí jedné ze dvou komisí velkého velkobílovického koštu, která hodnotila „naturální vína“ (tohle označení mi přijde divné, ale co už), kategorii „Víno 66,6 a nic navíc“. Ďábelské číslo uvádí maximální obsah veškeré SO₂ v miligramech na litr jako jediné povolené příměsi, dalšími podmínkami jsou minimálně integrovaná produkce a přísnější (bio, biodynamika etc.) nebo zbytkový cukr do 4 g/l. U vín je tolerován zákal, ale laboratorní rozbor nejen kvůli síře je vyžadován. Jinak musí splňovat běžné podmínky výstavy. Vína navíc byla hodnocena ve dvou kategoriích – již komplet nalahvovaná hotová vína ročníku 2013 a staršího a pak „vína ve vývoji“, 2014 a mladší, kde může jít a často šlo o vzorky ze sudu / tanku (u stolků vedle, v rámci běžné části koštu, byla zhusta již hotová a dávno nalahvovaná vína ročníku 2015).

Ryzlink ze Španělska a jeden efektní z Rheinhessen

Měl jsem tu předloni článek o vinném sběratelství a zmiňoval se v něm i o tom, že prostě nemohu odolat ryzlinkům z různých netradičních regionů, jak ho vidím tak musím zkusit. Tentokrát mne mé postižení zavedlo přes obchod vinos.de do oblasti Valencie, k vinařství Clos Cor Ví (web). Riesling 2014 má zajímavou vinětou, navíc všechny z třech a půl tisíce lahví jsou číslované, ale je to pro odrůdu netypická lahev burgundského tvaru. Světle citronová barva. Vůně citrusová, grep především, s takovou jakoby lehce odtrženou podivnou petrolejovou linkou, vůbec ne příjemnou jako klasika ve vyzrálých vínech. Setkal jsem se s tím párkrát v mladých ryzlincích z hodně horkých oblastí, ale tohle je ještě jiné. Suché, středně plné, slušná kyselina, meruňková pecková nahořklost, takové nevyvážené a vlastně nic moc. Nebavilo. Coupage 2014 je směs 70 % Riesling a 30 % Viognier. Světlá citronová barva. Svěží ale již trochu nazrálá vůně, jablko, lehce kouřovost, trochu kořenitosti, meruňková pecka, mírně tropiko. Suché, čisté, dobrá kyselina, i při slušném alkoholu spíše lehkonohé, pocitově takové zvláštní Alsasko :-) Nic z čeho bych lezl po zdi, ale určitě bavilo o hodně více než čistý ryzlink.

Nejen Sémillon z Hunter Valley

Páteční hádanka byla očividně velmi jednoduchá, skutečně byla řeč o Sémillonu z Hunter Valley. Nejen u nás jsou přeci jen známější základní průmyslová vína velkých australských regionů nebo naopak různé hvězdy z oblastí jako Barossa, Hunter Valley zde moc zastoupeno není. Tamním vínům, a specifickému Sémillonu především, propadl Jan Táborský (jeden z mnoha vínomilců studujících teď na WSET Diploma), který několik tamních vinařství navštívil a do Austrálie se dokonce stěhuje. Nemalých šestnáct vzorků představil na degustaci dovozce Alifea, svým způsobem šlo krom edukační akce také o způsob, jak si na zákaznících ověřit, co jim sedí a co ne, u čeho uvažovat o dovozu. A byla to dost fajn zkušenost.

Vinná hádanka na pátek

Toto bílé víno pochází z jednoho z nejteplejších vinařských regionů, ale přesto se alkohol obvykle pohybuje okolo 11 % a kyselin má na rozdávání. V zimě je v oblasti nedostatek vody, v létě naopak až příliš a přívalové deště a krupobití nejsou nic neobvyklého. Sem tam cyklón, ale ten vám proti botrytidě a plísním obecně nepomůže. Víno je obvykle připravováno v nerezu, lahvováno bez jakýchkoliv složitých úprav velmi brzy po sklizni. Ale přesto dokáže zrát 10 až 20 let a neuvěřitelně se vyvíjet od své úvodní citrusové strohosti (= v mládí je to dost složité na pit, i o otrlý ryzlinkofil může být překvapen, kyseliny i přes k 7 g/l při pH 2.8 a nulovém zbytkovém cukru nejsou nic neobvyklého) po komplexní vrstevnatý projev, který si v ničem nezadá třeba s velkými víny z Burgundska. Projev, u kterého i zkušení degustátoři nezřídka kdy přísahají, že víno muselo být školeno v nových dubových sudech, přestože jde o začerstva lahvovaný nerez. Nic složitého, podobné parametry sedí na jedno jediné ikonické víno. Jaké? :-)

Návštěva u Tissota a perfektní vína z Jury

Včera jsem dostal děsnou chuť na dobré červené z Jury a tak zbavil korku láhev Arbois Trousseau Singulier 2014 z Domaine André et Mireille Tissot, tedy víno, za kterým stojí syn v názvu podniku uvedených, Stéphane Tissot. Víno je to lehčí, svíravé, zábavné, elegantní, vyvážené, charakterní, výtečné. A tak nějak jsem si vzpomněl, že vlastně nic delšího nenapsal o nedávné návštěvě vinařství, zásadním to bodu cesty do Jury (viz zápisky Jura!, Jura pod flórem, dolévaná i mlhavě krásná, Jurské výsadby, síra, Poulsard). A tak napravím dnes. Stéphane Tissot je pro mne totiž špičkou tamního vinařství a praktickou ukázkou toho, jak mohou vypadat naturální vína, pokud jsou připravena správně. Určitě lze nalézt jednotlivá vína lepší než ta jeho, ale jméno Stéphane Tissot je garancí konzistentně výtečných lahví, vždy spolehlivě hodně nad průměrem a obvykle opravdu skvělých. Tohle vinařství už není zrovna malé (50 ha v okolí Arbois a s něčím málo u Château Chalon) a dělá spoustu různorodých vín (35+), ale všechna mají něco společného – kvalitu. Čistotu, preciznost, charakter. A že jsou u něj velmi rychle pryč, ač nestojí vůbec málo, obchod v centru Arbois postupně začíná nabízet i další produkty, protože nemají co prodávat :-)

Webové novinky, Vinobus, jen tak…

Dnes ve čtvrt na jednu ráno si tak sedím u počítače a snažím se dohnat práci, když tu mi dorazil e-mail obsahující mimo jiné „Brouzdal jsem po internetu a zaujala mě Vaše webová stránka na doméně jizni-svah.cz. Chtěl bych se zeptat zda-li jste neuvažoval o prodeji webu?“ a „Mám o Vaše stránky vážný zájem a věřím, že se dohodneme.“ Až v Juře přestanou dělat vína pod závojem! :o) Nepředpokládám, že bych dostal takovou nabídku, kterou nelze odmítnout (ale klidně se snažte…). Takže Jižní svah i nadále zůstane pouze mým vlastním vinným hřištěm. Každopádně jsem po dlouhé době nahlédl do statistik návštěvnosti a takových těch věcí, které mne vlastně obvykle tolik nezajímají, a rychle si prolistoval použité fráze z vyhledávačů. A u pár kousků se zase dobře pobavil, tak se o ně podělím.

Projekt MÁD

Dnes si odskočíme do Tokaje, konkrétně zásadní obce Mád. Zde vzniklo v roce 2009 vinařství Szent Tamás, pojmenováno podle možná nejlepších z tamních vinic. Projekt dvou bohatých maďarských podnikatelů očividně na ničem nešetřil, ale to zas tak zajímavé není a podobných vinařství v poslední době vzniklo vícero. O něco zajímavější je jméno István Szepsy Jr., o vinařskou část projektu se totiž stará syn tokajské vinařské legendy. Szent Tamás připravuje špičková vína z jednotlivých vinic, a z polohy Percze jsem byl nadšen opakovaně, ale dnes chci psát spíše o jejich základním víně.

Vulkanická Garganega a biodynamické Burgundsko

Nedávno jsem ve Veltlínu reklamoval korkovou láhev a postižené víno už bohužel bylo úplně vyprodáno, takže jsem si coby náhradu vzal Agricola Menti Giovanni Riva Arsiglia 2013. Ta je pod šroubem, tam korek nehrozí :-) Je to stoprocentní naturální Garganega starších keřů z vulkanických půd Gambellary, jemnější lisování (0,6 baru), spontánní fermentace, zrání v tanku na kalech (v tomto případě skoro rok a půl, do dubna 2015), lahvováno bez filtrace a očividně též s velmi omezeným sířením. Tmavší žlutá barva, lehce opalizující. Zábavná, čerstvá, minerální vůně, kdoule, trochu pikantnější bezsirná ale žádný punk. Suché, bezvadné kyseliny, lehká krémovost, naprosto čisté, vyvážené, charakterní víno. Strukturované, minerální, parádně pitelné. Baví velmi! Podobné poznámky mám i z loňského ročníku Praha pije víno. Menti mne obecně baví.

Redukce odrůd a oblastí na gumídky

V mnohé literatuře o víně se setkáte s redukováním odrůd i celých vinařských regionů na několik málo „typických znaků“. Vždycky mne tahle asi nutná redukce děsně štvala, obzvláště pokud se pak z výsledků vyvozovalo „když vám chutná x, tak y je opravdu podobné“ a další hlubokomyslné závěry. Na druhou stranu, jako takové zábavné cvičení na nadcházející víkend, proč ne? Odrůda či apelace, osekána na jednu chuť a k tomu doplněk v podobě vyšší/nižší kyselosti, svíravosti či nějakého dalšího vjemu. Černorybízový Cabernet Sauvignon? Ale co ryzlink, kterým směrem půjde? Přiznávám, jsem mentálně vyšťaven a ujídám dětem gumídky s vinnou tematikou. Nechápu, proč je v kilovce od Haribo tak málo zelené bezva Mosely! A proč u těch z Alberta, které mají mimochodem dost divnou konzistenci a chybí jim šťavnatost Haribo kousků, je zbytečně tolik Cabernetu :o)

Naše děti ujíždí na gumových medvídcích (a já taky, prý dobré na klouby ;-), tak proč nemít stylové :-) Souboj má jasného vítěze, konzistence a chuť Haribo o řád lepší a možnost v kilovce, ale taky znatelně dražší. Jen teda mám pocit, že bezva zeleného Mosela želé je tam nějak méně než bych si přál :-) #wine #gummies #tasting #fb

A photo posted by Jan Čeřovský (@belcarnen) on Apr 7, 2016 at 10:43am PDT

Veltlíny naslepo a Sauvignony od Loiry

V pondělí se ve Veltlínu konala další ze slepých degustací, tentokrát bylo tématem „čočkový protivný víno“ (Vladimír Železný), Veltlínské zelené. Z osmi vzorků jsem najisto a bez váhání dal producenta jen u dvou (u jednoho z nich i konkrétní víno), u pár dalších se povedla alespoň země původu, ale jinak spíše trochu fiasko :-) Asi nejvíce mne bavil Minimal 2013 od Seppa Mosera, kvašeno a vyzrávané ve dřevě, bez filtrace a čiření, bez jakýchkoliv přídavků (ani síření). Efektní, bohatý, vyzrálejší, decentně oxidativní styl, trochu divočejší, koncentrované, dlouhé, výtečné bílé. Takový „burgundštější“ projev Veltlínu, že jo, ale bezva pití. I přes tu bohatost a hutnost to má živost a dobře se pije. Na druhém místě by u mne skončil již naprosto nedostupný Bělošpičák 2011 Bogdana Trojaka, dlouhé strukturované pikantnější bohaté víno, trochu punkovější, chlebová kůrka, mineralita, vrstevnatost, zábavné, energie, čerstvost stále. Trochu vulgárněji výrazně dřevo, ale celek hodně fajn. Zajímavý minerální slinosbíhavý nesířený veltlín 2014 ze Strekov 1075 jsem poslal do znojemska, byl jsem přesvědčen že jde o Kubu Nováka nebo Dobrou vinici. A nic :-) Radikal 2012 Herberta Zillingera je víno plné, hutnější, složitější, krémové, s výraznějším alkoholem, nabušené. Proč ne, ale můj styl to úplně není. Já mám veltlíny raději tak nějak čerstvější :-)

Vážné i veselé novinky ze světa vína

W. Blake Gray nedávno publikoval velmi povedený článek, který se trochu opírá do současné vinné nabídky v restauracích San Francisca. Téma se ale dotýká jednoho z podstatných trendů všude po světě a je vyjádřeno už titulkem článku – už nestačí, aby víno bylo lahodné, nyní musí být i „zajímavé“. Proč pít typické chutné klasické suché Chardonnay, když máte nyní možnost chutnat všemožné dříve esoterické odrůdy a okrajové oblasti? Čím menší plocha výsadeb odrůdy tím lépe! Čím netypičtější místo původu odrůdy slavné někde jinde, tím větší šance, že zaujme. Jak často stojíte někde před regálem či pročítáte vinný lístek a volba padne spíše na něco exotického a netradičního místo ověřené kvality? :-) Článek to pojímá ovšem komplexněji, doporučuji vaší pozornosti.

Autochtonní mix, Vinho Verde a čerstvé Chiaretto

Dneska trochu odbočím k vínům, která se mi doma objevují znatelně méně často, ale nejen autentisty živ je člověk :-) Farnese Vini je italská skupina vinařství s celkovou ročník produkcí zhruba 13 milionů lahví. Spadá pod ně též Vignetti del Salento z Apúlie a řeč bude o jejich červeném Tre Autoctoni. Což je takový pěkný trik na vínomilce, původní lokální odrůdy (autochtonní) my rádi! Tohle víno ale mixuje hvězdy tří různých regionů – Montepulciano z Abruzza, Primitivo z Apúlie a Nerello Mascalese ze Sicílie :-) Což je oproti tomu, co od vína z autochtonní odrůdy očekávám, znatelně mimo :-) Zkosená láhev, nápaditá viněta, aglomerovaný korek. Temná barva, hutnější, s fialovým odleskem. Výrazná, tmavě ovocná sladší vůně, až marmeládové tóny, černý rybíz, fajn kořenitost. Silné v chuti, výrazné, dobrá kyselina ale jasný zbytkový cukr, měkčí tříslo, tmavě ovocná marmeláda, dotyk vanilky a čokolády, slušně dlouhá dochuť. Žádná složitá struktura, kulaté, efektně líbivé. Sice jsou dneska trendy lehčí červená, ale po pravdě těch silnějších navíc s trochou zbytkového cukrů (všemožná základní Austrálie a Kalifornie, například) se prodávají miliony litrů a lidé to mají rádi. Mne tenhle styl neoslovuje, jiní za něj urvou ruce :-) Prodává Kupmeto, po lahvi za 215 Kč.

Obchod Weinort & ryzlink a pinot

Minulý týden na Vinohradech, ve Španělské ulici, oficiálně otevřela prodejna vína a degustační prostory dovozce Weinort (web), doplněné také o prodej skla Riedel, Zalto a trochy archivního Eisch (ještě s označením „dýchající sklo“, údajně pomáhající rozvinout aromatiku podobně jako dekantace, kvůli kterémuž tvrzení ostatně už projeli soud a takto sklenky nadále neoznačují). Takže další místo, kam bude možné pravidelně chodit něco přelíznout :-) Akce plánované na duben už jsou ostatně v kalendáři degustací. Zaskočil jsem obchod prohlédnout, něco málo ochutnal (určitě mne bude zajímat celý sortiment Weingut Weszeli z Kamptalu, krom hezkých vinět to i dobře chutná, minimálně tedy ten základní veltlín a ryzlink co jsem stihl) a také si dvě lahve odnesl domů a rovnou se jim podíval pod uzávěr.

17 litrů denně, láhev s WiFi, Čína, oteplování…

Nejsem žádný velký šprýmař, takže rádoby vtipný aprílový text vynechám. Místo toho vás odkáži na článek „Jak rozpoznat bílé víno od červeného i se zavřenýma očima, vysvětluje moravská degustátorka“, který vyšel na webu Hospodářských novin. A bohužel už před pár dny, na 1. dubna ho svést nejde. V životě jsem o víně a věcech kolem něj prohlásil už spoustu nesmyslů, za leccos bych si nafackoval, ale že tohle redaktor nesestřelil mi hlava nebere. A jako někoho, kdo pro HN v minulosti napsal desítky článků, i vyloženě mrzí. „Moravská odbornice na víno“ Libuše, které rozhodně nechybí sebevědomí, pobavila nejen mne, ale jak tak sleduji sociální sítě i hned několik vinařů. Možná za její výroky může spousta vypitého vína. Pokud totiž správě počítám, vzhledem k věku a velikosti sudu o kterém mluví, tak jede hezkých pár litrů denně! Jelikož očividně myslí zásadní sud v Mikulově spíše než ve Valticích (tohle je ovšem jen drobnost, v kontextu dalších výroků), a pokud na plnou spotřebu najela zhruba v patnácti a předtím se krotila, tak to stejně vychází na nejméně 17 litrů denně! Vzhledem k tomu, že na koštu údajně není problém za půl dne ochutnat třicet vzorků objemu jedné deci, tak asi fakt jede jinou ligu než my, běžní smrtelníci :-) Pro pobavení článek rozhodně doporučuji, pro rozšíření obzorů o víně spíše není nutné. Na ilustračním fotu opatlaná degustační sklenka s deckou vína bez jiskry.